Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNič nie je ako má byť
Autor
antiq
Nič nie je ako má byť
Neprší keď má pršať
Nesneží keď má padať sneh
A letné búrky hrmivé
Nehrmia a nevidieť už pekný blesk
Odišli krásne chvíle na tráve
Stromy už letia do neba
Tam kde sú noci plné ticha
A tma je čierna ako čierny pes
3 názory
Chápu. Myslím, že paměť máme naprogramovanou tak, abychom se nezbláznili (a přesto se občas někdo zblázní) Někdy je těžké žít šťastně v přítomnosti. Radovat se jen z prostého bytí. Budhistům to jde asi líp.
Někdy mám velkou chuť vlézt do tůně v údolí a chytat čolky. Jako v dětství. Nevím, kam odešli. Říkám si PROČ.
moje detstvo nebolo ľahké, ale západy slnka boli krásne melancholické, nepražilo mi slnko do očí ako reflektor. Dážď šumel v listoch, hromy divo bili a snehu bolo vyše hlavy. Vo vode plávali krásne ryby a v brehoch sa schovávali raky. Polia voňali obilím a nad hlavou mi spieval škovránok. A v predvečer zo stromov od rieky spieval slávik. Ale možno to všetko bolo iba preto, že som bol dieťa....a dnes je to tak ako má byť. Iba z toho bytia mám smútok na duši...
Roky mne provází věta "všetko je tak, ako má byť", i teď, když tolika věcem nerozumím, když je všechno jinak, než jsem zvyklá. Když prší, fouká, nebo neprší, nesněží a nemrzne. A není právě ta změna tím "čo má byť" bez hodnocení, bez úzkosti? Podívám se z okna a představuji si léto. Když si při tom dokážu říct, že je všechno tak, jak má být, přestože už dva dny intenzivně prší, tak si říkám, že ta melancholie ještě není patologická:-) a jdu levitovat.