Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
Válečná zóna
datum / id06.03.2020 / 504378Vytisknout |
autorAnikka
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno116x
počet tipů2
v oblíbených0x
Prolog

Ahoj, 


dneska jsem se po 6 letech znovu přihlásila a zůstala jsem koukat. Opravdu jsem nečekala, že tolik lidí by mělo zájem číst tu moji patlaninu a tím mě dostat do oblíbených v roce 2014. 


Už nějaký pátek, přesněji 4 roky, jsem se nedotkla psaní ani knihy.. zájem by možná i byl, ale motivace a obecně chuť do života vyprchala. Bylo to dost šílené období. Ale přesto jsem se dneska rozhodla zveřejnit malý kousek toho co jsem sesmolila asi rok zpět. Nejsem spisovatl, psala jsem pro radost, měla jsem k tomu kdysi vášeň. Možná se jí snažím znovu najit. 


Díky

Válečná zóna

Snažím se usnout a jako vždy mi to nejde. S usínáním mám problém od malička, nikdo neví, čím to je. Ani doktoři si s tím neví rady.

Už po třetí počítám ovečky a pevně tisknu víčka. Nepomáhá to. Tak zkouším druhou metodu. Začínám si představovat příběh. Takový, jaký chci, aby se stal skutečností.

 

 

 

*

 

 

Stojím uprostřed válečné zóny. Kolem mě létají kulky, ozývají se výstřely …  zem se pod těžkými tanky otřásá, a já s každým dalším otřesem ztrácím rovnováhu. Najednou se země pode mnou zachvěje a já ztrácím kontrolu nad svým tělem. Nohy se mi podlomí a skutálím se do zákopu. Nejspíš jsem si při pádu poranila hlavu. Cítila jsem, jak mi po temeni stéká proužek horké krve. Teď můžu jen doufat, že to není otřes mozku nebo něco daleko horšího…

  Zkouším vstát, ale marně. Do nohy mi vystřeluje ostrá bolest. To mi tak ještě scházelo. I přes otupující bolest jsem pomaličku pootočila nohou, a řeknu vám, ten pohled nebyl zrovna hezký. Z nohy, kousek pod kolenem mi trčel zapíchnutý šrapnel.  A docela slušně velký. Zvláštní je, že jsem prve nic necítila. Až teď. Zadívala jsem se nahoru na okraj zákopu. Ale jediné, co jsem viděla bylo tmavé nebe, které sebou přinášelo bouřku a pravý nefalšovaný podzimní slejvák. Zavírají se mi oči, když v tom mě něčí silná ruka táhne nahoru. Podrážky bot se mi zarývají do bahnité země, do tváře mi bubnují kapky deště, které se mi smíchávají s krví.  Na okamžik pootevřu oči. Zahlédnu pouze rozmazaný obraz obličeje. V té chvíli upadám do bezvědomí.

 

 

*

 

Všechno mě bolí. Cítím každičkou část těla, každý sval. Ale nejvíce se ozývá pravá noha. Zkouším jí nahmatat, ale k mému zděšení tam žádná noha není! V té chvíli se mi zatmí před očima. Začínám panikařit. CO TO SAKRA?!

  Házím sebou na posteli a za všech sil se snažím volat o pomoc. Kohokoliv. Ale vydávám ze sebe pouze nesmyslné zvuky. Slzy strachu, bolesti a vzteku mi stékají po tvářích.

  Konečně se někdo objevil. Žena. Starší paní, v bílém plášti s červeným křížem na hrudi. Rychle ke mně běží a rukama gestikuluje na ostatní bílé pláště. Všichni se hrnou mým směrem. Nechápu, ale jejich chování. Dobře... možná jsem panikařila, až moc hlasitě, ale tohle mi přijde trochu přehnané.

Násilím mě tlačí do postele a zapínají mi nějaké pásy. Jsem snad blázen? Nemohu se pohnout a konečně ze mě vyjde hláska. „Co se to děje?“ S otázkou v očích se zadívám do jasně modrých očích jedné staré ženy.  Položila mi ruku na rameno a usmála se. „Nic děvenko, musíš teď zůstat v klidu, aby ses brzo uzdravila.“ Takhle se mnou naposledy mluvila máma, když mi bylo pět.  Něco mě štíplo do druhého ramene. Otáčím hlavou, abych zjistila co. Další žena v bílém drží v ruce injekci. Nejspíš mi jí právě aplikovala. Chci se znovu zeptat co se to děje a kde mám nohu, ale z ničeho nic mi slábne hlas. Celé tělo mi pohlcuje únava a já znovu usínám.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.03.2020 14:31:32dát kritice tipVika

pak se diví, že nemůže usnout :)

07.03.2020 12:53:25dát kritice tipblacksabbath

https://www.youtube.com/watch?v=7jTgkTEDDog

06.03.2020 17:35:53dát kritice tipAnikka

Ono to není celé :) je to jen část. Mezery jsem špatně nastavila ve Wordu. Díky za názor. Cením si ho. 

06.03.2020 16:49:34dát kritice tipK3

Jako přání dost drsné:). Psaní ti jde, tak můžeš pokračovat dál, s vášní. Mezery jsou zbytečně veliké.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.