Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

sedmnáctého prosince

11. 03. 2020
0
1
169
Autor
sebestian

Všichni přestávají být sami a já jsem pořád slepá ke svým vlastním potřebám.

Ale říkám si: "Nestydíš se a nechceš být sama," a pomáhá to, mám pocit, jako bych nemluvila na sebe.

Stejně mluvím o lásce a necítím nic,

až moc nahlas proklamuji co mi zrovna hlavou běží

a není to zrovna běžné,

abych přítomně žila zajímavý život s alespoň trochou naplnění.

Všechno, co není můj život, mě naplňuje.

Všechny příběhy, které nejsou moje, si mě přivlastnily.


1 názor

Alam.Almas.
16. 03. 2020
Dát tip

Stále nad tebou rozmýšlam. . . ten verš:

stejne mluvím o lásce a necítim nič

Včera som sa o tom bavila s priateľkou a neviem tu teraz síce povedať či si to myslela poeticky alebo vážne ale. . . každý niečo cíti už len tým, že vie písať tak pekné riadky ako ty. A láska raz obíme každeho dušu až sa z nej môže poblázdniť. . .

ale je to veľmi pekné


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru