Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

exkurzní lokalita VI (el amor en los tiempos del c –)

16. 03. 2020
13
10
734
Autor
Luzz

 

 

potkat tak všechny

kterým jsem ublížila

který jsem otravovala a možná i trochu děsila

 

i když je jasný že by mě vidět nechtěli

 

omluvit se

pro jistotu pro dobrej pocit a tak

jakože něco uzavřu udělám tlustou čáru

 

i když těch čar je v poslední době příliš

jejich průběh je nekontrolovatelný

a raději ani nemluvím o tom že omlouvat se nemíním kvůli nim ale kvůli sobě

 

---

 

mluvit s nimi s tebou se sebou

anebo mlčet a poslouchat

 

hukot motorů uvnitř masivu

údery kamenických kladiv

dusot kopyt a ržání koní

- hnáni do vrchu pak padají přes hranu útesu

šum veliké řeky mezi bílými ostrohy

a ticho mělkého teplého moře

 

hukot

údery

dusot

ržání

šum

a ticho města pod námi

 

- co kdybychom právě tady vyvěsili žlutou vlajku

 

no ovšem

to se dalo čekat

 

 

 


10 názorů

ysslandia
20. 03. 2020
Dát tip

Dvojka pre mňa veľmi sympatická ...


Luzz
19. 03. 2020
Dát tip

hm. možná je to tím, že ty předchozí nebyly tak osobní... tato je příliš... přespříliš. umění odpustit sama sobě raději moc nekomentuju.

každopádně dík za čtení.


K3
18. 03. 2020
Dát tip

Omluvit se tak, aby to nebylo laciné gesto, je umění. A vyžaduje odvahu, mnohem větší než někoho urazit:).


Luzz
17. 03. 2020
Dát tip

děkuji, děkuji všem, že mě (pořád ještě) čtete.

Helen, jo, přesně. hodně lidí bere omluvu jako nějaký úžasný očistný akt, vstřícné gesto a podobně, přitom je to v mnoha případech jen sobecká a sebestředná záležitost... na druhou stranu - člověku, kterýmu se omlouváme, to všechno může být - a většinou bývá - úplně jedno. (nic novýho pod sluncem.)

lawenderr, pořád se vracím - původně to sice měla být jen jedna exkurzní lokalita, jeden text, ale nějak se to zvrhlo... vlivem okolností (a teď nemluvím o tom, co se děje zrovna teď, všude kolem nás)... pro mě je to spíš způsob, jak to (sebe) uchopit... a jak se toho všeho zbavit. (pardon, jsem nějaká sentimentální :))

 

ještě jednou díky všem.


lawenderr
17. 03. 2020
Dát tip

mi se to líbí celé - možná ta první půlka víc:) - že je to trochu jako já - a v té druhé je kus všech těch, co už jsem od tebe četla ... ale super retrospekce, zapadá to ... tohle nemůžeš nikdy dost čekat:) teda ne já


K3
17. 03. 2020
Dát tip

Ta první je ale důležitější. Možná by šla rozvést víc do prozaického textu, i uspořádáním, tak by se mi to líbilo víc. A ukončit básní...T.


Mně se líbí celá, tak jak je; pokud jde o zařazení, zvolila bych asi prozaickou miniaturu. První část vnímám jako drsnou pravdu, každý ji nedokáže často ani sám sobě přiznat. Druhá část je plynulejší;  nevěděla jsem, jaký význam má žlutá vlajka, že znamená signalizaci pro zpomalení nebo dříve označení lodi s nebezpečnou nákazou. To je super pointa! :-)


Gora
16. 03. 2020
Dát tip

Druhá. 


Druhá polovina je super, u té první mi to přijde klisoidni a nevyspělé :-)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru