Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ve vlasech už jen stříbro mám

13. 03. 2020
6
7
543
Autor
Delfín

 

Ve vlasech už jen stříbro mám,
snad od paprsků měsíčních,
občas si s verši zahrávám,
rád budím úsměv na rtech tvých.

A mívám pocit fiktivní,
že cítím dotek dlaní tvých,
srdce tvé rolničkou mi zní,
zas hladíš mne, slyším tvůj smích...

Je krásné o očích si snít,
v nichž duše tvá se odráží,
na chvíli chtěl bych s tebou být
na onom snovém nádraží,

odkud vlak touhy vyráží
do země přání splněných,
kde láska není závaží
a smutky shoří jako vích...


7 názorů

Delfín
14. 03. 2020
Dát tip

Dêkuji! Rád jsem pohladil...☺〽

 


To je jako příjemné pohlazení.


Delfín
14. 03. 2020
Dát tip

Ano, dá se to i zpívat. Já si teď zpravidla hned k prvním veršům hledám nějakou melodii, pak se skládá líp. Hodně mých dílek má nějakou melodii, známou i takovou, co se vynořila nevím odkud...Zpívám rád a je to na mně asi znát...


Alegna
14. 03. 2020
Dát tip

mně to zní jako text nějaké písně*


Delfín
14. 03. 2020
Dát tip

Děkuji, dámy! Koukám, že se stalo zvykem, že moji stánku navštíví bohyně lovu i bohyně lásky. Přemítám, zda to nemá nějaký hlubší význam...☝☺➿


AFRODITA
14. 03. 2020
Dát tip

***, co duše zmůže, když...

 


Diana
14. 03. 2020
Dát tip

Velice pěkné, po všech stránkách...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru