Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

exkurzní lokalita V (pořád ještě)

Výběr: atkij
09. 03. 2020
15
8
650
Autor
Luzz

 

 

jaro je letos v karanténě

jakoby tráva spala už nesmírně dlouho

- ale vždyť ty koniklece ještě vykvetou

 

vzpomínám na dvojstránku jedné moudré knihy

byla velká a docela těžká

se spoustou barevných obrázků

vulkanická činnost

zemětřesení v huascaránu

 

táta ji vzal z police kam jsem nedosáhla

modré květy a zelená tráva

konstatování, že louky ještě kvetou,

nás nesmí ukolébat“

 

pak si na starým magneťáku pustil fermatu

 

louky kvetly

a jaro bylo.

 

---

 

letos – tiché / chemické jaro

i když slyším ptačí zpěv

 

měla bych být šťastná

štěstí je dneska mainstream

kdo není šťasten

kdo nenašel smysl života

ten vlastně nežije

 

ale teď mi to fakt moc nejde

a možná je mi to jedno

tráva dál spí

 

někdy je vlastně docela fajn mít pocit marnosti

přiměřená sebeobrana povolena

 

 

 


8 názorů

vesuvanka
11. 03. 2020
Dát tip

Luzz, děkuji za odpověď :-)))


Luzz
11. 03. 2020
Dát tip

zdravím všechny a děkuju.

 

lawenderr, jsi pozorná čtenářka :) cením si.

 

vesuvanko, jde o knihu Planeta Země od Petra Jakeše, rok vydání 1984. citace "...louky ještě kvetou..." je myslím na straně 78 nebo tak nějak.

 


Vlastně jsem nikdy nežil. Tip.


vesuvanka
10. 03. 2020
Dát tip

Moc hezky vyjádřené, TIP.  obzvláště mě zaujalo:

vzpomínám na dvojstránku jedné moudré knihy

byla velká a docela těžká 

se spoustou barevných obrázků

vulkanická činnost

zemětřesení v huascaránu

 

táta ji vzal z police kam jsem nedosáhla

modré květy a zelená tráva

konstatování, že louky ještě kvetou,

nás nesmí ukolébat

 

A ještě dotaz, co to bylo za knihu? ....


Dales
10. 03. 2020
Dát tip

Ať si tráva pospí, jaro (jako každý rok) ví, co má kdy dělat. Koniklece - v dubnu budou, dočkejme klasů. S tatíkem jsem se možná někdy ´76-'78 někde na nějakém koncertě Fermáty  mohl i potkat.  


lawenderr
10. 03. 2020
Dát tip

předjarní deprese:) - ale zas je líp slyšet, že se dýchá -  kde teda život ještě poklimbává. Na mě docela skličující, dneska ... ale moc se mi líbí ta pasáž -

 

táta ji vzal z police kam jsem nedosáhla

modré květy a zelená tráva

konstatování, že louky ještě kvetou,

nás nesmí ukolébat“

 

 

pak si na starým magneťáku pustil fermatu ...

 

 

 - přemýšlivé psaní, děkuju

 

 


clovrdik
10. 03. 2020
Dát tip

dobrá pocitopvá báseň, líbí se mi


Danny
09. 03. 2020
Dát tip Gora

dobře napsáno, od začátku do konce


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru