Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Zápisky zrání / Myškinův problém VII (v této části sbíráme pěnu dní...)
datum / id03.03.2020 / 504258Vytisknout |
autorPierreNovak
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaKaždodenní
sbírkaZápisky zrání / Myškinův problém,
zobrazeno78x
počet tipů1
v oblíbených0x
Zápisky zrání / Myškinův problém VII (v této části sbíráme pěnu dní...)

Markéta mi povídá, jak ji dneska Martin zastihl u domovních dveří a mezi řečí jí nabídl, že by se o ni s Hynkem postaral. Říká mi to u převlékání Hynka (který faldíky začíná připomínat panáčka Michelina), protože by si to přece nenechala pro sebe. Měl bych to vlastně ocenit, ale po pravdě řečeno mě vůbec nenapadá, jak správně reagovat: dělat z toho nějaké drama mi přijde zbytečné. Navíc je to skoro, jako by mi kolegyně ve firmě u automatu na kafe jen tak pro pobavení říkala, jakou dostala pracovní nabídku. Nandavám Hynkovi druhou ponožku a škádlím ho prstem na špičce nosu, aby se u převlíkání zabavil. Připomene mi to partu Němců, kteří na Markétu onehdy doráželi, zatímco seděla u paty svatovítského chrámu a čekala, než se sbalím v muzeu a převléknu se. Když mě nakonec spatřili, jak k ní nabroušeně kráčím, smáli se ještě pitoměji a komíhali dlouhýma rukama: Ja, no problem, sorry man, mluvili jeden přes druhého, než jako drzé vosy, které přičichly k pivu, odešli obtěžovat někam jinam. Uchopil jsem Markétu za ruku a ještě rozrušen nenadálým zájmem jí dal pusu. - Kam to jdeme? zeptala se po chvíli, zatímco se mi honilo hlavou, že jsem měl možná důrazněji zasáhnout. - Nevím, třeba na Petřín zas? odpověděl jsem, ale bylo mi to vlastně jedno.

Na náměstí blízko bytu nečekaně potkám Mikuláše. Upřímně překvapený, co dělá v Praze (jako by se před každou návštěvou musel ohlásit), řekne mi, že se dostal na konzervatoř. - Na kytaru? To je skvělé. Pogratuluju mu, ani jsem nevěděl, jak podotknu, že má takové ambice, že by ji chtěl ještě studovat - i když je to vlastně logické. Já jdu zas tlačit kočárek, nadhodím a ukážu směrem do ulice. - A jo, no vidíš, pozdvihne obočí, protože si vzpomene na náš rozhovor u Labe. Potom prohlásí, jako by už někam spěchal, že bydlí vlastně nedaleko - přes léto tu má pronajatý pokoj u kamarádovy mámy -, tak asi o sebe dřív nebo později štrejchnem. Navrhnu, že až se usadí, měli bychom se určitě sejít. Odpoví, že se usazovat raděj nehodlá, a ať přijdu do Glena, kde po večerech dělá za barem: To je ten jazzklub na Malý Straně, řekne, když vidí, že se nechytám. - A až to tam zabalím, můžeme ještě pokračovat na Újezd.

Ležíme jako rodinka na dece v blízkých sadech, do kterých odpoledne chodíme na procházku. Na rohu na chodníku zastaví opálený kluk v kalhotových šortkách a se slunečními brýlemi a zadívá se naším směrem. Vypadá trochu jako Arab. Opětuju mu pohled, ale přesto si nejsem jistý. Nervózně popojde o kousek dál, než se zase otočí, jako by nemohl uvěřit tomu, co právě zahlédl. Postává dobrou polovinu hřiště ode mě - na takovou vzdálenost už pořádně nedohlédnu -, ale něco mi říká, že bych ho měl znát. Zmaten tápu, co udělat - doběhnout k němu, když si nejsem jistý, o koho jde? Pozvat ho na deku, aby narušil naši intimní chvilku? Hynek se mezitím probere k životu a snaží se batolit kolem. Markéta něco štrachá ve spodu kočárku - hledá asi plínku - a nevěnuje mi pozornost. Když se na neznámého kouknu znovu, nedočkavě odvrátí zrak a přelétne jím po okolí, než znovu zabodne pohled přímo do mě, jako by říkal - přece ty, copak nevidíš? - Pocem ty, sáhnu po Hynkovi, který se vydává na cesty mimo náš prostor, jako bych Arabův pohled chtěl zamluvit. Když se následně za neznámým znovu ohlédnu, už tam nestojí. Kráčí pryč po cestě, než zmizí za oprýskanou zdí s topoly.

Mikuláš s Blankou k nám přijdou na návštěvu. Přinesou flašku a  čepičku pro Hynka, který se chová v náruči a zkoumá, kdo to přišel: otáčí zvědavě hlavou ze strany na stranu. Sousedská pohostinnost, ani by mě nenapadlo, že by mohli pro Hynka něco přinést. Říkám, že to rozhodně nemuseli, a beru si na starosti tu flašku. Chvíli tak všichni postáváme uprostřed kuchyně, než si posedáme v obýváku. Markéta se zajímá, co dělá Blanka, která má za sebou prvák v Ústí (studuje češtinu a angličtinu), ale zatím prý neví, co si o tom myslet. Pobývala nějaký čas v Americe, protože tam sloužil její otec, takže si myslela, že jazykovou zručnost nějak rozvine, ale zatím je to spíš hodně učení se okolo. Odpovím zase, že Markéta by ráda zkusila japanologii, už čte nějakou tu klasiku a učí se hiraganu a katanu - chtěla by totiž alespoň krátce v Japonsku žít, až bude Hynek větší -, ale moje slova zapadnou jako ve vysoké trávě. - Japonský chrámy v horách jsou krásný..., přisadí si do ticha Markéta, jako by mě chtěla následovat. - A co Hynek? Koukám, že se má dobře, řekne Mikuláš a naráží tím na jeho faldíkovitou postavu. - On Hynek po porodu dost přibral, odpoví Markéta. - Když jsme byli poprvé u ortopeda na kyčlích, chtěl vědět, kolik Hynkovi je: Tři... - Měsíce? - Tři týdny. - Proboha, co to tam máte, smetanu? zasměje se, protože tahle historka ji zřejmě pořád hodně baví. - No bodejť, poznamená Mikuláš.  Protože nevím kudy kam, pokusím se navázat na jednu z našich debat, kdy jsem se s Blančiným kamarádem u nich na návštěvě dohadoval o Lynchovi. Tvrdil, že Lynche nakonec zavrhnul, protože si uvědomil, že jeho filmy nic neznamenají, oponoval jsem mu, že Lynchovy filmy používají symbolický jazyk snu, který je na významy naopak bohatý. - Na Lynchovi jsme byli hned na druhým rande, vybaví si Markéta, která neví, o co přesně jde, ... jak se tam narodí ta příšera... - Mazací hlava, řeknu a pohladím Hynka po hlavě. Blanka hned naváže a zeptá se, jak jsme se poznali. - V muzeu, na Hradě, nadhodím. - ... no a když ke mně nakoukl, byl nerad, že mě vidí, i o číslo jsem si pak musela říct sama..., přisadí si Markéta. - Mimochodem, nadhodím. Viděli jste Lost Highway? Mohli bychom se pak... Teda kdybyste teda chtěli... Ostatní se po sobě kouknou. Markéta se pousměje a napomene mě, že to není úplně vhodné, když přece máme tu návštěvu.

Během dalšího rozhovoru, kdy se bavíme stále pěkně, ale vlastně pořád jenom zdvořile, zavadíme o bydlení v Praze. Mikuláš se zeptá, jestli se neplánujeme náhodou přestěhovat do našeho starého bytu. Odpovím, že mě to nenapadlo, a pak vysvětlím, že když jsme se přesunuli v mých patnácti do baráku za městem, zůstal byt, ve kterém jsme původně bydleli, na delší čas ležet ladem. Předpokládal jsem vždycky, že ho otec bude chtít pronajímat, aby si něco vydělal bokem, alespoň tak se o tom naši vždycky bavili, ale otec se záhadně dosud k ničemu neměl, jako by se při své opatrnosti bál, že by cizí nájemníky už nemusel vystěhovat. Aspoň to byla vždycky jeho obligátní odpověď - a řeš to pak po soudech. Mikulášova otázka je tedy logická, až mi dojde, že mám přímo před nosem řešení spousty problémů: nemusel bych za Markétou zdlouhavě dojíždět na návštěvy, vlastně prakticky kamkoliv, a posloužilo by to jako dobrá záminka, abych přestal bydlet s rodiči. Ve starém bytě by aspoň někdo pobýval, takže by nezůstal nevyužitý. Elegantní a jednoduché... Teď to ještě navrhnout otci, jestli by do nás takto investoval, a samozřejmě Markétě, jestli by se mnou nechtěla bydlet. Když už nic jiného, aspoň společným bydlením přispěju do našeho vztahu.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

04.03.2020 13:52:24dát kritice tipPierreNovak

To mě nenapadlo! :o)) 

04.03.2020 13:13:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Aha, takže otcem dítěte je tedy ten spolubydlící? 

- s dovolením citace z VI.:

Spolubydlící, Markétin kamarád, zrovna přišel z práce. Je slyšet bouchnutí dveří a šramot v předsíni, jak si vyzouvá boty. Ahoj-ahoj, pozdraví, v ruce  lahváče koupeného na večer. Ahoj, pozdravím a zadívám se krátce z okna, jako by mě tam něco nečekaně zaujalo. Martin si jako obvykle sedne chvíli vedle na gauč a listuje si časopisy. 

04.03.2020 10:47:20dát kritice tipPierreNovak

Ano, padlo v predchozi casti:)

04.03.2020 10:22:07dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

V tomto díle /podle mne/ se objevuje jméno Martin /netuším, zda skutečně už někde padlo a nechce se mi vše znovu pročítat, dala bych nějakou "upomínku", kdo je Martin/

- kromě možnosti získání bytu /v dějové lince/ a zmíce o Lynchovi ani žádné kouzelně popisné místo, jak to umíš - ani nic extra zajímavého, ale třeba bude mít někdo jiný názor... 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.