Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 436 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+18 neviditelných
O posledním rolníkovi – díl desátý
datum / id16.03.2020 / 504707Vytisknout |
autorPuškyn
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
zobrazeno47x
počet tipů1
v oblíbených0x
O posledním rolníkovi – díl desátý

 

 

Za devatero horami a devatero řekami byla jedna malá vesnice, kde vše výborně fungovalo. Řepa opět rostla jako divá a všichni se měli úžasně. Řízení družstva taktéž fungovalo dokonale, jelikož pan předseda problematiku vedení kolektivu zvládal i ve spánku, což mimochodem neustále dokazoval. A pokud by náhodou něco v návalu práce, či dřímoty, nezvládal, měl svého zástupce, který byl kdykoli připraven ho zastoupit. Agronom za pomoci přírody úspěšně koordinoval růst řepy a ekonom ji vždy zvládnul spočítat. Bezpečák se staral o bezpečnost všech a šlo mu to tak dobře, že se nikomu nic nestalo. Specialista a referent si žili sami pro sebe a mistr se vrátil ke své nejoblíbenější činnosti, buzerování posledního rolníka. Tomu to nevadilo, odreagoval se okopáváním.

Zatímco však rolník okopával, schylovalo se k privatizaci. Na poslední poradě širšího managementu, kde samozřejmě jakožto pouhý rolník nebyl pozván, došlo k jednomyslnému schválení, že společný majetek jest věcí nemorální (všechno patří všem, ale nikomu nepatří nic) a je tedy nutno privatizovat. Tím se samozřejmě vše vyřeší, jelikož nový vlastnický systém bude mnohem spravedlivější (každý se může ucházet o majetek, ale nikdo za nic nezodpovídá). Bylo tedy rozhodnuto o Sazeničkové privatizaci, kdy si každý může koupit za svou řepu jednu sazeničku a podle ní dostane přidělen patřičný kousek pole.

V tu dobu došlo k malé osobní tragédii. Jelikož byl bývalému analytikovi po návratu do rolnické pozice odebrán managerský příplatek za účast v širším managementu, jeho vilná manželka Vilma ho opustila. Natolik si za týden zvykla na život střední třídy, že návrat k proletariátu psychicky nezvládla. Již druhý den po odchodu jejího Jirky zpátky na pole se odstěhovala přes ulici k předsedovi, který si ji na několik týdnů ponechal kvůli kvalitní felaci a potom ji zapůjčil svému zástupci, aby se příliš sexuálně nevyčerpával a ponechal si nějakou energii na jebání podřízených. Jeho zástupce ho v tomto ohledu plnohodnotně zastupoval, a jestli neumřel vyčerpáním, zastupuje ho dodnes. Poslední rolník mezitím s motyčkou v ruce zaháněl chmury a zanedbané políčko proto začalo opět rodit.

A od těch časů všichni na celém světě ví, že stačí, aby pracoval jen jeden člověk z deseti, a všichni ostatní budou šťastní. Také bylo empiricky zjištěno, že tomu jedinému pracujícímu stačí nejmenší plat ze všech, jelikož odměnou je mu práce samotná. Největší odměna vždy přísluší tomu, kdo vše řídí, tedy předsedovi. Hned po něm ve velikosti odměn následují takzvané mozky, jako jsou agronomové a ekonomové, následováni administrativními pracovníky na nižších pozicích, což bývají bezpečáci, specialisté a referenti. Nějaký ten obolus se vždy najde i pro zástupce a mistry, kteří vykonávají práci středního managementu. Samotní manuálně pracující naopak musejí vždy dostávat nejméně, což je to i správně, protože jinak by mohli nebezpečně zlenivět a to by se už na tom světě neudělalo vůbec nic.

A nyní, na úplný závěr, nám již jen zbývá zveřejnit jména anonymních zúčastněných, jak tomu tak ve slušné společnosti občas bývá. Nehledáme přece viníky, jen se pokoušíme zmapovat situaci a tuto uložit do protokolu. Jména všech vystupujících postav jsou pravdivá, ale jakákoli podobnost se skutečnými lidmi je čistě úmyslná. Potrestáni budou až po zasedání grémia, což se stane ve chvíli, jakmile bude zcela zřejmé, co to vlastně to grémium je. Smutní hrdinové našeho příběhu tedy jsou:

 

Tonda Chytrísek - předseda

Jarda Vypečenec - agronom

Evžen Pokoutný - ekonom

Franta Nadvěcí - bezpečák

Péťa Všeználek – vyhozený rolník a následně přijatý personalista

Tomáš Ohebný – zástupce předsedy

Mirek Vyžírka - specialista

Míla Přihřátý - referent

Lumír Úlisný - mistr

Jirka Jeliman – poslední rolník

 

A to je asi tak všechno. Jestli náhodou nějakému čtenáři na konci této ságy chybí morální poučení, tak vězte, že si ho musíte najít sami. Nemůžu za vás dělat všechno, jsem na to přece jen úplně sám.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

16.03.2020 12:06:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Našla jsem si - a díky za všechny díly, některé se mi hodně zamlouvaly...

A od těch časů všichni na celém světě ví, že stačí, aby pracoval jen jeden člověk z deseti, a všichni ostatní budou šťastní. Také bylo empiricky zjištěno, že tomu jedinému pracujícímu stačí nejmenší plat ze všech, jelikož odměnou je mu práce samotná. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.