Pomatený

Za okny orkán a lidský pach.
Ze sklepa proudí šepot a smích.
Ach ano, poznávám ten pocit.
Svírá a nepouští.
Nevinně jen nasedá do expresu myšlenek.
Cílem ale není cesta, nýbrž panika.

Ach ano, panika.

Pandemonium vítá svého jezdce rituálem.
Rituálem vysvobození.
Rituálem pravdy a smrti.
Jedině tak má totiž šanci přežít a stát se velvyslancem nicoty.

Ve snech kerberus vede mě bludištěm.
Pomíjivou radostí a nevědomím.
Tam viděl jsem uspokojení vedoucí k neuspokojitelnosti.
A taky to, že jen succuba zná vášnivé porozumění.
Takový je zdá se být pocit, když plavu do Tebe.
Když dávám Ti rány bičem, abych utišil svou bolest.

Život nádechu ve vzduchoprázdnu je inspirací pro rozkvétající duši.
- Duši hltající hieroglyfy marnosti a rozdmýchávající oheň,
který rozmrazuje patronu, jejíž nábojnice posílá lidi tam,
kam se jako živí nikdy neodváží.

Vše co mají promění se v nic,
vnitřní nic stane se vším.
Nerozluštitelné hádanky a stavebnice z chybějících dílů.
Přesně takový je obraz vévody nepochopení.

Protržená hráz ničí světy.
 Definice pomatenosti nadobro ztracena.
Vrátím se jako král mezi lidi a vyvedu je z falešného blahobytu.
Čímž má duše složí zálohu za převoz do zatracení.
Ve jménu ctnosti!