Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
„Nezakazovat, respektovat, důvěřovat“ aneb Kdo spřádá sítě kolem našich dětí
datum / id02.03.2020 / 504239Vytisknout |
autorStargazer
kategorieÚvahyDalší dílo autora
témaKaždodenní
zobrazeno431x
počet tipů2
v oblíbených0x
Prolog

Do českých kin vstupuje nový dokumentární film „V síti“, který si dává za úkol odkrýt téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky stylizované do role dvanáctiletých dívek v něm od okamžiku založení fiktivního profilu čelí sexuálním nabídkám, nátlaku a vydírání od stovek dospělých mužů.

„Nezakazovat, respektovat, důvěřovat“ aneb Kdo spřádá sítě kolem našich dětí

Člověka nad třicet v dnešním světě však už jen stěží něco překvapí. Oplzlé řeči slizkých sexuálních predátorů, jak jsou v dokumenty nazýváni, naznačují, že jejich autoři sotva dokončili základní školu. To, že mezi námi skrytě a nepozorováni žijí tisíce sexuálně frustrovaných jedinců, kteří v reálném životě nedokáží tradičním způsobem navázat kontakt se ženou, muselo být také každému jasné už dávno před vznikem dokumentu. Takže možná více než galerie zvrácených individuí a nejhlubšího dna mužského pokolení ve filmu šokuje úplně jiná věc: Skutečně takhle vypadá svět našich dětí?

Zmalované, umělohmotné dívenky trávicí hodiny a hodiny u svého počítače v přímém přenosu webkamery, chytrým telefonem fotograficky dokumentující každičký, sebezbytečnější okamžik dne, s nutkavou potřebou jej sdílet s kýmkoli, kdo o něj projeví zájem. Sami jsme sexuálním predátorům vytvořili toto hřiště, naivně na něj vehnali naše děti a teď se snad chceme začít tvářit šokovaně, hroutit a pozastavovat se nad tím, co za zvěrstva se ve virtuálním světě dějí?

Než začneme s rychlými soudy a frázovitým pranýřováním, podívejme se na to i z opačné strany a zkusme pochopit, kdo je tím skutečným pavoukem, jenž cení zuby a spřádá sítě kolem našich dětí. Ne, není to jen ten anonymní úchyl sedící na konci vlákna pavučiny, ten pouze využil nabídnuté šance. Můžeme si tisíckrát nalhávat, že moderní technologie slouží dětem k získávání informací. Nesmysl! Zkuste někdy nahlédnout dětem do jejich chytrých telefonů a možná se budete divit, kolik kostlivců z té malinkaté skříňky na vás vybafne. Metodici moderního vzdělávání 21. století budou celí rudí prskat vzteky: „Nezakazovat, respektovat, důvěřovat!“ Neposlouchejte je...

Jsme možná jediná země na světe, kde si MŠMT samo platí neziskové organizace, aby likvidovaly státní školství. Ve skutečnosti moderní technologie zpomalují psychický vývoj dítěte, které místo poznávání reálného světa bezdůvodně bloumá odnikud nikam světem smyšleným, virtuálním a v tom skutečném se ztrácí. Dnešní deváťáci neovládají ani třetinu toho, co levou zadní zvládali jejich předchůdci ještě před dvaceti lety. Ve středověku byl v 15 letech člověk považován za dospělého, dívky byly v tomto věku zralé na vdávání a obstarávaly celou domácnost. Ty dnešní se řežou do předloktí, jakmile jim na pár minut spadne wi-fi.

Nechodím do kina často. Mým předchozím zastavením bylo Nabarvené ptáče, shodou okolností také film o nástrahách života, které čekaly na dospívajícího chlapce, tentokrát za 2. světové války. Obávám se, že oka v jeho síti, jimiž se snažil uniknout trýzni a utrpení, byla výrazně užší a pevnější, než jsou ta současná.

V šesti letech vkládáme dětem do rukou odjištěné granáty a pak se divíme, když jim po pár letech v dlaních najednou začínají bouchat a trhat šaty z jejich těl. Ve školách a dětských kolektivech doslova bují kyberšikana. Uvědomme si, že primárním úkolem dnešního rodiče je v co možná největší míře oddělit dítě od moderních technologií a umožnit mu zdravý duševní rozvoj.

Na základní škole v Boskovicích na Blanensku, škole s nejvyšším počtem žáků v celé České republice, platil ještě v loňském roce úplný zákaz používání mobilních telefonů. Na udání (jak jinak) jednoho jediného rodiče ze všech zákonných zástupců více než 1300 žáků přinutila Česká školní inspekce školu tento zákaz zrušit, protože jej považuje za zásah do práv dítěte.

Práva dítěte! Práva dítěte! Práva dítěte! Ale kam se ztratily povinnosti dítěte, zodpovědnost dítěte, pokora, slušnost, pravidla a řád dítěte? Pavouk spřádající sítě kolem našich dětí je možná blíž, než si uvědomujeme. Jak by na to nejspíš řekl Pán much: „Možná že to zvíře přece existuje… snad jsme to jen my sami. A pravidla jsou to jediné, co máme!“

„Nezakazovat, respektovat, důvěřovat!“ Vzpomeňte si na tato osvícená slova až se zase budete v zaplněném kinosálu otřípat hnusem nebo až začnou nahé fotky vašich dětí kolovat internetem…




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

08.03.2020 10:55:12dát kritice tipStargazer

Kéž by byl svět takhle ideální, pak bych pedepsal vše, co píšeš. Jenže on je takový pouze na papíře, v učebicích vývojové psychologie, metodikách apod. Takhle to ovšem v reálu nefunguje...

Chceš snad říct, že necháme-li dětí být, nebudeme-li jim zasagovat do jejich vývoje, vznikne harmonická společnost, kde nikdo nebude soupeřit o moc, kde nikdo nebude soupeřit o partnera, o majtek, kde všichni potlačí svá ega, budou se sami vzdělávat, rozvíjet a žít v idilické sounáležitosti?   

08.03.2020 03:20:21dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Stargazer: Dovolím si na to ale navázat (bude to delší, omlouvám se). Taky si myslím, že děti jsou zranitelné. Ale nemyslím si, že jsou hloupé nebo naivní (ostatně taková označení zní, jako by měla děti jen zplošťovat). Děti mají jiné vnímání než dospělí. Ale obě skupiny jsou manipulovatelné: Dospělí můžou podléhat klišé, sentimentalitě, ideologiím... Děti, v tom mladším věku, nemají klišé ani sentimentalitu ani „dozrálé“ já, teprve začínají, v tom je jejich zranitelnost i síla. A domnívám se, že nechtějí ani nepotřebují manipulaci skrze odměny a tresty, protože to je svět, který si vymyslel dospělý a který přiřkl dětem podřízenou pozici a „dozrálé“-stagnující já (ve kterém svět funguje na zákazy, povolení, odměny, tresty). Myslím si, že dospělý si takovým přístupem upravuje dítě do svého vzorce: učí ho podprahově tomu, aby toužilo být „hodným dítětem“, které si zaslouží rodičovskou lásku jako odměnu (jako by si snad rodičovskou lásku muselo zasloužit). A odtud tedy, aby v dospělosti bylo „hodným občanem“, dodržujícím jakákoli pravidla, jakkoli patologická, hlavně když nějaké autority řeknou „takhle je to správně“, a tím že si zaslouží odměnu všeobecného přijetí. V takovém světě nic moc nevznikne, takovým přístupem k dítěti si tedy rodiče tvoří stagnaci společnosti. A dítě stagnovat nechce, chce poznávat, všechno ho zajímá, dívá se čistě, nezaujatě, a samo intuitivně vnímá, co je v pořádku a co ne. Dovede se přelévat mezi identitami jakoby automaticky: když si na něco hraje, tak tím prostě je. Když něco zkoumá, dokáže se do toho ponořit, jako by nic jiného neexistovalo. Kdyby si ty vlastnosti udrželo i v dospělosti, mohlo by být empatickým člověkem, který se hluboce zajímá o všechno kolem sebe, nepodléhá manipulaci a konstruktům, má živou fantazii atd. Jenže ty vlastnosti se v něm nepodporují a tak se může pomalu proměňovat v „malého dospělého“.

Píšeš, že úkolem rodiče je co nejdéle udržet děti daleko od nových technologií. Na to by se dalo říct, že úkolem rodiče je hlavně pokusit se nesebrat dítěti dětství. Co se technologií týče, jsou už neoddělitelnou součástí světa. Děti, které do toho světa přichází, je vidí kolem sebe odjakživa a je důležité, aby se postupně učily s nimi pracovat, za pomoci někoho, komu důvěřují. Aby se učily vnímat jejich přínosy i rizika, naučily se určité prevenci. Čím víc jim bude rodič něco zakazovat, tím víc je to bude přitahovat, a starší dítě se třeba naučí ty zákazy obcházet a rodiče bude mít na háku.

Věřím, že každé dítě, aby se mohlo rozvíjet, potřebuje mít svoje zázemí: přirozenou citovou vazbu, bezpečí, důvěru, prostor, kde má i volnost i něco pevného, ve výsledku rovnováhu. Kdesi dole píšeš, že v dětech je plno zla. To „zlo“ ale z něčeho vzniká: například z lhostejnosti, z přílišných nároků, z přílišné bolesti, z bídy, z nudy, z nemoci, z izolace, z vnitřní nerovnováhy v rodině, z patologických vzorců, které s sebou rodiče vlečou a dítě jimi vědomě nebo nevědomě „infikují“... atd. Spousta příčin se může hromadit a pak něco vyvolat, u někoho agresivitu, dítě pak třeba šikanuje jiné dítě, u jiného třeba stažení se do sebe, útěk (fyzicky, virtuálně...). To, že by dítě vyrůstalo v harmonickým prostředí, by mohlo vést k tomu, že si vytvoří pozitivní vztah k tomu prostředí i k sobě samému i k světu obecně. Takže, pokud dítěti vznikne problémová zkušenost nebo klidně „jen“ nějaký pocit, něco, s čím si nebude vědět rady, bude to mít komu svěřit, nebude přehlížené ani odmítané. Není možné ho uchránit od negativních zážitků, ale je možné být s ním, pomáhat mu se s něčím vyrovnávat a „zlý“ pocit transformovat v něco pozitivního.

A dítě, které to zázemí nemá, je náchylnější k jakémukoli zneužití. Zoufalé na tom je, že dítě může zneužití přijmout jako něco, co je úplně v pořádku. Nebo že může dojít k pocitu, že si nic jiného nezaslouží, že je špatné atd. Stejně tak může být náchylné k závislosti, takže třeba ten mobil pro něj může znamenat rychlou náhražku blízkosti, potvrzení existence, únik, atd. A i děti, u kterých je navenek všechno v pořádku, si můžou připadat pod přílišným tlakem (rodiny, jiných lidí, společenských stereotypů, kultu vizuální dokonalosti...) a zároveň si připadat osamocené v prázdnu. Smysluplné samozřejmě není mlžit nebo si nalhávat nebo litovat, ale prostě nenechat svoje děti samotné v přetlaku ani v prázdnu.

08.03.2020 01:33:37dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Entropia: Přiznávám, že mi nedošlo, že mluvím k nějaké rybě... Myslel jsem, že prostě popisuju autorovi dojem z textu...

Stargazer: Takže tvá úvaha má sdělit, že děti jsou naivní, hloupé a zranitelné. A má otevřít oči především asi rodičům, kteří chtějí mlžit, něco si nalhávat (například „moje děti nejsou hloupé“) a vzájemně se litovat (za to, že mají děti?)... A za co konkrétně mají děti být trestané? Za to, že podle tebe jsou naivní, hloupé a zranitelné? A jakým způsobem mají být trestané?

06.03.2020 20:06:04dát kritice tipStargazer

Má úvaha se snaží uvést na pravou míru ta oběcně hlásaná dogmata, "že dnešní děti jsou dál, že jsou ohromně vyspělé a zběhlé v informačních technologiích apod."

A pak najednou přijde zjištění, že nejsou, že jsou naprosto naivní, hloupí a zranitelní. Místo abychom si to přiznali, budeme mlžit, zase si něco nalhávat a vzájemně se litovat...  

06.03.2020 09:25:00dát kritice tipStargazer

Entropia, ta úvaha hlavně nemá naprosto žádné ambice být "ZÁBAVNÁ" :-)

Názory v ní jsou temným protipólem pro prázdné rekace, kterých bude brzy plný internet, jaké jsou ty "mobilní děti" chudáci a jak ONY za nic nemohou. Takže jim nic nezakazujte a hlavně je NETRESTEJTE.

To je svět, který mi vadí...   

05.03.2020 22:35:44dát kritice tipEntropia

Nenalezený zázname, ne že by se s tebou nedalo souhlasit, ale na tak dlouhou kritiku se zdá, že kritizuješ příliš malou rybu.

A) Pohrdání něčí bolestí, slabostí a zkušenostmi, o kterých nic nevíme 

tak tenhle „přepych“ si tady můžou dovolit jen ti, kteří to umí udělat zábavně.

B) Ukazuje svět, který sis vymyslel, aby sis ho mohl shodit a na tom vymyšleném příkladu ukázat, „jak je ten dnešní svět zvrácený“.

Tomu se tuším říká slaměný panák. Jenže aby zabral na publikum, musí být věrohodněji nakašírovaný, nastylizovaný. Nalakovaný jednou narůžovo, jindy načerno, podle toho, jak se to zrovna hodí. Ale chytřeji, tak, aby publikum nic nepoznalo. Viz A.

C) Text hraje na emoce a na jakési lidské slabosti, jako například na to, že je snadné chtít si zvyšovat sebevědomí pomocí negativistických smyšlenek (jako „dřív to bylo lepší a já jsem na to přišel“), tvořit si společného nepřítele. Viz B

Stargazere, tragédie není ani tak v tom, že osekáváš kauzalitu a předkládáš ke kritice jen ty nejbezprostřednější příčiny (jen aby se nedejbože nemusely řešit ty hlubší, to bychom se třeba taky museli ohlížet nazpět). Ale jsi prostě málo "zábavný“.

05.03.2020 21:10:30dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

OK. „Dnešní deváťáci neovládají ani třetinu toho, co levou zadní zvládali jejich předchůdci ještě před dvaceti lety.“ (...) „Ty dnešní (dívky) se řežou do předloktí, jakmile jim na pár minut spadne wi-fi.“ Vezmu si tyhle dvě věty jako příklady, na kterých se hezky ukazují vlastnosti textu:

Z první věty vyplývá, že znáš všechny deváťáky, znáš všechno, co dělají, co zvládnou a co nezvládnou. Znáš všechno, co dělali deváťáci před dvaceti lety, ta dvě časová období jsou pro tebe stejná, tehdejší a současné děti se mají chovat stejně a zvládat stejné věci, přesně takové věci, jaké ti přijdou správné. Ten, kdo tu větu říká, je skoro bohem, přinejmenším o deváťácích ví vše. Zároveň je ta věta tak obecná, že vůbec nevím, o jakých věcech (co kdo zvládal a ovládal) se hovoří, a přitom je tu ta znepokojivá ani třetina, která tomu má asi dodávat přesnější rozměr, a kterou jsi zřejmě střelil od boku – čtvrt je málo a půl je moc, a šest devatenáctin by tomu dalo moc přesný a moc komický tón, takže je tu ani třetina. Co vlastně znamená ta ani třetina? ... Dáváš ty dva světy vedle sebe, abys je porovnal, ale věřím, že je ti jasné, že ty dva světy, ten dnešní a ten před dvaceti lety, nejsou stejné a nejdou porovnávat. A že ten dřívější nemůžeš posuzovat jinak, než z paměťového zkreslení, nebo z dobových materiálů, kterými zachytíš úzkou skupinu deváťáků, nebo si ho vymýšlíš. A ten dnešní zase posuzuješ z odstupu dospělého (předpokládám, že nejsi deváťák), který možná má před očima skupinu deváťáků, nebo má současné materiály, nebo si vymýšlí. Do žádného z těch dvou světů tedy nemáš adekvátní vhled. Místo toho, abys o vhled usiloval a zkusil si nějaké téma racionálně a nezaujatě zmapovat, tak raději použiješ emotivní, zobecňující, manipulativní větu jako Dnešní deváťáci neovládají..., a tím hezky vystihneš svoji zahořklost vůči dnešnímu světu. Stejně tak věta o „dívkách, které se řežou“, má být asi bolestná nadsázka nebo co, snad nemá být vůči dívkám útočná, nicméně ukazuje v podstatě jen pohrdání nějakým světem. Pohrdání něčí bolestí, slabostí a zkušenostmi, o kterých nic nevíme – nějaké dívky se kvůli něčemu řežou. A jaký je tvůj závěr – dívky se řežou, protože vypadne wifi. Taková „myšlenka“ působí vyloženě arogantně. Ukazuje svět, který sis vymyslel, aby sis ho mohl shodit a na tom vymyšleném příkladu ukázat, „jak je ten dnešní svět zvrácený“.

A tímhle stylem je vedený celý text. Nechci samozřejmě „rozebírat“ každou větu.

Celkově tedy, můj dojem (na kterém samozřejmě vůbec nezáleží) je, že by ses ve svém psaní mohl zbavit přinejmenším dvou věcí. První z těch věcí je zkreslování. Text totiž hledá jen obrázek „zvráceného světa“, proti kterému se následně vymezuje a vytváří rychlá, nedomyšlená řešení (jako izolovat děti od technologií). Žádným tématem se nezabývá pořádně (žádné pevné téma tu ani není), a spíš, než aby šel do reálného světa, tak jde do karikatur, které asi mají být extrémní – jak obsahem, tak tím přebujelým, kazatelským projevem. Takový přístup ti znemožňuje dívat se trochu pozorněji, projít si konkrétní téma a vytvořit konzistentní text, rozvíjet se. Druhá věc, které by bylo vhodné zbavit, je snaha o manipulaci: Text hraje na emoce a na jakési lidské slabosti, jako například na to, že je snadné chtít si zvyšovat sebevědomí pomocí negativistických smyšlenek (jako „dřív to bylo lepší a já jsem na to přišel“), tvořit si společného nepřítele („zlá současnost, zlé technologie, zlí rodiče jiní než já, zlé neziskovky, zlí žadatelé práv, zlá práva, zlé děti“). Takový přístup se vlastně se žánrem úvahy neslučuje, protože úvaha vytváří provázaný a neotřelý myšlenkový obsah, který může čtenáře rozvíjet, zatímco tady se předkládají rychlé a nespojité manipulativní karikatury. Co s tím?

04.03.2020 22:52:45dát kritice tipStargazer

Být rodičem 1,2,3 dětí vs. pracovat s kolektivem dětí - to je úplně jinej sport. Ono také to dítě v kolektivu je úplně jiné, než dítě doma u počítače. To by ses divila.

Jo a ten Herman - ať je třeba samozvaný - má reálnější názory na výchovu než většina těch erudovaných dětských psychologů z fakult, kteří sice píšou přírůčky a metodiky, ale dítě neviděli ani z rychlíku. Herman vnímá tu absurditu dnešní výchovy podbně jako já. 

04.03.2020 22:43:44dát kritice tipLuzz

Laik/rodič nemá zkušenost s prací s dětmi ???

to jako fakt? víš vůbec, cos právě napsal? :D

a "ryzí pravda", "jak je to doopravdy" ... tak na to už vážně nevím, co bych tak mohla napsat. asi nic. už tak toho hrachu na zeď byla spousta.

04.03.2020 22:11:15dát kritice tipStargazer

Děvče, mé texty jsou ryzí pravda, žádné divadlo. Mě nešokují, já v tom žiju. Na jednom webu mi odpověděli "ale my to vidíme jinak". A já na to odpovídám: "Jedna věc je, jak to chceme vidět, a druhá, jak je to doopravdy." 

V tom je jádro problému. Společnost chce pořád teoretizovat a přitom nemá ponětí o realitě. Laik/rodič nemá zkušenost s prací s dětmi, ale přesně ví, jak je školství prohnilé a jak bychom to měli dělat a jak jsou naše děti nevinné a neposkvrněné... 

    

04.03.2020 19:14:47dát kritice tipLuzz

no jo, to je potom těžký s tebou o čemkoliv diskutovat, pokud Hermanovy ničím nepodložený demagogický bláboly považuješ za zdravé názory.

(i když - někdy si říkám, jestli tohle všechno myslíš vážně anebo jestli je to jen divadlo, který má upoutat pozornost a vyvolat vlny... těžko říct)

 

03.03.2020 23:16:29dát kritice tipStargazer

Luzz, určitě nejsem Marek Herman, ale spousta jeho názorů je rozhodně velmi zdravá :-) I když je pro dnešní hyperkorektní mainstream příliš kotroverzní. 

Co se týká citace, kterou jsi užila: je zřejmé, že text úchyla neomlouvá, ale pouze poukazuje v poměru stupňovacím na "není te jen ten - ale je to i"

Díky za čtení a vřelý nesouhlas.     

03.03.2020 22:46:54dát kritice tipLuzz

no baže, za našich mladých let žádný mobily nebyly a jací z nás vyrostli úžasní, moudří, psychicky vyrovnaní a hlavně tolerantní lidé, že ano. kdežto teď, podívejte se na ty mladý, nic to neumí, drzé je to...

ne, vážně. rétorika ve stylu "já vím, kde je pravda a ostatní názory jsou mimo a mělo by se to všechno dělat tak, jak říkám" mi (mimo jiné) trochu připomíná samozvanýho odborníka na výchovu dětí a rodinný vztahy Marka Hermana... nejsi náhodou Marek Herman?

ovšem co mě dostalo definitivně, byla tvoje teze "není to jen ten anonymní úchyl sedící na konci vlákna pavučiny, ten pouze využil nabídnuté šance". takže pokud (a použiju záměrně jen velice lehoučké a neškodné přirovnání) - pokud někde uvidím nádherný auto s klíčky v zapalování a rozhodnu se je ukrást, tak jsem taky "pouze využila nabídnuté šance"?

 

03.03.2020 18:48:21dát kritice tipStargazer

Samozřejmě že dospělí jsou závislí také. To je úplně tristní. 

03.03.2020 18:43:51dát kritice tipEntropia

Asi si nerozumíme, dobře, nechme to. To „usnadňuje výchovu“ jsem měla v uvozovkách, právě proto, že to má výhradně negativní dopad. Mířila jsem k tomu, že to nadužívání se děje se všemi technologiemi, a to na straně dospělých. Nelze oddělit ekologické od etického (atd.) a pedagogického. Je jasné, že když budou na technologiích závislí dospělí, nemůžou nebýt závislé i děti.

A neříkej, že dospělí závislí nejsou. Počínaje chytrými telefony a auty. Některá města a státy to už řeší MHD zdarma, protože udělat pár kroků pěšky do práce nebo "mačkat se" v autobuse je problém.

 

03.03.2020 18:20:08dát kritice tipStargazer

No ono to rodičům usnadňuje výchovu, ovšem výhradně s negativním dopadem. Sama mluvíš o závislosti již v předškolním věku - vždyť to je přece nenormální. 

Co se týká zavádění technologií do školských zařízení pod mediací pedagoga - tak je vše OK. Problém je ve volný čase, který již není nikým dávkován a kde veškerou tvořivost a komunikace spolkne právě chytrý telefon.      

03.03.2020 18:15:06dát kritice tipEntropia

A přesně o tmtéž mluvím já. Nebo považuješ zavádění těchto technologií do předškolních zařízení za vhodné a účelné? Nejprve posvětit školstvím, masivně zavést už ve školkách, a pak, když rodiče zjistí, jak jim to "usnadňuje" výchovu, zakazovat? Mimochodem, návyk na mobil nebo počítač má snad i odborný název a posouvá se do stále nižšího věku.

03.03.2020 18:03:30dát kritice tipStargazer

Entropia, já nevyzývám k nevpuštění moderních technologií do života člověka.

Ten text, to téma upozorňuje na absolutně nevhodné a neúčelné nadužívání těchto technologií ze strany dětí. A na to, jak tomu my, dospělí, přihlížíme, téměř tomu tleskáme a pak se tváříme šokovaně.  

03.03.2020 17:40:17dát kritice tipEntropia

Tak ještě jednou, když už jsme u těch kněží. Byla jsem očitým svědkem (bylo to na faře) rozhovoru věřící matky s křesťanskou psycholožkou, autorkou mnoha knih Kateřinou Lachmanovou, která jí na námitku, že si nepřeje, aby se její dítě už ve školce seznamovalo s počítačovými hrami, odpověděla: "My se nemůžeme uzavírat do nějakého ghetta". Nevyslovený podtext - "nejsme žádní amišové". Dnes se bez počítačů neobejde výuka např. jazyka, přitom se nezdá, že by dnešní generace uměla cizí jazyk lépe, než ta naše.

Na ekologickou demonstraci jsou účastníci zváni "i se svými laptopy", jakoby tyto měly snad nulovou spotřebu energie. Antropolog Mnislav Zelený, který má možná v mnohém poněkud nestandardní názory, se v jednom nemýlí, když říká, že "má Gretu rád, ale bohužel pláče i se svými příznivci na nesprávném hrobě". 

Pedagogická tématika nemůže nejít ruku v ruce s ekologickou (etickou, sociální a dalšími), což jsi ve svém textu úplně pominul. Tady nepomůžou žádná jednostranná, selektivní pravidla. Takže vlastně taky pláčeš na nesprávném hrobě. Měl bys tento článek adresovat jinam. Pokud možno s kupou podpisů. Alespoň těch rodičů, kterým záleží na komplexním řešení problému a kteří své děti neodkládají k počítači, aby "daly pokoj".

03.03.2020 17:08:19dát kritice tipStargazer

"Dítě je mladým vědcem, vytváří si své vlastní teorie." Souhlas. To vše platí až do chvíle, kdy dostane do ruky mobilní telefon, který mu odpovědi na jeho otázky zploštělě zodpoví. Proto dnes dětí neleží v trávě a nepozorují plazící se hmyz (ad Entropia). A jsme zase na počátku celého příběhu...  

03.03.2020 17:08:15dát kritice tipMandragora1

Samozrejme, nanešťastie sú deti, o ktoré sa lepšie a s väčšou láskou postarajú cudzí ľudia/štát, než ich vlastní rodičia. Ale to je úplne iná téma a rozhodne namá nič spoločné s nejakým vrodeným zlom detí, ktoré treba potlačovať.

03.03.2020 16:59:12dát kritice tipMandragora1

Vôbec si nemyslím, že sú deti iný živočišný druh. Je ale veľký rozdiel medzi dieťaťom a dospelým. A ak to musím napísať, tak napr. a to asi nikoho neprekvapí: v mnohých a mnohých a mnohých aspektoch psychiky, myslenia, vnímania. Skrátka deti majú iný typ vedomia, než dospelí. Povedané možno neurolgickým jazykom, ich mozog je ešte inak konfigurovaný, než mozog dospelého, je inak "poprepájaný", tak, ako je ešte inak konfigurovaný napr. imunitný systém dieťaťa, než dospelého. Deti sú deti, nevedia veci, ktoré vedia dospelí, pretože sa ich ešte nenaučili, nemali skúsenosť. Deti sú deti, nespracujú také veci a tak, ako to dokáže mozog dospelého. Ale aj tak, každé dieťa je "malý vedec". Neustále si vytvára o svete teórie, a potom ich testuje a opravuje, ak sa ukážu ako nesprávne. Toto už mnohí dopelí nedokážu... Ale toto všetko snáď netreba písať nikomu, pretože rozdiel medzi "dieťaťom a dospelým" poznajú a rešpektujú a chovajú sa podľa toho aj iné živočíchy, než človek.

Ak aj bude človek považovať deti za "iný druh", za druh vzácny, hodný toho najlepšieho, čo mu môže "náš" druh, druh dospelých ponúknuť, tak myslím, že sa človek dopustí menšieho omylu, ako keď bude brať deti ako zmenšené, ale hlúpejšie a horšie verzie dospelých, ktoré musia žiť snáď nejakým kasárenským či kláštorným spôsobom života a tupým drilom, aby z nich niečo bolo, mať za vzor učiteľov, či kňazov, akoby nemali vlastných rodičov a širšiu rodinu. Dopustí sa menšieho omylu už v záujme zachovania "nášho" druhu na tejto planéte.

03.03.2020 16:26:48dát kritice tipStargazer

Entropia, myslel jsem to tak, že kněz byl kdysi zároveň také vychovatelem a pedagogem dětí. Prostě vážená osoba na malé vesnici, kde byl možná právě tím nositelem mravní a etické výchovy, kterou dnes postrádáš.

A souhlasím, připusťme si a zamýšlejme se, kde se zlo v člověku bere, zda je vrozené, čí získané. Je ideologocká hloupost říkat: dítě = dobro, dospělý = zlo. Malá, byť elementární pravidla k potlačení toho zla bezesporu slouží.

To, že nepůjdu a neukradnu sousedovi květináč, je pouze pravidlo, které jsem se výchovou naučil a přijal jej za své. V jiných společnostech (bez pravidel) to tak nefungovalo.         

03.03.2020 16:19:13dát kritice tipStargazer

Mandragoro, to je tak na seminární práci Ti odpovědět.  

Proto se v reakci na Tvoji poznámku, že "děti přicházejí do světa, který není vytvořený pro ně," vrátím ke svému článku a odkáži se na použitou citaci. Domníváš se že kniha Pán much je blábol? Vždyť tam byl ten SVĚT otevřený jen dětem a mohly si jej vytvořit podle svých představ...   

Patříš lidem, kteří považují děti -18 za jiný živočišný druh než dospělé +18, tedy absolutní dobro vs. absolutní zlo. Tam je prvotní filozofická chyba.

03.03.2020 14:35:452 tipů dát kritice tipEntropia

Stargazere, dávat dětem jako vzory kněží? To myslíš vážně, poté, co se v církvi odhalilo tolik pokrytectví spojeného s tutláním pedofilních skandálů, aférami s Vatikánskou bankou atd. atd.?

Těžko říct, kde se bere v dětech tolik zla a krutosti, jestli jím nasáknou z prostředí společnosti, která uznává jen práva, práva, práva (silnějšího, ne dítěte), jinak bychom nečelili sociálním, ekologickým, etickým a bioetickým atd. atd. problémům v takové míře.

Kdysi, to ještě vůbec nebyl znám pojem ekologie, natož práva zvířat, jsem viděla předškolní děti, jak plny zájmu studovaly lezoucí hmyz, kterého tehdy bylo ještě všude plno. Učitelka je opatrně (a s efektem) nabádala: „Netrápíme broučky!“ Jistě. Vždyť je to „jen hmyz“. Podle autorky E. Rheinwaldové už malé děti dokáží pracovat se zlem v sobě, pokud jim jdou rodiče příkladem. Například se zájmem pozorují klubání kuřátek, pokud je se zájmem pozorují i rodiče. Pokud se rodiče nudí, nudí se i děti „stále se něčeho dožadujíce“. ¨

Obávám se, že se zanedbává citová a etická výchova. Ta tvá „pravidla“ jsou v takovém případě jen farizejstvím. Zlo jednou rukou produkují, druhou drží pod pokličkou. Nechci házet všechny kněží do jednoho pytle, znám mezi nimi dost velmi solidních lidí. Ono je to vždy o lidech, i ten přístup k technice. Jak z toho chceš udělat normu, to ale fakt nevím.

03.03.2020 13:17:01dát kritice tipMandragora1

Mojím vzorom neboli učitelia ani kňazi, ale verím, že každé dieťa, ktoré príde na svet si zaslúži jedlo, vodu, strechu nad hlavou, lásku, starostlivosť, výchovu (ktorá v ňom bude rozvíjať to dobré a jeho talent a talentom môže byť aj niečo vrcholne "nekapitalistické" a "neužitočné", napr. schopnosť byť dobrou matkou či dobrým priateľom, schopnosť podeliť sa, všeobecná zvedavosť, hľadanie najširších súvislostí, atď.), a potom, možno potom, je šanca, že svet bude lepším miestom pre viac ľudí, než je. A nikto si nebude musieť idealizovať stredovek, či štátny totalitný režim vo všetkých možných podobách, ktorý sa snaží všetkých naformovať podľa jednej formičky, tej, ktorá vyhovuje jeho ideólogii, možno to bude svet úplne od-školený, pretože deti sú zvedavé od prírody, vysedávanie v laviciach a poznanie rozdelené zvonením školského zvončeka na "predmety" sú iba krutou paródiu na vzdelanie. Bude to tak niekedy? Gloálne na celom svete? Myslím, že nie. Ale nebude to chybou samotných detí. Deti prichádzajú na svet, ktorý nie je budovaný pre ich potreby, a teda pre potreby budúcnosti samotného ľudstva. A žiadny kňaz ani celá armáda kňazov to už nijako nemôže vylepšiť. Deti budú trpieť a umierať od hladu. Deti budú ponechané samé na seba v krutom prostredí. Zneužívané. K smrti nudené nudnými dospelými, pretože im papier dal štát, aby nudili a sám štát potrebuje poslušných občanov, ktorí už odmalička preukážu schopnosť, že každý "dospelý", ktorý im povie na mieste, kde byť musia, čo majú robiť a myslieť si, tak to urobia a budú si myslieť. Deti budú naštvané a zlé. Niektoré prídu domov, 10-ročné, a vpália si do hlavy guľku z pištole otca, pretože známky, známky. Niektoré budú naozaj, naozaj zlé, lebo to už nevydržia, nevydržia to, že svet je tak usporiadaný ako je. Že niekto žije v osade, v blate, hladný a otrhaný a opovrhovaný, a iný má v garáži nerezovú podlahu za 4 milióny €, ktoré ukradol z daní občanov, z predaja štátu mafii. A niekto vždy k tomu napíše:

"... rozhodně ne každé dítě si něco zaslouží - nevěřil bys kolik je v dětech zla! A my se jej výchovou musíme v nich snažit potlačit."

03.03.2020 11:21:33dát kritice tipStargazer

Mandragora, vždyť my nabízíme dětem kladné vzory: učitele, kněze, spisvatele... atd. 

Všiml sis ale někdy, jak se na tyto vzory dnes plive? A hlavně ze strany rodičů, kterým Ty přiznáváš volnou ruku ve výchově...

Tvůj pohled na výchovu definuje toto: "Každé dítě má právo, každé dítě si zaslouží..." V tomto se fatálně mýlíš - rozhodně ne každé dítě si něco zaslouží - nevěřil bys kolik je v dětech zla! A my se jej výchovou musíme v nich snažit potlačit.  

    

03.03.2020 11:09:28dát kritice tipMandragora1

Mzrí ma to, ale neverím Ti ani v takých aspektoch, v ktorých by som inak s Tebou snáď mohol aj súhlasiť, keby sme si ich vydiskutovali a keby Ti šlo iba o to.

Pozri napr. len ako Tvoj text končí:

"Práva dítěte! Práva dítěte! Práva dítěte! Ale kam se ztratily povinnosti dítěte, zodpovědnost dítěte, pokora, slušnost, pravidla a řád dítěte? ... A pravidla jsou to jediné, co máme!"

Keby si apeloval na to, že každé dieťa má právo, že každé dieťa si zaslúži, aby malo dobré vzory, keby si apeloval na dospelých, aby boli dobrými vzormi. Aby cítili povinnosť/zodpovednosť byť dobrými vzormi. Vzormi pre pokoru, slušnosť a dodržiavanie pravidiel v prospech všetkých.

03.03.2020 10:40:55dát kritice tipStargazer

Mandragora, připustíme-li, že dítě má přirozenou schopnost rozlišit dobro od zla, pak pouze za předpokladu, že jej ponecháme v jeho přirozeném a zdravém prostředí, tedy v rodině, ideálně někde na hospodářském statku, na poli, v lese, kde se vyvíjí samo. Jakmile jej však vhodíme do dnešního světa, pak tuto svoji schopnost rozlišovat okamžitě ztrácí a potřebuje vychovatele, vzory, které mu jeho cestu pomohou najít.

Tím, že dítě podle principů "volné výchovy" necháváme být, pak vede k tomu, o čem je tento článek. 

Práva ať dítě samozřejmě má - my jsme to však vyhnali ad absurdum - takže v naší balhobytné společnosti ta tolik zdůrazňována práva dětem v mnoha případech paradoxně škodí...     

03.03.2020 10:19:14dát kritice tipMandragora1

Stargazer, prepáč, že neodpoviem priamo na Tvoju otázku, ale poviem to takto: sú krajiny, kde sú v uliciach štvorročné deti odkázané samé na seba, kde si niektorí dospelí idú večer "skúšať" svoju pušku na deťoch, ktoré nikto nebude postrádať. Sú miesta na Zemi, kde každých 10 sekúnd umrie dieťa od hladu.

V texte kričíš: "Práva dítěte! Práva dítěte! Práva dítěte!" presne tak, deti by mali mať práva, pretože práva majú aj psy a mačky.

K Tvojmu textu nedokážem mať žiadne sympatie. Ako ja vidím svet, tak pokora, slušnosť, pravidlá, to sú veci, ktoré su cudzie predovšetkým samotným dospelým. Keby si čítal niektoré moderné štúdie, možno by si zistil, že deti sa rodia akosi pripravené na to, aby zhruba vedeli čo je skutočne zlé a čo dobré, aj bez pravidiel. A tým dobré a zlé mimo ideólogiu daného štátu, mimo ideólogiu a kultúru, ktorá bude okolo neho, možno by stačilo iba rozvíjať to, čo deti majú vrodené. Istým spôsobom ich nechať tak, iba im vytvoriť vhodné podmienky. Ale takto idealiticky to nefunguje. Vlastne funguje, ale každý tie vhodné podmienky môže vidieť inak.

Ale to nie je to, čo Ťa trápi, ako to ja chápem. Teba štve, že deti majú svojich rodičov, ktorý majú vlastné predstavi o tom, ako k nim pristupovať. Možno by si bol spokojný, keby sa deti rodičom automaticky odoberali a šli by "do výchovy" štátu, ktorý by si riadil. Taký mám pocit z Tvojich textov.

03.03.2020 10:14:23dát kritice tipStargazer

Jsem rád, K3, že to vnímáš podobně. Díky...

03.03.2020 09:50:45dát kritice tipK3

Nezbívá mi než souhlasit. Je to samozřejmě podané se záměrným zdůrazněním.

Nové technologie jsou stvůry, které jsme si ochočili a z kterých slastně ukusujeme sladká sousta za cenu, že se stáváme sami jejich sousty. Začínáme s nimi žít v jakési symbióze o které raději nechceme přemýšlet, abychom si tu nepříjemnou pravdu nechtěli přiznat.

03.03.2020 09:36:48dát kritice tipStargazer

Mandragora, co je podle Tebe zvrácenější, vychovávat děti k úctě k jejich rodičům, nebo je dnešní "volnou výchovou" nechat 8 hodin denně koukat do jejich chytrých telefonů a fotit se na dívčích toaletách..?

 

03.03.2020 09:32:171 tipů dát kritice tipMandragora1

Safián, text podľa mňa, z môjho pohľadu neobsahuje žiadne skutočné myšlienky, iba skreslovanie, a tak som aj reagoval. Tento aj iné texty autora sú podľa mňa stále o tom istom. O probléme autora s tým, že deti v ČR majú svojich rodičov, a že svoje deti nevychovávajú tak, ako by si prial autor textu a aj sám štát, niečo, na čo má autor z minulosti, zdá sa, tie najlepšie spomienky, si tiež dovolí ísť proti "myšlienkam" autora, či proti "myšlienkam" "tvorcov všetkých súdržných spoločností počas celej histórii ľudstva", tak ako ich vidí autor.

03.03.2020 09:25:051 tipů dát kritice tipMandragora1

Môj odkaz na režimy, v ktorých vládly pravidlá, ale z pohľadu mimo daného režimu to boli režimy nehorázne zvrátené, je odpoveď na Tvoj komentár:

"Autor si totiž moc dobře uvědomuje, že bez pravidel vzniká chaos. A mimochodem, to není žádná objevná, autorská myšlenka, to si uvědomovali tvůrci všech soudržných společností po celou historii lidstva..."

03.03.2020 08:00:57dát kritice tipStargazer

Safián, kde se v textu o mládeži 21. století zčistajasna zjevily převádlečné Japonsko a Německo - to je pro mne také záhadou.

03.03.2020 07:31:371 tipů dát kritice tipMajaks

Je to takovej nekoherentni blabol, ale soulasim s tim, ze zakazovat, nerespektovat a neduverovat je mnohem zabavnejsi. 

03.03.2020 03:41:101 tipů dát kritice tipSafián

Ukazuje se, jak je jazyk ošidný. Jak různě je možné chápat text a zkreslit jeho myšlenky. Dnes napohled nevinně, zítra možná ... Článek mohl být napsán přesněji, ale džin vypuštěný z lahve je popsán docela dobře. Jak ale chápat Mandragorův koment?

02.03.2020 23:58:59dát kritice tipMandragora1

Japonci nakoniec zaplatili (atomóvou hrôzou) a ako spoločnosť pochopili, že žili v klame (že sú viac, než okolné národy). Ale povedzme napr. v čase tesne pred druhou svetovou... Povedal by som, že sa celá japonská spoločnosť sa riadila pravidlami. Jedno znelo, že Číňania nie sú ľudia. A tým pravidlom sa (na hrôzostrašné nešťastie) riadili... Alebo Hitlerovské Nemecko, vládol tam chaos alebo pravidlá?

02.03.2020 23:47:17dát kritice tipStargazer

Autor si totiž moc dobře uvědomuje, že bez pravidel vzniká chaos. A mimochodem, to není žádná objevná, autorská myšlenka, to si uvědomovali tvůrci všech soudržných společností po celou historii lidstva...   

02.03.2020 23:30:01dát kritice tipMandragora1

Najprv k manipulatívnej rétorike samotného názvu. Nie sú žiadne "naše" deti, ak "my" nie sme ich rodičmi. Takže skôr: "deti v ČR", keď chce autor poukázať takto "vo veľkom" a nepôsobiť hneď ako bulvár.

Možno by bolo zaujímavé sa aspoň narýchlo (a teda veľmi subjektívne, a skôr "básnicky") pozrieť na celkový tvar aj lokálne textúry argumentu, s ktorým text prichádza.

Autor začína spochybnením dokumentárneho filmu a graduje to otázkou: "Skutečně takhle vypadá svět našich dětí?"

A obraz, ktorý, ako sa zdá, prevzal s filmu:

"Zmalované, umělohmotné dívenky trávicí hodiny a hodiny u svého počítače v přímém přenosu webkamery, chytrým telefonem fotograficky dokumentující každičký, sebezbytečnější okamžik dne, s nutkavou potřebou jej sdílet s kýmkoli, kdo o něj projeví zájem.",

hneď ďalej použije pre podporu svojho tvrdenia:

"Sami jsme sexuálním predátorům vytvořili toto hřiště, naivně na něj vehnali naše děti a teď se snad chceme začít tvářit šokovaně, hroutit a pozastavovat se nad tím, co za zvěrstva se ve virtuálním světě dějí?".

Tak ako to je? Ako vyzerá svet detí v ČR?

Potom prechádza k tomu, že zlo nie je "anonymní úchyl sedící na konci vlákna pavučiny", pretože: "ten pouze využil nabídnuté šance." Vybavené, tam problémy nehrozia. Problémom a zlom je samotná technológia. To nie ľudia, to samotná technológia je granátom, ktorý trhá šaty z tiel detí. Autor akoby aj pri takomto obraze "zabudol", že granát netrhá iba šaty...

A keď už nejde iba o šaty, je problém v deťoch: "Ty dnešní [deti] se řežou do předloktí, jakmile jim na pár minut spadne wi-fi." Problém je, že sú málo stredoveké, málo prešli vojnovými hrôzami a vedia menej ako vedeli deti za totality. Skrátka, sú to deti dnešnej doby a to je zdá sa problém. Deti majú byť dospelé a majú byť z dôb, ktoré si autor dokáže idealizovať.

Autor zrazu akoby zabudol na vetu "ten pouze využil nabídnuté šance", a už vidí zlo aj inde ako v technológii: "Ve školách a dětských kolektivech doslova bují kyberšikana."

Iba ak by to bral tak, že šikanuje samotná technológia, napr. "spadne wi-fi".

Na moment dá záblesk svetielka na konci temného tunelu dnešnej technologickej doby, náznak toho, ako by sa mali pre dnešnú dobu plnú technológii deti vychovávať:

"... primárním úkolem dnešního rodiče je v co možná největší míře oddělit dítě od moderních technologií a umožnit mu zdravý duševní rozvoj."

Bingo! Tým rodičia určite ušetria na faktore... učenia. Učenia svojich detí ako technológie používať, aké sú problémy a nebezpečenstvá s tým spojené, ako rozoznať čo je klam a podvod a manipulácia a ako možno technológie použiť pre niečo dobré. Alebo snáď v istom "dospelom" veku to budú zrazu vedieť? Padne to na ne v dospelosti z neba?

Nakoniec sa ale autor nezaprie a povie nám bez okolkov svoju pravdu, s ktorou neustále vo svojich textoch prichádza. Chyba je v deťoch. Deti sú totiž tak hlúpe, že sa neriadia pravidlami. A ako "my" dospelí vieme, pravidlá sú to je jediné čo máme, aby sme vytvorili Raj na Zemi. Pravidlá autora tohto textu. A deti nám to všetko kazia.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.