Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+22 neviditelných
obtaženi křídou
datum / id29.02.2020 / 504099Vytisknout |
autortrojort
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno199x
počet tipů16
v oblíbených0x
do výběru zařadilZbora,
obtaženi křídou

    Stalo se to na silnici blízko naší školy.
    Byl jsem starý asi jako ta holčička, která skončila pod koly nákladního auta.
    Stačil okamžik a život byl fuč.
    „To byla hrozná rána. Na silnici vyšplouchl její mozek,“ vykládala sousedka z ulice vzrušeně.
    Bůhví proč mi to utkvělo v paměti.

    Matka mě vzala na pohřeb, kde stála nad hrobem matka té holčičky.
    Viděl jsem tak prvního opravdu zlomeného člověka.
    Ale nemohl jsem chápat onu bolest.
    Bolest většinou nechápou ani dospělí, i když říkají, že ji chápou.

    Vlastně mi ten obřad připadal takový prázdný.
    Nebýt toho truchlení, tak jakoby se nic nedělo.
    Jak člověk nevidí mrtvolu, tak má pocit, že to jsou všechno jen takové divadelní rekvizity.
    Bílá rakvička.
    Spousta věnců.
    Lidé navlečení do černé barvy.
    Díra v zemi s vykopanou hromadou hlíny vedle.
    Lidé brali tu hlínu do dlaní, a zlehka jí házeli na tu rakvičku, co byla ponořena do díry.
    Někdo tam vhodil i květ růže.
    Bylo to poprvé a naposledy, co jsem byl účasten ukládání těla do hrobu v rakvi.

    Tátův pohřeb byl ještě podivnější, protože jeho rakev byla vystavena na takovém podstavci na obrovském jevišti.
    Na ceduli byla napsáno jeho jméno s letopočty od kdy do kdy.
    Vedle toho podstavce stáli chlapi v hornických uniformách.
    Na polštářích, co měli v rukou, byla vystavena otcova vyznamenání.
    Jedno z nich dostal in memoriam. 
    Hrála tam příšerná muzika a nad rakví svítilo takový světýlko jako ve sklepě.
    Myslel jsem na to jestli v tom sklepě mají taky uhlí.   
    Byli tam lidi, co potřebovali k tomu všemu něco říct.
    Asi to mělo bejt smutný, ale bylo to hlavně nudný.
    Pak se ozvalo vrzání a rakev se začala ztrácet v zákulisí.
    Nešlo mi do hlavy, co to má znamenat.
    Myslel jsem na náš malý sklep doma. 
    I opona tam byla.
    Jak v loutkovém divadle, kde jsme byli se školou.
    Velká zelená tříhlavá saň se pohybovala za pomoci dřevěných tyček.
    Matka mi zmáčkla svou dlaní moji dlaň.
    Už jdeme? Zeptal jsem se očima.

    Už tehdy se někde v mém podvědomí objevilo, že tohle bych tedy rozhodně nechtěl absolvovat znova.
    Ti, co mě přežijí si tohle rozhodně nezaslouží.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.03.2020 09:19:45dát kritice tiptrojort

...díky za všechny komentáře...

03.03.2020 13:38:231 tipů dát kritice tipPhilogyny

...taky bych se chtěla vypařit, jenom tak, mezi dvěma loky kafe...

02.03.2020 15:42:54dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Dítě se opravdu na pohřbu může nudit. Hezky vyjádřené.

Bolest většinou nechápou ani dospělí...

02.03.2020 11:26:09dát kritice tiplastgasp

Zajímavá úvaha znuděného dospělého ve věku holčičky, které pod koly auta vytekl mozek. Oprav si ve druhém odstavci "dospělí".

02.03.2020 01:41:35dát kritice tipkouzelná_květinka

to je dobrý, tohle je fakt dobrý!

01.03.2020 14:15:39dát kritice tipMarcela.K.

...a co si zaslouží? Ti co tě přežijí? 

Víš, ono je to opravdu "hezky napsané" ...jenže zmizet jako dým se podaří málokomu. A nevím, jestli bych chtěla být v kůži té co tu zůstala a někdo mně hodně blízký a milý by mi zmizel bez možnosti se rozloučit...

Ale máš pravdu v tom, že ve většině jsou pohřby něčím příšerným, pokud je není čím naplnit mimo tlachání placeného, smutečního řečníka.

29.02.2020 18:13:03dát kritice tipEvženie Brambůrková

Souhlasím. Pozůstalí by se neměli trestat za to, že ještě žijí.

29.02.2020 17:20:46dát kritice tipKočkodan

Tvoje dílko (jak jsem čekal) nudný nebylo.

29.02.2020 16:29:16dát kritice tipAndělka1

Ale je to rituál. Je to důležitý rituál podle mne  a asi od jistého věku bychom se těch rituálů měli zúčastňovat, připravovat se tak...Asi dříve,  když se chodilo na pohřby, svátečně se obléklo, plačky plakaly - byl to důležitý obřad.

29.02.2020 16:07:42dát kritice tipBenetka

Hmmm... Ze života to je,ale nepřijde mi to smutné... Každopádně zajímavé uvažování... ;)

29.02.2020 14:32:29dát kritice tipMajaks

To je určitě poprvé, co čtu o tom, jak se někdo nudí na pohřbu.

29.02.2020 14:22:00dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Moc hezky napsané.

29.02.2020 14:11:18dát kritice tipAlegna

hm... ze života a smutné ...ten pocit prázdnoty u obřadu znám*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.