MOŘSKÁ VÍLA

             MOŘSKÁ  VÍLA

Malá moudrá víla, zrozena z mořské pěny,

snad o přátelství snila, tak jako jiné ženy.

Zdála se být tak chladná a nedostupná

však dnes už dobře ví, jak bolest chutná.

Proto je smutná.

Když bolí srdce a slzy z očí tečou,

tak připadá ti, dny pomalu se vlečou

a nic se samo nevyřeší.

Láska, ta kdesi v koutku klečí,

možná i brečí.

Jsi celá bílá a máš smutné oči,

svět se však dál i přes ten tůj žal točí

a ten co se ti líbí, po němž toužíš,

to vůbec neví, tak sama mořem bloudíš,

stále se soužíš.