Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Maltézské pláně

06. 03. 2020
7
26
1380
Autor
miromurka

 

 

Seděl jsem na staré kožené židli v čekárně jakéhosi úřadu či na pohotovosti. Proletěl jsem očima místnost a spatřil jsem celou řadu banálních detailů, žadný z nich mi však nenapověděl, kde sedím a proč.

Nervózně jsem si na ošoupané sesli poposedl. Pohlédlo na mě hned několik ospalých zraků, neboť koženka pode mnou hlasitě zavrzala. Sjel jsem hlouběji do své židle a z klína mi vypadla papírová složka. S dalším hlasitým zavrzáním jsem se pro složku sehnul a uložil si ji nazpět do klína.

Zadíval jsem se do mozaiky dlaždic na podlaze. V duchu jsem si pohrával s pomyslnou perspektivou složených obrysů na zemi… matoucí optické klamy pokrývaly čekárnu a obtékaly kovové nohy židlí. Obvodové zdi interiéru byly pokryty čtvercovou sítí šedých a světle zelených kamínků.

Zcela nenápadně, letmo a jakoby mimochodem jsem si prohlédnul tváře okolních osob. Byly to tuctové tváře a mohly patřit komukoliv, nedaly se přiřadit konkrétní nátuře či konkrétnímu řemeslu.

Odkudsi zazněl rozhlas, slovům jsem však nerozuměl. Nahlédnul jsem do složky. Vytáhnul jsem svazek dopisů svázaný gumičkou.

 

 

Drahý příteli, stálo v prvním dopise.

píšu ti toto své psaní v dobrém rozmaru a s veselou náladou. Žiju si v posledních dnech bezstarostně a ven z bytu už téměř nechodím. Ven se vypravuji jedinkrát týdně, to abych si nakoupil zásobu konzerv, chléb, nejrůznější nezbytnosti a sáček cukroví. Dlouhé hodiny jen tak sedávám před zrcadlem a oddávám se snění. Ve své fantazii se často a stále častěji vracím do dnů našeho společného mládí. Pamatuješ si ty dny, příteli? Zavzpomínáš si někdy?

 

 

Tichá vibrace projela budovou. Nikdo jiný vzdálenému hřmotu nevěnoval pozornost…

 

 

Příteli, stálo v druhém dopise.

nedá mi to, abych si nepochlubil - našel jsem si novou zábavu na ukrácení dlouhé chvíle… každé ráno si zapisuji své sny. Činím tak již několik týdnů a s hezkými pokroky. Mé první zápisy jsou strohé, prosté a nedějové… avšak zápisem těchto úvodních obrazů jakoby se sepnul spínač a mé sny získaly na síle a na rafinovanosti… od určitého dne je každý můj sen složen hned z několika propojených obrazů a vždy si vybavuji velké množství detailů a myšlenkových postřehů mého snového já… a každá vzpomínka vyvolává jinou… každá drobnost obsahuje symbol… psaním teď trávím celá dopoledne…

 

 

Drahý příteli,

podrobný zápis snů se pro mě stal jakousi nezdravou posedlostí, celé dny prosedím nad psacím stolem… své sny si všelijak organizuji... hledám systém… pravidelně se mi vrací výjev, v němž se coby tulák plahočím rozlehlou bezestinnou krajinou… ve snu o té krajině přemýšlím jako o maltézských pláních... ale je to jakási vysněná krajina, neboť ve skutečnosti žádné maltézské pláně neexistují… nejsou… pátral jsem v encyklopediích a ve slovnících… a marně.

Malta je hornatý kamenitý ostrov a nenacházejí se na něm rozlehlé travnaté plochy. Maltézské pláně jsou nehostinné a děsivé ve své nezměrné nekonečnosti, shora pálí slunce a do nohou se zapichují bodláky a suchá tráva.

 

 

Nejdražší příteli,

kolikrát se mi poslední dobou stává, že sním i ve dne, před zrcadlem anebo na cestě do obchodního domu… ploužím se po chodníku, mátožně procházím mezi lidmi a současně se ploužím i nekonečnou travnatou plochou maltézských plání…

Do svého deníku se sny jsem si začal zapisovat také zážitky ze svého skutečného života. O ranní hygieně, o úklidu, o pohledu z okna, o ranní mlze, o siluetě města, o troubení klaxonů, o nákupech, o vaření, o mytí nádobí, o vzpomínkách… a podobně.

 

 

“Předložte jízdní doklad,” vyzval mě člověk v uniformě. Uvědomil jsem si, že sedím v čekárně na hlavním nádraží. Cosi jsem na zaměstnance drah zamumlal a odebral jsem se k pokladně. Ženě za přepážkou jsem prozradil jméno města vyčtenou z adresy odesílatele posledního dopisu. V kapse svého saka jsem zázračně nahmátl přesnou částku, načež jsem obdržel starou kartonovou jízdenku.

Prošel jsem podchodem, jehož perspektiva mi naháněla hrůzu. Čekal jsem na nástupišti… já a sto dalších strnulých postav. Vlak přijel a zastavil. Vyšvihnul jsem se nahoru do vagonu a usadil se vedle stojanu na kola.

 

 

Milý příteli, stálo v posledním dopise.

píši ti toto své psaní v dobré náladě a po dlouhém putování po maltézských pláních; a už mi vlastně ani nesejde… co je sen… a co není... …a co přesně je vlastně sen? A co přesně je vlastně žert? Pamatuješ si, ve které písni se tohle zpívalo? Vzpomněl sis, že to bylo Jugband Blues? A vybavila se ti melodie?

 

 

Po příjezdu jsem vystoupil z vlaku a chodil jsem ulicemi. Porovnával jsem adresy okolních domů s adresou odesílatele. Překvapivě rychle jsem objevil shodu.

Vešel jsem do panelového domu, v bytě mého příteli však nikdo nebyl… či přinejmenším nikdo nereagoval na zvonek ani hlasité zaklepání. Vyšel jsem zpět na ulici, obešel jsem dům a vyhoupnul jsem se na balkón přítelova bytu. Loktem jsem prorazil roh skleněné výplně... ruku obalenou v husté vlněné šále jsem prostrčil dovnitř a nahmatal jsem kličku. Pootevřel jsem okno a protáhnul jsem se dovnitř. Celou tuto sérii drobných činností jsem provedl jaksi bezmyšlenkovitě, prostě. Ani v nejmenším mě nenapadlo, že se chovám nepřístojně.

V bytě nikdo nebyl. Ve vchodových dveřích jsem však objevil zasunutý klíč a nebylo tedy pravděpodobné, že můj přítel z bytu odešel. Snad se mohlo stát, že z nějakého důvodu vyšel do chodby a dveře si omylem zabouchnul. Je to ale vůbec možné? Nebývají na dveřích bezpečnostní západky?

Interiér byl zařízen stroze. Police s knihami, psací stůl, židle, křeslo a stojací lampa. Zrcadlo na stěně.

Rozvalil jsem se v křesle a čekal jsem, až se přítel vrátí.


26 názorů

Lakrov
20. 04. 2020
Dát tip

Je to zvláštní text, pro mě okouzlující. Připomíná mi něco, co možná také nedávno (nebo dávno?) bylo na Písmáku nebo to možná nebylo na Písmáku, ale jen v mých (taky?) snech... Prostě to ve mně probouzí cosi netušeného... a tak zatím dávám jen tip. P.S. To tušení "podobnosti s něčím" se týkalo Kaitmannových deníků.


miromurka
19. 04. 2020
Dát tip

Od Lugonese mám sbírku fantastických povídek a jmenuje se Fantastické povídky :) ... Toho Cortázara možná příležitostně vyzkouším, díky za tip.


miromurka
19. 04. 2020
Dát tip

Cortázara jsem nečetl, znám Borgese a Lugonese.


Iren
19. 04. 2020
Dát tip

Pro mě je miromurka lepší, protože Cortázara neznám ;).


Iren
19. 04. 2020
Dát tip

No. Já myslím, že tato miniatura je především ve tvém stylu. :)


miromurka
19. 04. 2020
Dát tip

Díky za přečtení. Měla to být, myslím, miniatura ve stylu jihoamerických magických realistů. Pointa je i u nich často schovaná a může být různá pro různé čtenáře.


Iren
19. 04. 2020
Dát tip

Miromurko, líbí se mi popis detailů. Někdo tu napsal, že postrádá rozuzlení. Pro mě ja tam pointa jako hrom.


bixley
14. 04. 2020
Dát tip

I ten text je takový snový, kdy hrdina hned v úvodu příliš vnímá detaily. Zaujalo. T.


Aura
12. 04. 2020
Dát tip

Tohle mi pripomnělo období, když jsem byla zblblá po klíštěti natolik, že jsem špatně rozlišovala, které věci se skutečně přihodily. Bylo to velmi nepříjemné, ta nejistota.. nevědět, jestli se něco stalo, nebo se mi o tom jen zdálo. Ona hranice mezi lucidním vědomím je ošemetná, ze dne na den se to může změnit. Tohle dílo je fajn, chtěla bych si to uvědomovat častěji. A být vděčná za každý den a plnou přítomnost. Díky.  


K3
02. 04. 2020
Dát tip

Tak nevím, vrátil se domů. Nebylo by špatné trochu napovědět, ale sny mám rád a je to dobře napsané. No jo, ale mohl skutečně někam dojít do cizího, že? Já jednou takhle jako kluk zabloudil k sousedům o patro níž, asi jsem byl zasněný:).


lastgasp
01. 04. 2020
Dát tip Gora

Poutavě podaný příběh, týkající se vnitřního já autora, schopného jednat zcela vědomě se svými snovými postavami a ovládat snové prostředí. Dílo jistě ocení zejména příznivci lucidity a ty, které zajímají taje lidského vědomí a hranic skutečnosti. Bezva.


Gora
01. 04. 2020
Dát tip

Díky... nech to na čtenářích:-)

avi


miromurka
01. 04. 2020
Dát tip

ahoj, klidně... ale nevím, jestli to stojí za to... je to jenom takovej drobnej textík... sám jsem už zapomněl, že jsem něco takového vůbec napsal, a to ani ne před měsícem :)


Gora
01. 04. 2020
Dát tip

miromurko, mohla bych tvou povídku nominovat do PM?


Luzz
09. 03. 2020
Dát tip

je to hezky napsaný, ale tak nějak to vede odnikud nikam... ale možná to byl záměr.


Vika
07. 03. 2020
Dát tip

Zaujalo mě to. Čekala jsem rozuzlení, které nepřišlo, ale má to náladu - něco mezi scifi a detektivním románem (resp. začátkem románu) nebo povídky


Gora
06. 03. 2020
Dát tip

Dobré, miromurko, odchody a příchody... a to brouzdání krajinou snů, co víc si přát:-))

.........

nerozumněl - nerozuměl

v odstavečku začínajícím: V bytě nikdo nebyl. - mnohokrát byl - nebyl - by


miromurka
06. 03. 2020
Dát tip

Je to samozřejmě místo, kam putují duše zemřelých maltézských psíků.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru