Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
O posledním rolníkovi – díl devátý
datum / id15.03.2020 / 504675Vytisknout |
autorPuškyn
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno84x
počet tipů1
v oblíbených0x
O posledním rolníkovi – díl devátý

 

Za devatero horami a devatero řekami byla jedna malá vesnice, kde začalo docházet ke katastrofální situaci, ale zatím pouze z ryze hysterických důvodů. Pole sice bylo stále ještě neobděláno a dokonce začalo zarůstat býlím (jak už tak tomu bývá, když nikdo nemá zájem orat a vláčet), ale situace ještě úplně kritická nebyla. Alespoň podle poslední dvou set stránkové zprávy ekonoma a bezpečáka. Dle jejich predikce by se mohlo pole samo do podzimu rekultivovat a zasadit.

„Pane předsedo, chtěl bych se vrátit na svou původní pozici rolníka,“ vstoupil bez zaklepání do proutěné předsedovy kanceláře značně rozčilený analytik. „Už se na to naše společné pole nemůžu dále dívat! Chodím kolem denně do práce a je to smutný pohled.“

„Tak se nedívej,“ opáčil nevrle pan předseda, nečekaně vyrušen z dopolední managerské virtuální onanie. „Hlavně dělej své analýzy a zbytek se poddá.“

„Nic se nepoddá!“ pokorně namítl analytik. „Administrativa nám bují, ale pole nikdo neobdělává, takže pomalu začíná zarůstat plevelem. Co nevidět budeme ekonomicky na huntě, protože loňská úroda nám nevydrží věčně.“

„Jak to myslíš, kolego?“ chladně odložil své růžové brýle pan předseda. „Co má společného plevel s ekonomikou? Nechceš snad ohrozit fungování družstva tím, že nebudou k dispozici pravidelné analýzy produkce řepy? Kdo bude vyplňovat tabulky produkce? A kdo bude dělat seznamy vyplněných tabulek a ty potom skartovat? To by byla administrativní katastrofa!“

„Stejně nemám co analyzovat,“ ušklíbl se analytik. „Pole samo rodit řepu nebude, a jakmile plevelem zaroste celá orná plocha, zahubí se nejen sazeničky, ale vyčerpá se i biologický potenciál půdy.“

„Kolegové, mohli byste tady na chvíli přijít?“ zakřičel přes proutěnou stěnu na ostatní značně rozrušený předseda. „Máme tady malou vzpouru! Náš nový analytik nám odmítá analyzovat úrodu.“

„O co jde?“ nakoukl do předsedovy kanceláře ekonom, který seděl hned vedle. „Jedná se o nějaký ekonomický problém?“ zeptal se, vědom si toho, že svou zprávu o rekultivaci pole sepsal předsedovi za úplatek dvou řep.

„Výhledově možná ano!“ odtušil předseda. „Kolega analytik by se chtěl vrátit ke své práci rolníka. Tím ale kriticky ohrozí fungování administrativního týmu.“

Mezitím přišli i všichni ostatní THP pracovníci, probuzeni nezvyklým ruchem v předsedově kanceláři.

„Co se děje?“ zajímal se agronom.

„Tady pan analytik dělá potíže,“ ukázal prstem předsedův zástupce. „Podle čeho budeš plánovat nové plodiny, to vážně netuším.“

„Proč to děláš?“ zeptal se ho za všechny specialista výsadby.

„Protože situaci absolutně nezvládáte,“ bránil se analytik. „Vždyť nejste schopni sehnat ani jednoho rolníka, ale hlavně že jste přijali personalistu.“

„Co mi k tomu povíš!“ udeřil předseda na personalistu. „Je tady kritika tvé práce, proč ještě nemáme nějakého rolníka?“

„Pracuji na metodické instrukci, podle které bychom měli zvládnout přijímání nových pracovníků bez zbytečné administrativy,“ pochlubil se personalista. „Bude plná zcela nových postupů. Ta instrukce by měla být hotová do konce příštího měsíce. Potom jen stačí vydat opatření předsedy, to nechat podepsat a na měsíc vyvěsit k připomínkování.“

„Ale okopávat a sadit je potřeba už nyní,“ namítnul rebelující analytik. „Jestli do měsíce neokopeme a nezasadíme, nebudeme mít na zimu žádnou úrodu.“

„Takže jak to vyřešíš?“ zeptal se předseda personalisty. „Kdy nám konečně seženeš nějakého rolníka?“

„Jsem na všechno tak sám,“ bránil se personalista. „Není možné dělat dvě věci najednou. Dokud není směrnice, nemáme metodiku na přijímání rolníků. Pokud přestanu psát směrnici a začnu přijímat rolníky, nebudu vědět jak.“

„No dobře, to dává smysl,“ zamyslel se předseda a otočil se k analytikovi. „Dovolíme ti zcela výjimečně to pole okopat, ale po dobu okopávání ti budu muset snížit plat na pouhou jednu řepu ročně, jelikož jako obyčejný rolník nemáš nárok na managerský příplatek.“

„Tohle jsem ochotný obětovat,“ ušklíbl se poslední rolník. „Všechno je lepší, než aby nám pole zarostlo býlím. Stejně to za mě nikdo neokope, to už jsem dávno pochopil.“

Potom si vzal svůj starý rýč a motyku a odešel pracovat na společné pole.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.