Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Propasti

04. 03. 2020
3
2
346
Autor
MAJKL65

Jdu cestou svých dnů

sám nevím kam

jsem snem jen svých snů

a strom samotám.

 

Jsem jablůňka za plotem

dávám ti stín

i vše co je životem

polibek vin.

 

Opírám o tebe kmen svého těla

tep cítíš pod kůrou jak letokruh

a v ranách bělá se bolestí smůla

zlomených větví jsem přítel a druh.

 

A ty jsi úhelný můj jenom kámen

skrz tebe měřím a počítám svět

a jsi má poušť a touhy mé pramen

když se má duše z cest navrací zpět.

 

Utrhnu květinu příštího léta

pro tebe v březnu již v polích všech zim

a řeknu k smutkům tvým lásko již neplač

a bude v hlasu mém všechno, co vím.

 

Naleznem v srdcích svých svatého  grálu

a v tónech mlčení píseň a smích

ze slov ti postavím tvou katedrálu

stanem se propastí hlubokých tich.


2 názory

Zbora
10. 03. 2020
Dát tip

Možná bych si ji dokázal představit jako písňový text. Jestli obstojí takto sama o sobě si nejsem úplně jistý. Na mě působí svou formou poměrně archaicky.


AFRODITA
05. 03. 2020
Dát tip

***, píšeš moc hezky, myslím, že rozumím.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru