Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Když padá déšť 6b
datum / id03.03.2020 / 504257Vytisknout |
autorbixley
kategoriePřekladyDalší dílo autora
zobrazeno149x
počet tipů3
v oblíbených0x
Prolog

překlad knihy Alexandra McCall Smithe "The Right Attitude to Rain"


Poznámka překladatelky: tentokrát jsem zkrátila závěr, protože odkazuje na skotské dějiny a byl by pochopitelný jen s vysvětlivkami. Můžete mi navrhnout řešení. Zde je originál:


.. and the fight between mothers wanting to hold on to their sons and the women who wanted to take their sons away was a battle royal, more dogged than the Battle of Bunnockburn, more poignant than the clash Culloden Moor.

Když padá déšť 6b

Isabel si domluvila sraz s Cat na oběd, ve dvě hodiny. Byl to dost pozdní oběd, ale bylo to dáno tím, že v jejím obchůdku už skončil polední ruch a u pultu mohl obsluhovat Eddie, zatímco Cat s Isabel usedly k jednomu ze stolků. Udělala Isabel speciální řecký salát, protože věděla, že ho má ráda. Přidala tam strouhaný slaný sýr a vařené vejce. Ona sama upřednostňovala mozzarellu.

„Ještě jsem ti nepoděkovala za tu večeři,“ řekla. „Oběma se nám to líbilo. Mám ráda Mimi a Joea, přestože si připadám, že já se válím za pecí, když vím, jak oni cestujou.“

„Pokud vím,“ odpověděla Isabel,“nedávno jsi byla v Itálii a taky jsi strávila šest měsíců v Austrálii.“

Cat na ni pohlédla posmutněle. Byla půl roku v Austrálii po univerzitních studiích, pracovala v různých profesích a cestovala po celé zemi. Bylo to to nejúžasnější období jejího života a nemohla na ně vzpomínat jinak než s nostalgií.

„Ano, ale to bylo kdysi. Ale teď je to jiný. Teď je tady. A zítra to bude zase tady.“

Isabel si napíchla olivu na vidličku: „To není tak nutný,“ řekla. „Může se stát spousta věcí. Mohla bys…“

Cat se na ni podívala: „Ano? Mohla bych co?“

Isabel myslela na sňatek. To byla jasná věc, která by změnila Cat život a vyvedla ji z jejího stereotypu, pokud to za stereotyp považovala. Manželství změnilo také Isabelin život – sice k horšímu, ale to se netýkalo každého manželství. Předpokládalo by to značný cynismus chápat manželství z této stránky. Byla většina manželství šťastných? Někde četla, že se zvyšující se účastí žen v hospodářství – kde se uplatňovalo stále více žen v kariérním růstu – klesala úroveň štěstí v manželství. Ženy ve Švédsku a dalších zemích, kde měly volnost a nezávislost, byly v manželství evidentně méně šťastné než v zemích, kde měly menší kompetence a nemohly tudíž tolik zasahovat do pracovních záležitostí. Ale pokud se tohle dálo, přemýšlela, tak to znamenalo, že chyba byla v tradičním manželství, nikoli ve svobodě.

Nemohla Cat říct, že teď myslí na její sňatek, protože ani nevěděla, jestli se chce Cat vdávat. Hodně lidí se tím nezatěžovalo, žili spolu celá léta, než se rozhodli pro tyto formality. Ale chtěla tohle Cat? Nebo si přála, aby ji někdo požádal veřejně o ruku, jako to lidé dělávali dřív a jak to také udělal její John Liamor?

„Mohla bych co?“ opakovala Cat.

„Mohla by ses s někým seznámit,“ řekla Isabel.

Cat sklopila oči do talíře a Isabel bylo jasné, že se dostaly na horkou půdu. Už se z toho poučila a nehodlala znovu udělat chybu, když se angažovala v Catině vztahu s Tobym. Ale proto, aby se Cat cítila dotčena, nebyl žádný důvod, když se Isabel úplně normálně zmínila o tom, že se může s někým seznámit. A proto dodala: „Můžeš se třeba seznámit s někým, kdo bude pracovat někde jinde. To se přece stává. Co když potkáš někoho z Austrálie, kde se ti líbilo, a odjedete spolu do Melbourne nebo do Perthu nebo ještě někam jinam? Takové věci se dějí často. A naopak taky. Australan potká někoho z Londýna a žije tam potom s ním.“

Stávalo se to. Milostné příběhy se odvíjely za podobných okolností, nezpívalo se o nich, ale byly stejně heroické jako Tristan a Isolda a dojímaly stejně, jako ty, o kterých existovaly písně. Všichni nemohou být Tristan nebo Isolda, ani když jsou odděleni oceánem a podobnými věcmi, ale hlavní přínos velkých mýtů spočíval v tom, že vyprávěly o tom, co všichni lidé prožívali a znali.

„Ty se taky můžeš s někým seznámit,“ opáčila Cat. „Třeba s australským filosofem. Co ty na to? A potom s ním budeš žít v Melbourne.“

„To by se mi líbilo,“ řekla Isabel.
“Melbourne nebo si někoho najít?“

Chvíli o tom přemýšlela. „No, jednou jsem v Melbourne byla, víš? A naprosto mě to uchvátilo. Líbí se mi australská krajina. A Australani taky.“

Ale to nebylo to, co se Cat chtěla dovědět. Málokdy se s Isabel bavila o Johnu Liamorovi – na to měly jakési nepsané pravidlo – byla vt om stále jakási bolest, ale Isabel byla temperamentní přitažlivá žena a mužům se líbila. Nebyl žádný důvod k tomu, aby neměla milence. Nebo žádný Cat neviděla.

„A co si někoho najít?“ zeptala se Cat. „Australananebo někoho jinýho. Ve Skotsku je fůra mužů. Uvažovala o tom…“

Isabel si napichovala další olivu. Říkala si: ona to neví. Cat neví, že už jsem někoho potkala a že to je Jamie. Ano, seznámili se, ale to nebylo to, co měla Cat na mysli. Cat tím myslela najít si někoho, kdo by pro ni byl vhodným partnerem, měl adekvátní věk, tedy kolem čtyřicítky nebo starší. Tam mířily její otázky.

Chvíli byla Isabel zmatená. Byla zmatená, protože věděla, že tomu neumí čelit. Po vztahu s Johnem Liamorem jí zůstaly jizvy na duši, rozhodla se, že ji už další vztah neláká a že bude sama. Ale pak se stalo něco, co ji vedlo ke zjištění, že muže samozřejmě potřebuje a objevila, že je zamilovaná do Jamieho, protože byl tak přitažlivý a sympatický a nikdo by se neubránil tomu, aby se do něj zamiloval. Problém zamilovanosti spočíval v tom, že jsme lásku pociťovali a nemohli jsme si pomoct. Nevybírali jsme si. Prostě jsme milovali. W. H. Auden si uvědomil, že když psal o své lásce jako chlapec, o lásce k lokomotivě vyřezané z dýně, Každičký tvůj krásný kousek jsem miloval. Byla to pravda. Láska vyžadovala nějaký objekt, řekl. A to bylo vše.

„Ráda bych se s někým seznámila,“ řekla. „Opravdu ráda.“

Pohlédla od svého řeckého salátu, od toho báječného světa oliv a nakrájeného vařeného vajíčka a zachytila Catin pohled. Teď zase Cat nevěděla, co říct. Myslela si asi toto: dobrý, už pustila z hlavy toho hroznýho Ira. To je dobrý. Ale stejně nevěděla, co říct, protože už řekla, že ve Skotsku je fůra mužů, ale ve skutečnosti nebyli. Vhodných mužů byl nedostatek, protože… Proč vlastně? Pro demografické důvody. Muži umírali. Umírali, protože příliš tvrdě pracovali a žili ve velkém tempu a jejich poslední vteřiny byly poznamenány lítostí nad tím, co ještě všechno své práci dluží. Bylo na vině společenské přijímání gayů? Nemohla si vybavit nikoho, kdo by Isabel vyhovoval, ani jediného muže, prostě nikoho. Musel by být inteligentní a městsky založený. A taky by musel mít smysl pro humor.Neznala nikoho nad pětatřicet, kdo by splňoval tyto podmínky, kdo by navíc už nebyl ženatý nebo nebyl gay.

Isabel se na ni usmála. Byla ráda, že řekla to, co řekla. A přemýšlela o tom. Myslela, že tím Cat něco prozradila, a pokud něco o sobě prozradíme, vyjasní se nám situace, zbavíme se tíhy, kterou všichni neseme, tíhy být sami sebou. „Ale samozřejmě,“ řekla, „neměla bych mluvit o jiných mužích. Je tu Patrick.“

Jejich vzájemnou atmosféru to trochu ochladilo. „Neznám ho tak dlouho,“ reagovala Cat trochu na svou obranu. „Není nutně ten pravej.“

„Jistěže ne,“ odpověděla honem Isabel, „Mimochodem, ráda jsem ho poznala.“

Cat se podívala jinam. „On tebe taky.“ Isabel si nebyla jistá, jestli je to pravda anebo je to jen zdvořilost na straně Cat nebo Patricka. Dost o tom pochybovala, že by ji rád poznal. V jejich debatě nebyla žádná vřelost – ačkoli si řekla, že se o to vynasnaží, byli od sebe dost odlišní.

Nastalo ticho. U pultu právě Eddie obsloužil zákazníka, dal si ruce za hlavu a zívl. Podíval se na Isabel a zaraženě spustil ruce, jako by ho nachytala při něčem nepatřičném.

„Jseš unavenej?“ naznačila pohybem úst přes celou místnost. Eddie přikývl.

„Patrick je jenom zábavnej kamarád,“ řekla najednou Cat, jako by zrovna přišla na to, proč ho má ráda. „Často mě rozesměje. Je vtipnej.“

Isabel se pokoušela skrýt své překvapení. Snažila si vybavit co nejvíc z konverzace s Patrickem, ale vtipné jí to nepřipadalo. „To je u muže důležité,“ řekla. „Není nic horšího, než když chlap nemá smysl pro humor. Jen si to zkus představit. To by bylo jako na poušti.“ Udělala pauzu. „Už ses seznámila s jeho matkou? Bydlí u ní, ne?“

„Jednou nebo dvakrát jsem ji viděla,“ odpověděla Cat. „Je to místní politička. Měla na starosti…“

Isabel pozvedla ruku: „Jasně! Říkala jsem si, že je mi Patrickovo příjmení nějak povědomé! Cynthia Vaughanová, to je Patrickova matka. Taky jsem ji několikrát viděla. Byly jsme spolu ve výboru.“

„To je ona,“ řekla Cat. Bydlí v Murrayfield.Kousek od St George's School.“

Isabel odložila příbor na prázdný talíř. To nebyly dobré zprávy. Cynthia Vaughanová byla ta poslední žena, kterou by si pro Cat přála. Měla vliv, uměla komandovat a jako místní politička byla dost bezohledná. Její syn bude muset určitě svést s takovou matkou bitvu, aby se osamostatnil. To je důvod, proč stále zůstává doma, uvažovala Isabel. Nenechá ho odejít.

„S takovou ženou bych si netroufla nesouhlasit,“ řekla Isabel opatrně.

Do Catina hlasu se opět vkradl obranný tón. „Chovala se ke mně hezky.“

„O tom nepochybuju,“ ujistila ji Isabel. A pro sebe si s úlevou řekla, že s Patrickem to není trvalá záležitost. Bude se muset rozhodnout mezi Cat a svou matkou. A matka asi zvítězí, protože to byl typ, který nikdy nedovolí, aby prohrál politickou bitvu a bitva mezi matkou, která chce stále nad synem držet ochrannou ruku a ženou, která chce, aby ji syn opustil, to je bitva přímo královská.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

03.03.2020 20:34:51dát kritice tipbixley
redaktor prózy

alegno, to jsem ráda. :-)

Ireno, máš pravdu, s chlapem bez humoru je život poušť, jak říká Isabel.

Kočkodane, kritičtější komentář bude jen k dobru... :-)

Revírníku, dík, myslím, že je to pochopitelné i bez vysvětlivek.

03.03.2020 20:19:49dát kritice tiprevírník

Myslím, že i ty ses s překladem závěrečného souvětí vypořádala královsky. A vzhledem k vyhnutí se zbytečným vysvětlivkám docela chytře.

03.03.2020 19:11:26dát kritice tipKočkodan

“S takovou autorkou jako Bixley bych si netroufl nesouhlasit a napsat jí kritičtější komentář,” řekl Kočkodan opatrně. (a mrknul)

03.03.2020 18:56:12dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak jsem zvědavá, jak to bude s Isabel ve vztazích dál, v něčem s ní souhlasím: „Není nic horšího, než když chlap nemá smysl pro humor :-)

03.03.2020 18:32:28dát kritice tipAlegna

Zkrácený konec mi nevadí a díky



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.