Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pohádková

28. 02. 2020
19
12
1094
Autor
Zbora

 

Nejsem si už úplně jistý

ale měl jsem, myslím

kdysi dívku

 

Šli jsme spolu odněkud

a nejspíš někam

anebo taky vůbec ne

už nevím

 

Noc přes nás

chlácholivě

přehodila plyš tmy

 

Nevzpomínám si, jak to celé dopadlo

je to už dávno

a možná to byl sen

 

ale

 

dole u rybníka

zalesklo se její bílé tělo

přiložil jsem na oheň

jak říkám

už je to spousta let

 

Možná to byla víla

ale víla by se nejspíš nemotala nahá kolem ohně

s lahví vína v ruce

těžko říct

co jsme dělali pak

vzpomínky jsou jako vážky

Asi jsme se představili

ona říká, myslím: já jsem víla Anemarie

a já na to: těší mě, vodník Hubert

 

Takže skutečně!

Byla to víla

 

Jen jestli nelhala

podobně jako já

 

celý život

 

 

 

 


12 názorů

TonyWest
12. 07. 2020
Dát tip

:-)


elína m.
03. 03. 2020
Dát tip

Líbí se mi neurčité básně, ve kterých není jisté vůbec nic. Taky se pokouším takové básně psát.


a2a2a
01. 03. 2020
Dát tip

S tím mým čtením to nebude zas tak slavné. Čtu to nejméně po sedmé a mám prostě dlouhé vedení. Jen skutečnost, že autor má opravněné renomé, mne nutí textu přijít na kloub. Takže, na co jsem přišel já:

Nutně bilancujeme snad vždy a všechno. V zrcadle času, kdy čas je už notně daleko, jsme schopni, ochotni i nuceni přiznat si prohry (zde situační příběh s dívkou je vlastně pouhou metaforou). A přitom si nečiníme iluzi, že něco napravíme, zvláště, kdy už je pozdě nebo nezbývá čas, ale potřebujeme vyjádřit dík i za nevyužitou příležitost, jako malé přiznání viny.

Přemýšliví a důvtipní čtenáři se jistě potěší už jen prvními dvěma slokami, které jsou tak krkolomnné, že se tomu prostě nedá uvěřit a nutně pokračují dál. Za příhodný považuji výrazný dvojobraz ...plyš tmy... Báseň vrcholí v posledních pěti verších.

Co se mi celou dobu nezdá, je, že by básni prospěla větší stručnost, že ve výrazu sklouzává pro mně do vyprávění. Také závěrečný obraz - verš ...celý život... byť je naprosto na místě a jeho obsah je nezbytný, ve spojení , které automaticky naskakuje ...lhal jsem celý život... vyznívá přespřilš zpříma a text z hlediska formy zatěžuje.

Co je naopak předností?

Výrazný myšlenkový přesah a banální příběh, který není vlastním předmětem básně, ale metaforou, která dává najevo, že se hodí na spoustu dalších životních postojů. Vůbec tento způsob básnění mi přijde hodně sympatický tím, že se tváří ledabyle, banálně, čitelně, ale nabízí daleko víc.


sveřep
29. 02. 2020
Dát tip Gora

Zdravím po dlouhých letech. A típám, jakkoli zoufale bych od tohoto krásného textu chtěla odtrhnout "celý život"!


Norsko 1
28. 02. 2020
Dát tip

vzpomínky jsou jako vážky. tak lehké a jako tryskáče nad vodou


Oldjerry
28. 02. 2020
Dát tip

Taky se ti stejská? Mně už 17 let... ***


Alegna
28. 02. 2020
Dát tip

milé, úsměvné, odlehčené, opravdu pro radost*


Ona určo nelhala, on určo ano :-)

Je to super pohádka, ale neměla by mít plyšový konec?

Dva tipy! A jeden výběr ode mne.


K3
28. 02. 2020
Dát tip

Jen jestli nelhala, podobně jako já:). Příjemné.


Gora
28. 02. 2020
Dát tip

Pobavilo, moc... romantiku.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru