Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Jindřich Štreit - S láskou
datum / id05.03.2020 / 504333Vytisknout |
autorAlenakar
kategorieVolné veršeDalší dílo autora
zobrazeno138x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Jindřich Štreit právě vystavuje svůj cyklus fotografií z léčeben dlouhodobě nemocných a hospiců nazvaný " S láskou " na chodbách pod jistým nádražím.(více na www. jindrichstreit.zc). Tato báseň je zamyšlením, jaký asi má smysl vystavovat na takovém místě takové fotografie.

Jindřich Štreit - S láskou

 

Výstava v podzemí  :

fotografie umírání

na bílých kachličkách

v katakombách

pod dunícími vlaky...

 

Nikdo se ale nedívá na zdi

každý jen do světla

na konci vlastního tunelu

a klapot podpatků

umlčí teprve eskalátor

ne drsné umění

které tu nějak postrádá

magický magnetismus

 

Přijede rychlík a dav se valí

jak mračno mravenců

chodbičkami

k taxíkům a tramvajím

chodci jen od stěn odvrátí oči

a hledí si svého

a udržují stanovený směr

zatímco tamti - znehybnělí

už skoro mrtví

a všichni jejich zpomalení

blízcí příbuzní

ztratili dávno schopnost sdílet

zákonitý všeobecný spěch...

 

Lze si představit horší místo

pro meditaci o smrti ?

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

11.03.2020 03:11:23dát kritice tipEntropia

Možná bych nepodceňovala podprahové vnímání

06.03.2020 09:33:38dát kritice tipAlenakar

Nami, Evženie,

děkuji za tip a za koment.

05.03.2020 20:14:43dát kritice tipEvženie Brambůrková

Lidé by dělali, že to nevidí ani kdyby to bylo velké jako vrata.

05.03.2020 14:04:13dát kritice tipNami 99

/*

05.03.2020 12:17:23dát kritice tipAlenakar

Ano, dievča,

je to přesně tak. Dnes ráno jsem dokonce měla dojem, že ti lidé, kteří procházejí kolem fotek s umírajícími, ještě zrychlují.

05.03.2020 12:12:491 tipů dát kritice tipdievča z lesa

cítim v tom prepojenie ... rýchlosť nevyhnutného prežitia a pomalosť nevyhnutného umierania ... živá a drsná báseň

05.03.2020 11:58:21dát kritice tipAlenakar

Karlo,

já ale myslím, že lidé jsou možná komunikativnější než dřív, jen potřebují na tu komunikaci nějakou pomůcku, mobil nebo počítač. Dost velký problém bych viděla v tom, že mnozí už asi nemají jednu nejlepší kamarádku, ale obracejí se prostě(třeba na FB) k "přátelům" jako by pořád stáli na pódiu a hráli nějakou hru. A taky se dnes pořád lidi potřebují s někým radit. Když vidím v marketu, kolik chlapů u regálů pořád konzultuje s manželkou, co koupit a co ne, tak se mi zdá, že už by si sami nedokázali ani nakoupit.

05.03.2020 11:48:44dát kritice tipKarla9

Viděla jsem tento týden v kině takovou hrozbu. Natočenou sekvenci o tom, jak používají mobil děti. Jak sedí před školou, za školou, pod školou, nad školou, vedle školy a dívají se do mobilu, jak sedí na zastávce holčička s maminkou a obě koukají do mobilu, jak jde maminka, strká kočárek a kouká do mobilu a za ní běží malá holka, asi tříletá a kouká do mobilu, málem zakopává. Prý se prodávají sporťáky s úchyty na tablet...Je to tak absurdní a vypadá to jako epidemie nekomunikaviru, masová závislost bez masa, prázdnota při nepřetržitém sdílení...  

05.03.2020 11:18:20dát kritice tipAlenakar

Rybička je jen v haikárně. Už nemám místo v hlavním seznamu. Jsem neúspěšná, patnáctky už dostávám málokdy. Ale jak to tak pozoruji, tipů se dává míň a míň všeobecně.

05.03.2020 11:15:07dát kritice tipAlenakar

S těmi mobily v autobusech máš naprostou pravdu. Já jsem mobil zrušila a v autobuse koukám z okna. Jsem si ale jistá, že ti, kdo čučí celou dobu na smartfoun, ani nevědí kudy jedou a je jim to totálně jedno.

Jinak mám ale zkušenost, že když se třeba někdo složí na chodníku(párkrát jsem toho byla svědkem), někdo přiskočí a snaží se mu pomoct. V tomto směru už asi není ta lhostejnost tak velká jako kdysi.

05.03.2020 11:11:42dát kritice tipR. L.

A proč Jsi dala pryč tu krátkou věc o té zrezlé rybičce na dně studánky, vždyť to bylo docela vtipné?

05.03.2020 11:05:42dát kritice tipR. L.

I to se stává... Tady je taky denně tuna kravin jako nesmyslnných počinů. Ale bystré oko z nich tu blýskavou zlatinku najde...

Život na venkově i ve městě, to máš fajn. Máš to pestré. Řeknu Ti jinou perličku. Jel jsem včera na odpolední městským busem a upadla součástka madla uvnitř. Bylo plno. Všichni dělali, jako by nic. Čuměli do mobilů. Radši. Odnesl jsem to dopředu řidiči, jako že normálně. Ten mi děkoval, že to vypadá jako blbost, ale že by mu to chybělo. Možná, kdyby upadlo půl autobusu, čuměli by dál do mobilů. Žijeme prostě v divné době, ale děláme ji my.

05.03.2020 10:40:20dát kritice tipAlenakar

Už druhou zimu trávím svůj čas napůl na venkově, napůl v krajském městě, kam někdy jezdím vlakem. Už podruhé, asi před třemi hodinami, jsem byla na chodbách svědkem toho, jak dav cestujících naprosto ignoruje veliké, často drastické fotografie na stěnách. Nejenže k nim nikdo nepřistoupí, ale nikdo k nim ani neotočí hlavu. To je realita.  Proto se musím ptát : copak lidi můžeme donutit přemýšlet o smrti, pokud jim ji budeme takto - až násilně strkat před oči ?  - To určitě ne. Ignorace lidí, kteří chodí kolem těch fotek, jako by chodili kolem grafiti, mi dává za pravdu, že tohle byl naprosto nesmyslný umělecký počin. 

05.03.2020 10:21:08dát kritice tipR. L.

Mě se líbí způsob Tvého psaní, to nepopírám. Nechal bych Jindřichu Štreitovi klidně místo, které zvolil, měl proto svůj důvod, že se to u někoho nepotkalo, nebo i u jiných, to se stává... Možná i to jeho téma..., že jo... Nicméně reaguješ po svém, máš na to právo, proč ne... Nádraží, všechna, jsou specifická místa i svět, odehraje se tam mnoho drobných i větších příběhů každý den. Možná to nezapadá. Stalo se.../*



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.