Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Zašto doči u Vodice
datum / id15.03.2020 / 504689Vytisknout |
autorzeleda
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
témaPřírodní
zobrazeno94x
počet tipů5
v oblíbených0x
Prolog

Krásné putování po chorvatské Dalmácii

Zašto doči u Vodice

Zašto doči u Vodice?

 

Zastávka v Terstu na cestě do Dalmácie

 

Na to je jednoduchá odpověď. Je dobré sem přijet, protože je tu hezky. Staré město tvoří staré kamenné budovy, tak typické pro celé Středomoří. Shluk spletitých uliček, plných obchodů, obchůdků i kavárniček, obklopují vilové čtvrtě se zahradami plnými květů a pro nás i zcela neznámých stromů. Fíkovníky, citronovníky, bouganvilie, agave i palmy – vše v malebné směsici. Nejživější část města je právě v  oblasti přístavu. Sem míří lodě, spojující ostrovy na obzoru, Prvič a Zlarin a také město Šibenik, ležící o dvanáct kilometrů jižněji. Obejdeme-li promenádu kolem hotelu Punta, s okny vypálenými válkou, dostáváme se za restaurantem na širokou přístavní třídu, které dominuje vysoký památník padlým hrdinům. Vše důležité pro chod města je tu poskládáno zhruba na čtyřech stech metrech přístavní promenády. Přístavní úřad, pošta, banka, policie, turistbiro, prodejny potravin i zdravotní středisko.  A tržiště. Od samého rána plné života. Ženy zde nabízejí nepřeberné množství zeleniny a ovoce, čerstvé i sušené fíky i domácí rakiji. Vrcholem je pochopitelně trh rybí. Dlouhá řada stolů nabízí zde to, co místní rybářská flotila ulovila během ranního lovu. Ještě v noci vyráží rybáři ve větších či menších člunech na moře, aby nakrmili místní obchodníky i nedočkavé turisty. Neznám mořskou faunu, a tak jen chodím mezi stoly a ptám se. Několik druhů škeblí, langusty, úplně malé rybičky i obrovské steaky z tuňáka. Je to pastva pro oči a také pro naše nosy. Intenzivní pach rybiny ale odnáší vánek zpět na moře a člověk, nezvyklý tomuto pohledu, by nejraději ochutnal od všeho.

Poklidná atmosféra prostupuje městem, všemi jeho zákoutími a uličkami. Jako by zde ani nebyla znát nedávno skončená válka. Tady na pobřeží ji nenajdete. Jen hotel Punta svými prázdnými, vyhořelými okny ji připomíná. Stačí však vyjet pár kilometrů do vnitrozemí a její hrozné důsledky může vidět i nezúčastněný turista. Vypálené, polorozbořené domy, celé vesnice, rozhrnuté buldozery po obou stranách cest a občas nějaká stará žena v černých šatech, sedící nezúčastněně na prahu svého obydlí. Tristní pohled. A kolem vnitrozemních cest ještě pravděpodobně miny. Necelý rok po válce nemůže být ještě vše vyčištěno.

Procházky večerní Vodicí jsou příjemné. Denní žár ustupuje příjemnému větříku od moře a uličky okolo přístavu se plní lidmi. Bezcílné korzování ulicemi nás přivedlo také před jednu velmi skromně zařízenou suterénní tavernu. Víno už na dálku vonělo z otevřených dveří a to je volání, kterému se jen těžko odolává. V šeru sklepní místnosti, zahalené do kouře z laciného tabáku a krásné vůně vína, sedělo kolem stolu pár místních penzistů a hrálo karty.  Jeden z nich, ten nejtlustší a nejstarší, měl nad tím vším zřejmě patronát. Seděl u naraženého soudku a čepoval. Byl zvědavý. A tak jsme si chvíli povídali. Hlavně o Praze.

"Sjećanja na mladost. Prag. Dobrodošli."

 Asi byly ty jeho vzpomínky příjemné, protože se děda na chvíli odmlčel a zadíval se někam do tmavého koutu sklepa.

Hlavně, že jsme si rozuměli. Podávám mu láhev od Jamnické minerálky, aby mi do ní načepoval červené. Evidentně potěšen z  mé, byť trochu kostrbaté, chorvatské konverzace, mi povídá:

„Ovo vino je za obične turiste.“  A ukázal na soudek vedle sebe.   „Vi ćete dobiti nešto bolje.“

Děda pracně slezl ze své stoličky a za nevelký peníz mi načepoval do prázdné lahve vynikající, těžké dalmatské červené víno.  A tak jsme dostali přece jen něco lepšího než „običnih turista.“

Dalmácie, srpen 1996

 Z knihy Středomořský kaleidoskop, která vyšla v roce 2014

 

 Vodice. Nad přístavem se stmívá

Údolí řeky Krka

Vodopády na řece Krka

Vodopády. Příjemné posezení u kafíčka. 

Je několik měsíců po válce. Nebezpečný sjezd z hor Republiky Srbská krajina. Můstek je rozbitý a my musíme dál. 

A je to. Dcera fotí, žena naviguje a já jsem projel s odřeným bokem auta. 

I taková je tvář nedávno skončené balkánské války. 

Šibenik. "Galerie darebáků" na fasádě katedrály sv. Vavřince, 

/a jeden pod nimi/




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

23.03.2020 21:31:26dát kritice tipzeleda

Už dvakrát jsem obnovoval fotky, které následně zmizely. Na tomto portále nemá vůbec cenu plýtvat energií. 

17.03.2020 11:20:15dát kritice tiplastgasp

Jendo báječné vzpomínání a připomínka míst a událostí, které jsme zažívali i jako přímí účastníci. 

16.03.2020 22:26:11dát kritice tipzeleda

Přátelé, díky za návštěvu. Dokud to šlo, jezdili jsme. Teď už je problém. Není žena, není zdraví a nejsou ani peníze. Tak o tom alespoň píši. 

16.03.2020 16:33:36dát kritice tiprevírník

Takové vzpomínky mají něco do sebe. Taky jsem byl v Chorvatsku (tehdy ještě Jugoslávie), ale jen jednou, v roce 1967 s výpravou lesáků u jejich lesníků v jejich lesích. A nakonec jsme si užívali koupání u moře, a to nedaleko Zadaru. Tenkrát bylo daleko do poslední války, takže vzpomínky na ten čas mám jenom hezké. Rád jsem si teď vše znovu připomněl při tvém zajímavém vzpomínání a  obrázcích.  Na tom mostku jste ale měli kliku.

15.03.2020 17:32:53dát kritice tipvesuvanka

Honzo, díky za pěkné vyprávění a fotky :-))).  TIP 

15.03.2020 16:43:28dát kritice tipR. L.

Je to celé hezké, včetně fotek, nápaditě popsané. Mám s touto lokací své zkušenosti zrovna nedávno, asi tři roky zpátky. Vodopády řeky Krka, Skradin, Šibenik, Vodice,  jako hlavní stan..., přesah na pláže ve Srima..., atd...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.