Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Pechy, dechy a vzdechy

11. 03. 2020
15
19
1087
Autor
Oldjerry

Až do prosince 2019 jsem si myslil,že mám srdce sportem otužené...

Desiluze... 4.prosince ve 23,30 jela sanita RZ s houkačkou.

Obsazení: řidič, 2 zdravotníci  - a já...

 

(Meditace o tom, jak jsem se se srdcem dostal do červených čísel….)

Nemocnice není moc vábné místo. Když ale teče voda do bot, je to místo, kde už byste byli rádi co nejdříve, nejlépe ihned.

Do toho dne jsem od roku 2002 sedmnáct let nevěděl, co je byť jen lehká rýma… za sedmnáct let jsem se snad ani nepíchl špendlíkem… Předchozí »píchnutí špendlíkem« v tom dvaašedesátém byl šestitýdenní pobyt na JIPce s těžkou virózou… Teploty se některé dny pohybovaly velice těsně pod hranicí 40°C… dva dny jsem strávil v ledovém obkladu. Při doléčování již mimo nemocnici jsem nepozoroval žádnou změnu proti stavu předcházejícímu hospitalizaci, přestože jsem měl ještě čtvrt roku teploty nad 37°C a poté zjištěnu anemii. Doléčil jsem se zcela až před Vánoci 2002…

---

Čtvrtý prosinec 2019

Krátký dech, štěkavý kašel, lapání po kyslíku, chviličky strachu v bezdechých okamžicích… Do nemocnice mne odvezla sanita. Pan doktor měl o diagnóze jasný názor: pneumonie…

Fakt je, že si sám vzpomínám na to, jak jsem byl daleko ze své normální formy. Pamatuji si, že jsem byl opravdu desorientovaný, bloudil jsem po nemocnici, nejedl jsem, vedl řeči nesmyslné či nesrozumitelné, dokonce jsem měl malý konflikt s dalším pacientem – já … normálně totálně bezkonfliktní, spíše empatický dědek. Navíc jsem dopálil sestru tím, že jsem do misky na léky dal vykašlaný kousek rosolovitého hlenu – ani nevzpomenu, kde se vzal… dostal jsem vynadáno, no spíš jen vybručíno (:-D

Při tom to byl možná klíčový důkaz o něčem, co jsem ani netušil.  No, jo: vždyť jsem byl desorientovaný! Moc si z té doby nepamatuji…

Jak to bylo… jak to snad mohlo být s nevysvětlitelným rasantním poklesem mého standardu, z něhož v okamžiku konstatování faktu zbývala žalostná ani ne snad polovina. Ale  - kdo ví? Po ztrátě té druhé půlky se tedy celkem právem pídil ošetřující lékař u manželky… váš manžel je desorientovaný, paní… nevíte, jak ho dostat zpět do formy?

Jak to vidí má žena…

Můj provinilý výraz způsobený vědomím selhání zbytku mého snad-intelektu nejenže změkčil tvrdost reality, ale navíc postupem pár vteřin rozzářil oči té mé, stále ještě věkem nevyhaslé sopky nápadů a dobrých slov, když řekla (prosím - všimněte si i v detailu, že nezvolala hlasem, který vyrazil proudy vod z mraků… jenom řekla):

no – vždyť je to jasnémáš i v normálu snížený tlak krve o 25 – 35 milimetrů, co tedy udělá organizmus napadený viry (nebo pneumokoky) bez několikadenní i když nízké dávky kofeinu ze standardních dvou ošizených (kardiackých) kafí i špetky alkoholu (ze dvou dvoudeci piva denně) ještě mohlo zbýt..?

          - máš zvýšenou teplotu a daleko na oblíbená místa, bez kontaktu s tím, co znáš

3    - taky máš rozhozený denní režim, spánek, jídlo, hygienu a jánevímcoještě -  a neměl jsi spojení s lidmi, s nimiž jsi jinak v denním kontaktu a pramálo to ovlivní fakt, že ty kontakty nejsou někdy víc, než esemeskou, skypem, či jiným takovým modulem.

Navíc ještě dokonce ani ten počítač…Jak tě znám, tak fakt, že zpráva o skupině mladých lidí lezoucích v mrazivé noci po střechách a požárních lávkách a toužících »po nějakých hadrech« pěkně vyděsila dívčí »ostrahu« nemocnice… třeba byla bezpečně ukryta v baráku.  A – teď tady! najednou! Ani ne asi moc chytrej důchodce bez počítače je vlastně nutí něco udělat, něco proti nim podniknout… ha ha ha – není snazší podniknout něco proti tomu důchodci? I když ty vetřelce později uviděly také…

----------------------------------------------------------

Nízký tlak, pane doktore…  Já vím, že víte a že jen málo lidí v Litoměřicích ví víc, nebo ví aspoň totéž, co vy… 

Hlavní příčina mého malého tlaku je dilatační kardiomyopatie se systolickým výkonem 25% (diastolický je skoro v normálu - oboje podle ECHO-KARDIO lékařky. No – a aby to mělo punc pravdivosti, tak pravým okem vidím asi 20% po perforaci cévky toto oko vyživující a začínající šedý zákal na oku levém…. Nevím, co se mnou bylo, ani sám sobě to neumím nijak vysvětlit… desorientaci… pomatení?

----------------------------------------------------------

Jeden - taky prima lékař - čte můj záznam a povídá: a hale! Vy máte kardiomyopatii!                          

Vím, pane doktore… ale raději bych nevěděl…                                                                                                

Špatně, pane… s tím - při rozumném režimu - tu můžete být třeba až do devadesáti let!!          

Ano, možná, pane doktore.  Ale taky už ani dnes nemusím dojít domů…

Inu, … ano, mohlo by se to tak říct… v mezním případě, snad… kdybyste - řekněme - šel s třinácti pivy domů a říkal si třináct… třináct!  Zase to nešťastné číslo… hm…

Každé číslo od trojky výš tu už je nešťastné… možná dokonce už ta trojka…

-----------------------------------------------------------

Měl jsem už na rtech slova: No vidíte, pane doktore, a ještě ani jeden z těch, kteří se podíleli na stanovení té mé diagnózy - v různých etapách jejího vzniku - mi ani náznakem neřekl, jak mám žít, co nesmím a co musím. Musel jsem si to vymyslet, protože jsem se na to zapomněl zeptat sám a včas…

Raději jsem ale nechal slova zaniknout na zadním patře. Kdyby to ten prima chlapík nevzal má slova s dostatečným nadhledem, mohl bych ztratit sympatického člověka ve svém okolí…

 -----------------------------------------------------------

Jak vidíte, i dnes je to ještě trochu zmatené.  Lékaři z odborných ordinací se prohánějí po Alpách, ani jedna z plicních poraden na okrese nemá od 20. prosince do 6. ledna službu… a nemocnice, která snad dokonce mění majitele, mne převedla do domácího ošetřování. Pravda, zdůvodnění mělo svoji logiku…

A jak to bylo nakonec a doopravdy?  V prosinci se pan doktor, jinak vyhlášený diagnostik, seknul. Viděl bílé mapy na rentgenu a bylo mu jasno: pneumonie (to už jsem tu napsal). Poprvé ale píšu, že kvůli nadměrné spotřebě kapalin se mi zaplnily plicní sklípky hlenem, jimiž tělo zkouší nadbytečnou vodu dostat z těla ven...

Jojo - i vyhlášený diagnostik se seknul...  ale nezlobím se na něj.  Nasadil silná antibibliotika (:-D a začal tak původně  jinam cílenou zkázu na kolonii jinak zlatých stafylokoků...

---------------------------------------------------------------

8. leden 2020: Hektický měsíc s trojí hospitalizací a výsledkem neradostným – srdce si snížilo mez spolehlivosti o dalších 10%... ale hle!:  tu se najdou dvě ženy, které jsou schopné  tvrdit, že to 15procentní, na mne právem nasrané srdce, dokážou ještě nějaký ten čas udržet v činnosti a vymyslely pro něj i  několik příkazů a zákazů – souhrnně doporučení.

Asi mimozemšťanky… takže přece jen existují?


19 názorů

Oldjerry
15. 04. 2020
Dát tip

Arwen Leinas - no - já to tam píšu o té zmatenosti ale je fajn, že ses pročetla až k podstatě - je to zpověď... Dík, žes to skousla

Bixley:  jasně - bud líp, Andrej to tvrdí taky (:-D počítám, že to skončím asi tak s koronavirem

Jiří - dík za každé slovo... chtěl jsem vyzdvihnout, že vždy je naděje i když ji člověk v určitých chvílích není schopen vnímat a pár uzdánlivých  okolností s nepřímou souvislostí, aby bylo o čem přemýšlet pro lidi, kteří tuto namáhavou disciplinu jsou oichotni podstoupit.


Přišlo mi to takové zmatené, musela jsem se občas vracet a přemýšlet. Což byl ale asi účel a záměr.

Jsem ráda, že příběh dopadl dobře. Jak v reálu, tak v příběhu.

PS:Není kam se hnát, není kam se hnát. Stejně se v pekle sejdeme, tak není kam se hnát... :)


bixley
13. 04. 2020
Dát tip

Zaujalo mě hezké až odborné vylíčení. Ale snad se už od ledna vše v dobré obrátilo, díky manželce a mimozemšťankám... Přeju hodně zdraví.


a2a2a
13. 04. 2020
Dát tip

Milý Jaroušku, chce se mi říct, jestli nejsi tak trochu "nenažraný." Vždyť ty jsi vyhrál už dávno a léta už bereš jen bonusy. A že mám pravdu s těmi bonusy, svědčí fakt, že se ti natolik zalíbily, že se jich prostě nechceš vzdát. A to je sakra spolehlivý impuls.

Přečetl jsem se zájmem a v duchu jsem si řekl, kéž bych mohl za 15 či více let si takto psát a nestěžovat si. Je moc dobře, že jsi zde napsal reálný příběh. A nenapsal bys ho, kdybys nebyl přesvědčen, že si najde své čtenáře. Nikoliv kvůli soucitu, ale proto, že prostá lidská sounáležitost je přirozenou součástí našich životů jako bílé krvinky. Že posílí nejen tebe, ale i je, mne nevýjimaje.

Takže dík tobě i všem, kdo se zde s tebou na chvíli potkali.


Oldjerry
15. 03. 2020
Dát tip

Zvedavko - vďaka, ak povieš čeho sa mám podržať...

Phil: já nic nesháněl - já to mám za celoživotní zásluhy  (:-D


Philogyny
14. 03. 2020
Dát tip Arwen Leinas

... taky chci do pekla, kdes sehnal místenku?  :) 


zvedavec
13. 03. 2020
Dát tip

veľa zdravia, Jardo! drž sa!


Oldjerry
12. 03. 2020
Dát tip

Štírko - díky,  máš pravdu měl jsem v životě kliku: mám prima ženu, poznal jsem řadu  dobrých a významných lidí, přežil jsem několik  bouraček a průmyslových havarií,  měl jsem prima učitela a narazil jsem s jedinou výjimkou na dobré lékaře...  měl jsem i pár dobrých kamarádů - zbyl mi jediný,který je ještě  větší marod než já.  Asi proto mne život stále ještě baví...


Štírka
12. 03. 2020
Dát tip

Já držím palce, protože vše, co člověka potkat má, ho stejně potká... a že to nebývá procházka růžovémi poli, to víme už dávno... Užil sis to pěkně. A já doufám - a věřím - že si to tady pěkně budeš užívat teď mimo nemocnici a s přispěním svých mimozemšťanek. Ne každý má vlastně takové štěstí... ! :-) T*


Oldjerry
12. 03. 2020
Dát tip Gora, zvedavec

maceško, fialko  a kočkodane - dokud žijeme je vše OK

Karla - já to znám - i já vstávám od PC až když se mi po tváři válejí žluté slzy...

Phil - kardiostimulátor mám už 10 let, bez toho už by sis mohla dopisovat  s adresou Jarda peklo třetí kotel vlevo (:-D

revnírníče - já tě vidím!!

Gora bez optimizmu je jeden v téhle situaci ztracený...


macecha
12. 03. 2020
Dát tip

Jaroušku, drž se!! Stejně nám již nic jiného nezbývá, než doufat, že ještě chvíli přežijeme.  T*


fialka...
11. 03. 2020
Dát tip

Už jsem četla jinde, bude líp :-)


Kočkodan
11. 03. 2020
Dát tip

Některé věci nezávidím...


Karla9
11. 03. 2020
Dát tip zvedavec, aleš-novák

Přeju hodně zdraví bez ztráty humoru a přidávám jednu příhodu ze života, která je však proti té vaší pouhý vánek, ale doufám, že vás pobaví:-)

Manžel přišel po procházce se psem do obýváku v bundě a botách. Ještě než jsem mu stihla vysvětlit, na co máme botník a věšák, prohlásil: "Něco mi je." Usmála jsem se, protože si něco takového myslím už dávno, ale manžel mne sjel smutně naštvaným pohledem. "Mě opravdu něco je. Udělali jsme se psem náš tradiční okruh a já jsem nejméně šestkrát spadl. A psovi to bylo úplně jedno."

"Jak jako spadl?"

"Vůbec mě neposlouchá pravá noha. Necítím ji a dělá si co chce. Prostě jdu a najednou ležím."

"A co ruka?" Bylo první, co mne napadlo při pohledu na jeho obličej, který se celý souměrně pohyboval a i řeč byla srozumitelná.

"Ruce se mi hýbou normálně."

"Poslyš, já nejsem doktor, pojeďme raději na pohotovost."

A tak jsme jeli, do našeho krásného okresního města s ještě krásnější okresní nemocnicí. Následovala zpověď u recepce.

"Upadl jste, nefunguje vám noha? A co ruka, ukažte se. Tak to bude na neurologii, třetí patro vlevo."

A v čekárně neurologie.

"Tak kdo je na řadě? Vy pane, co máte za problém? Necítíte nohu, padáte? Aha, ukažte, zvedněte ruku..."

Mrtvici jsem tedy vyloučila ještě než se manžel vrátil z ordinace. Usměvavá paní doktorka ho vyprovodila až do čekárny a pravila:

"Hlídejte ho trochu, mladá paní, ať nesedí u počítače s nohou přes nohu tolik hodin, nervy nevydržej všechno..."

A měla pravdu. 


Philogyny
11. 03. 2020
Dát tip zvedavec

Měli by Vám dát kardiostimulátor. Zkuste je přesvědčit. Připomenulo mi to mého tatínka, taky jel na nějakých patnáct, to už jenom seděl a koukal z okna, nakonec ho dostal...


Oldjerry
11. 03. 2020
Dát tip

Já vám nevím... jáí asi ani netuším, co mi hrozí... něco co bych v ěch 82 letech nikdo nečekal (:-D

Díky vám, co jste četli, a extra další autorům komentářů...


revírník
11. 03. 2020
Dát tip

To sis tedy zažil, hochu milý. Něco o trampotách se srdcem taky totiž vím. Tak teď abys něco podnikl pro aspoň udržení těch patnácti procent výkonu. Humor tě neopouští, a to je hlavní.


Gora
11. 03. 2020
Dát tip

Jardo, přece jen trocha optimismu v závěru... držím palce!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru