Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Okno života

13. 03. 2020
11
14
865

Uvízlá v časoprostoru 

hledím oknem svého mládí.

Vím jistě, že se nevrátí.

Už to vypadalo, že stačí

natáhnout ruku a uchopit.

 

Stoleté hodiny

odbíjejí rok za rokem.

Stačí úkrok jediný a pryč je čas,

kdy neměli jsme jediný šedivý vlas.

 

Dívám se oknem,

do slunce padá déšť,

ze země stoupá pára,

stoupám s ní světlu blíž.

Neboj se, jsem zpět,

než se probudíš.

 


14 názorů

Děkuji, MilaneH, i takové chvíle jsou. :-)


MilanH
13. 07. 2020
Dát tip

krásně melancholická


Děkuji, občas se něco vydaří. :-)))


Entropia
01. 04. 2020
Dát tip

Úplně by mi stačila poslední sloka. Za ni tip.


To je pravda, ale snad nebudeme jen vzpomínat.


To jsem ráda, Čudlo.


bixley
13. 03. 2020
Dát tip

Hezká poetická vzpomínka. Mládí je lrásné, ale je třeba užívat si i dalších období života.


Čudla
13. 03. 2020
Dát tip

Líbí se mi. /*


Luboši, pařit se musí. Ovšem jen decentně, ale nepřetržitě.


Čím jsem starší, tím se mi ty doby zdají hezčí. :-)))


hledím oknem svého mládí.............*/*****


Alegna
13. 03. 2020
Dát tip Ó

pěkné, jen malinko nostalgické, to mám ráda *


Kočkodan
13. 03. 2020
Dát tip

Meli bychom se snazit, aby okno naseho zivota nebylo moc zasvinený…

 

„ze země stoupá pára“

Jak te, Evzi, znám, tak jsi do tohoto verse rafinovane ukryla výzvu, abychom si v pozemském zivote aspon obcas trochu zaparili. (smajlík s ne skelným výrazem)


Gora
13. 03. 2020
Dát tip

... do slunce padá déšť...ze země stoupá pára...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru