Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

obtaženi křídou

Výběr: Zbora
29. 02. 2020
17
14
866
Autor
trojort

    Stalo se to na silnici blízko naší školy.
    Byl jsem starý asi jako ta holčička, která skončila pod koly nákladního auta.
    Stačil okamžik a život byl fuč.
    „To byla hrozná rána. Na silnici vyšplouchl její mozek,“ vykládala sousedka z ulice vzrušeně.
    Bůhví proč mi to utkvělo v paměti.

    Matka mě vzala na pohřeb, kde stála nad hrobem matka té holčičky.
    Viděl jsem tak prvního opravdu zlomeného člověka.
    Ale nemohl jsem chápat onu bolest.
    Bolest většinou nechápou ani dospělí, i když říkají, že ji chápou.

    Vlastně mi ten obřad připadal takový prázdný.
    Nebýt toho truchlení, tak jakoby se nic nedělo.
    Jak člověk nevidí mrtvolu, tak má pocit, že to jsou všechno jen takové divadelní rekvizity.
    Bílá rakvička.
    Spousta věnců.
    Lidé navlečení do černé barvy.
    Díra v zemi s vykopanou hromadou hlíny vedle.
    Lidé brali tu hlínu do dlaní, a zlehka jí házeli na tu rakvičku, co byla ponořena do díry.
    Někdo tam vhodil i květ růže.
    Bylo to poprvé a naposledy, co jsem byl účasten ukládání těla do hrobu v rakvi.

    Tátův pohřeb byl ještě podivnější, protože jeho rakev byla vystavena na takovém podstavci na obrovském jevišti.
    Na ceduli byla napsáno jeho jméno s letopočty od kdy do kdy.
    Vedle toho podstavce stáli chlapi v hornických uniformách.
    Na polštářích, co měli v rukou, byla vystavena otcova vyznamenání.
    Jedno z nich dostal in memoriam. 
    Hrála tam příšerná muzika a nad rakví svítilo takový světýlko jako ve sklepě.
    Myslel jsem na to jestli v tom sklepě mají taky uhlí.   
    Byli tam lidi, co potřebovali k tomu všemu něco říct.
    Asi to mělo bejt smutný, ale bylo to hlavně nudný.
    Pak se ozvalo vrzání a rakev se začala ztrácet v zákulisí.
    Nešlo mi do hlavy, co to má znamenat.
    Myslel jsem na náš malý sklep doma. 
    I opona tam byla.
    Jak v loutkovém divadle, kde jsme byli se školou.
    Velká zelená tříhlavá saň se pohybovala za pomoci dřevěných tyček.
    Matka mi zmáčkla svou dlaní moji dlaň.
    Už jdeme? Zeptal jsem se očima.

    Už tehdy se někde v mém podvědomí objevilo, že tohle bych tedy rozhodně nechtěl absolvovat znova.
    Ti, co mě přežijí si tohle rozhodně nezaslouží.


14 názorů

Lakrov
23. 07. 2020
Dát tip
Dočteno. Podruhé (včera mi to nic neříkalo). Dnes jsem asi ve vnímavější náladě, protože mě to "spojování obrazů" z různých, na první dojem nesourodých vzpomínek, jednoznačně zaujalo. Tip.

trojort
04. 03. 2020
Dát tip

...díky za všechny komentáře...


Philogyny
03. 03. 2020
Dát tip Benetka

...taky bych se chtěla vypařit, jenom tak, mezi dvěma loky kafe...


bixley
02. 03. 2020
Dát tip

Dítě se opravdu na pohřbu může nudit. Hezky vyjádřené.

Bolest většinou nechápou ani dospělí...


lastgasp
02. 03. 2020
Dát tip

Zajímavá úvaha znuděného dospělého ve věku holčičky, které pod koly auta vytekl mozek. Oprav si ve druhém odstavci "dospělí".


to je dobrý, tohle je fakt dobrý!


Marcela.K.
01. 03. 2020
Dát tip

...a co si zaslouží? Ti co tě přežijí? 

Víš, ono je to opravdu "hezky napsané" ...jenže zmizet jako dým se podaří málokomu. A nevím, jestli bych chtěla být v kůži té co tu zůstala a někdo mně hodně blízký a milý by mi zmizel bez možnosti se rozloučit...

Ale máš pravdu v tom, že ve většině jsou pohřby něčím příšerným, pokud je není čím naplnit mimo tlachání placeného, smutečního řečníka.


Souhlasím. Pozůstalí by se neměli trestat za to, že ještě žijí.


Kočkodan
29. 02. 2020
Dát tip

Tvoje dílko (jak jsem čekal) nudný nebylo.


Andělka1
29. 02. 2020
Dát tip

Ale je to rituál. Je to důležitý rituál podle mne  a asi od jistého věku bychom se těch rituálů měli zúčastňovat, připravovat se tak...Asi dříve,  když se chodilo na pohřby, svátečně se obléklo, plačky plakaly - byl to důležitý obřad.


Benetka
29. 02. 2020
Dát tip

Hmmm... Ze života to je,ale nepřijde mi to smutné... Každopádně zajímavé uvažování... ;)


Zbora
29. 02. 2020
Dát tip

Moc hezky napsané.


Alegna
29. 02. 2020
Dát tip

hm... ze života a smutné ...ten pocit prázdnoty u obřadu znám*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru