Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+21 neviditelných
DEN PŘED SMRTÍ - v NDR
datum / id07.03.2020 / 504403Vytisknout |
autorj.f.julián
kategorieJen tak pro radostDalší dílo autora
zobrazeno56x
počet tipů0
v oblíbených0x
Prolog

Nevěděl jsem kam zařadit, stejně mi to bude vyčítáno, tak asi takhle...


Z mé nové knihy PŘÍBĚHY ZE ŽIVOTA BOHÉMA...

DEN PŘED SMRTÍ - v NDR

DEN PŘED SMRTÍ - V NDR


Člověk nikdy neví, KDY a KDE…

Byl nějaký den v týdnu, asi jaro, nevím, dny byly stejné za socialismu.
Ráno jsem makal, ve 12 hodin jsem rozdělil práci podřízeným a utíkal pryč.
Chtělo by se říci za rodinou, za dětmi a ženou, ale to bych lhal.
Utíkal jsem do Expresa U Parlamentu.
Chlastat!

Pil jsem Stoličnou vodku, už pár let jsem měl vodkový období, předtím to bylo
Becherovkový a Fernetový.
Nu vot… (čti rusky, Tondo)

Do Expresa chodila celá konzervatoř a blízká zdravotnická škola.
Stahovali se tam všichni „lovci“, tedy i já.
Denně tam byl Sagi, Penk, Zounar, Suchoš, Geňa, Hess z Una, Langoš, Pešek, Landa, Tonda Duchoslav, nejml.Hrušínský atd.,
ale taky spousta vexláků, zbohatlíků a podobných existencí.
Chodili tam totiž krásný ženský!
Nebylo možný, abych se nezúčastnil.
Tam to žilo. Zlatá mládež. Ostrůvek zábavy v zatuchlé době.
Býval jsem zábavný, měl jsem prachy, ale hlavně jsem se je nebál utrácet,
na rozdíl od škrtů a švorcáků. Takže u mýho stolu bylo vždy plno!
Flaška vodky stála 140 kč a já jich dal za odpoledne cca 6-12, podle toho,
jak jsem se bavil, jaká přišla děvčátka, jaká byla společnost.

Nu nic, stojím si u baru, pode mnou sedí Bočanová s Blanarovičovou, mladičká
Pergnerová a mraky pro vás neznámých budoucích hereček, baletek a zpěvaček.
Jal jsem se dostat do kalhotek jedné z nich, a to myslím doslova.
Dařilo se, mezi zbytečnejma kecama jsem jí zabrousil pod sukénku a dál,
až do tý proklátý haluzny. Najednou mi chytne ruku a říká, že 3 metry od nás právě
vstoupil do Expresa její otec. Naivně a zdánlivě nenápadně jsem vysunul ruku
z jejího ohanbí, avšak bylo pozdě.
Otec vše spatřil, odvolal moji souputnici před podnik a tam jí zřejmě domlouval,
ale asi málo, jak jsem záhy zjistil… Pak odešel, asi se nechtěl účastnit té perverze,
což jsem nechápal, byl bych mu taky něco sehnal…
Tak si tak užívám života bohémského, v tu chvíli byly v podničku 4 dívenky se kterými
jsem měl současně intimní vztah.
Operní zpěvačka, úchvatná, krásná, mladičká, s vosím pasem.
Vyhledávala bohatý kluky, jak jsem si všiml, ale pozor, vrchol jejího přání bylo,
abych ji vzal na zmrzlinu k Italovi. Občas jsem ji vzal na noc na Konopí apod.
Pak tam byla dcera šéfrežiséra Československý televize, přezdívaného Gestapák.
Ten na mě organizoval hony STBáků, jeho kamarádů, kteří mě odposlouchávali, sledovali
mě kam jezdím a za tepla to donášeli manželce.
Třeba jí jednou říkali – manžel odjel ve 12 hodin z práce, jel do Expresa, tam se líbal
s tou a tou, pak jel do Veverkový ulice 19. za milenkou Lenkou… a v 16 hodin popojel
do Veverkový 35. za svou další milenkou Helenou…
Žena je poslala do prdele! Měla se dobře, tak nebude věřit nějakejm vobejdům, a taky,
já měl vždy fantazii a byl jsem ve výmluvách pohotový, takže neuspěli.

Pak tam byla jedna, respektive 2 kadeřnice, které se tam zase stahovali za Penkem a jeho kapelou.
Jedna měla asi 5tky, hrozně se přemalovávala a mimo jiné měla poměr se Štajdlem a s Mistrem.
Myslela si, že když jim dá, že bude zpívat!
No, oni ji samozřejmě vyzkoušeli, to je jasný, ale zůstalo jen u toho.
S jedním z nich má dítě, pochybuju, že ví s kterým, asi kterej nejvíc zasolil.

Já jsem ji ze zpěvu nezkoušel, to jsme přeskočili…
Několika holkám se však povedlo uchytit se u Janečka a Kroků, v podstatě za stejných
podmínek, tedy, přes postel.
No, a tu druhou kadeřnici, krásnou tmavou holku s bezvadnými koleny jsem právě řešil...

Takže si chlastám a dovádím si, byl jsem zrovna bez auta, jelikož mi na 2 roky vzali papíry,
když jsem to vožralej (nic neříkejte, taková byla doba) napral do Filozofický fakulty a zrovna
vedle nějakýho tajemníka z ÚV KSČ, kterej mi chtěl vzít klíčky se zapalování, avšak já mu
hbitě přivřel hlavu elektrickým okýnkem- prvním v ČSSR (to abych nasral hnidopicha), Tonda Duchoslav si toho nevšiml, vyběhl z auta a
začal ho mlátit zezadu do ledvin, aby pustil, tlusťoch komunistická.
To je šílená historka, tak na 50 stránek, takže jindy, u soudu mi to osladil…

Sedim na baru a jsem dost napitej, když dorazili 3 kamarádi z konzervatoře.
Jeden z nich (jeho táta pracoval na 5tém oddělení!) právě dostal novou Škodovku.
Říkal, že jezdí taxikařit (na černo) do Berlína, že prej tam jsou ohromný rita.
Taky tam dovez vždy nějakou fejkovou whisky, kterou výhodně prodal v barech na Alexander placu.
A že prej tam zrovna jedou, ať jedu s nima.
Jak říkám, byl jsem vožralej, tak jsem jel!

Byl jsem skoro o 10 let starší, zkušenější, ale vyváděl jsem v tý době zdaleka nejvíc ze všech
mých kamarádů, ale obávám se však, že i z celý Prahy.
Slovy – byl jsem slavnej, každej mě znal a já znal každýho. (ano, mojí oblíbenou písní byla Vizitka, kterou zpíval Cézar a text napsal táta Terezy.)
Po cestě jsme to, až na řidiče, ještě řádně přikrmili, takže do centra Východního Berlína,
tedy NDR, jsme dorazili asi v 9 hodin večer. Nikdo se tam nevyznal, nikdo nemluvil německy.
Já jsem se učil asi 5 let, ale jelikož jsem ostýchavý introvert, tak jsem se neodvážil mluvit.
V té době se mluvilo internacionálně, tedy rusky.
Parkoviště blízko toho podniku, kam řidič směřoval, bylo narvaný Trabantama, ale jedno místo jsme našli. Kamarádi, kteří již byli zkušení, tak mě seznámili s plánem…
Prý v podniku prodáme nějaký vizoury (nevim jak se to píše-whisky nepiju-fór), pak že sbalíme němky a půjdem spát k nim.
Copak, plán to byl dobrej.
Chyba byla, že jsme se zakrátko vyrvali jak prasata a na ženský jsme kašlali.
Pak najednou dj řval, že je konec, tak jsem zkušeně zasáhl a cpal mu český peníze, aby hrál dál.
Tu dobu jsme potřebovali, abychom sehnali bydlení.
Blbý bylo, že už tam zbyla jen 2 poupátka o která jsme začali usilovat.

V opilosti jsem mlel německý idiomy, fráze z obchodní němčiny a zapletl jsem do toho i ruštinu.
Ta „má“ brzy pochopila, že jde o sex, takže se zdálo, že je vyhráno.
Jelikož nejsem škot, tak bylo jasný, že kluci půjdou se mnou na kvartýr a případně se podělím
i o to ostatní.
Většinu jejich vět jsem nepřeložil, ale pochopil jsem, že děvčata, asi 18ti letá, souhlasí,
že někam pojedem autem. To, že nás bylo už 6 lidí nás netrápilo.

Neskutečnej trapas!
Nevšimli jsme si (jak taky), že jsme zaparkovali u tamního divadla, a když představení
skončilo, všechna auta odjela.
Asi ve 2 hodiny ráno uprostřed obrovskýho parkoviště stála naše Škodovka úplně samojediná
s nastartovanými spacáky.
Holky nevěřili.

Překousli jsme ten okamžik a nasedli. Já seděl s dívenkou mého srdce (pro ten moment) vzadu, a
ještě dva kluci.
Holky byly také opilé a furt gestikulovaly a mlely. Asi jsme na ně udělali dojem.
Nikdo je neposlouchal!

S dívenkou jsem se začal líbat pravým pražským polibkem a rukou dokončil to, co jsem
rozdělal v Expresu. Byla blažená a v očích měla oddanost až za hrob!
Když jsem se probral z euforie lásky, tak jsem vyrozuměl, že dívky bydlí na ostrově
Usedom a že na dýze hledali u koho by přespali…
To už řidiče dožralo, tak tu, co seděla vedle něj vyhodil z auta. Naštěstí alespoň zastavil.
Počítali jsme s tím, že se podělíme o tu druhou a vyrazili jsme do komunistického
Berlína. Kámoš furt říkal, že vezmem nějaký stopaře, bylo jich tam opravdu hodně, a
nechtěl pochopit, že není kam je posadit.
V tom okamžiku začal i on mluvit německy!
Jenže divně. Jen vykřikoval fašistický hesla, hajloval, za každým slovem zmiňoval
Hitlera a meine liebe komme ficke (gramatiku mi sluníčkářskej google neukázal).
Řval to nejen v autě na tu holku, ale i s otevřenýho okýnka na lidi, ranní pekaře usw…

Když umlkl, tak jsem se bohužel dozvěděl další tragedii.
Má dívenka nám celou dobu sdělovala, že ta druhá, vyhozená pro nepřizpůsobivost (nechtěla kamarádům dát), tak že to je její sestra a že jsou v Berlíně poprvé v životě.
Plakala a rusky prosila ať ji odvezem zpátky.
Já jsem útlocitný, ale na druhou stranu, v tolika promilích bychom to místo už nikdy nenašli
a jelikož jsme krapet vystřízlivěli, tak jsme chtěli spát, abychom neudělali, hlavně řidič,
mezinárodní faux pas.
Takže nezbylo než jí taky vyhodit…
Smutnej úděl, ty se hledaj dodneška.

My jsme zaparkovali normálně v řadě aut a všichni usnuli.
Až na mě, po chlastu nespím a jak piju colu (s vodkou), tak vůbec ne.
Taky 2 kluci byli dost obézní, takže jsem ryl držkou v držadle dveří.
Říkám, že na to kálím a šel jsem se projít.
Najednou u mě 2 auta policajtů!
My, ožralové, jsme si nevšimli, že jsme u Berlínský zdi, a že v té zóně mohou parkovat jen prověření.
Bohužel náš rozhovor byl poměrně krátký.
Vzbudili totiž i mého kamaráda, kterej se rozpomenul na němčinu z ruských válečných filmů,
a ten spustil!
Mezitím druhý kámoš jim rusky vysvětloval, že jeho otec pracuje na 5tym oddělení a že si bude na jejich chování stěžovat. Má snaha o smír jaksi zanikla v řevu fašistických hesel a vrcholem bylo, že jsem ty voly kdysi naučil německou hymnu, ovšem tu s nacistickými slovy – Deutschland Deutschland über alles… a tam jsme se konečně chytli všichni čtyři.
Ve čtyři ráno u Berlínský zdi jsme zpívali fašistickou hymnu!

Soudruzi se nás opravdu polekali! Bez přehánění!
Jako zázrakem odjeli a kluci to šli dospat. Já jsem tedy nesměl na procházku, ale v sedě jsem do rána vytrimal. Hrozná noc.

Na zpáteční cestě, ještě v NDR, jsme měli bouračku.
Všichni kluci zemřeli, jen já jsem s nějakými odřeninami apod. přežil…
Nebylo to naposled. Ďábel mě má rád!
Nebyla to vina našeho řidiče, ale koho to zajímá, že…
Nikdy nevíš - kdy a kde...




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.