Dědičný hřích osamělých matek

Dědičný hřích osamělých matek

 

Jak podíváš se do očí dítěti,

jež krví je z krve tvé?

Roběti, co zbylo po tvé vnučce

Jen tak a nechtěné

Jak přežiješ to poznání,

že tvá dcera se stala matkou krkavčí matky?

 

Jen tak a s úlevou

zpovídáš se cizí ženě

Jak se to stalo?

Pokládáš dotaz v tichém modu

Ptáš se, kdo se provinil?

Abys pochopila krvavou nit svého rodu

 

Podívá se do zrcadla

a rozkutálí se pravdy jablíčko

Jednou si vrzla, řekla nepokrytě ta paní,

co klučík na ni volá: Babičko!

Jedním dechem promluvila

o sobě, dceři, vnučce

Pokřikem na malého

nedbale stud svůj skryla

 

„No ano, měla jsem dceru v sedmnácti

Myslela jsem, že se poučí a nebude stejná jako já

Ještě byla pod zákonem a už přišla s outěžkem“

A tak se slovo opět stalo skutkem

a vedlejším produktem chtíče člověk

Mateřství provázeno smutkem

 

Když se řekne vnučka, je to dívka

Ta tvá měla pouhých patnáct

a byla divná, jak vnuci bývají

Ráda dá, říkala její přezdívka

Co čekat od ní napříště?

„Brala drogy a jednoho dne přišla zbouchnutá“

Ještě včera jsi jí čekala u hřiště

a najednou má buben

Do třetice všeho dobrého a zlého!

 

Dědičný hřích osamělých matek zastaví jen kluk

Už bylo pravdy dost, milá paní

Je konec zpovídání

Pśt, už ani muk!

---