Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seexkurzní lokalita VI (el amor en los tiempos del c –)
Autor
Luzz
…
potkat tak všechny
kterým jsem ublížila
který jsem otravovala a možná i trochu děsila
i když je jasný že by mě vidět nechtěli
omluvit se
pro jistotu pro dobrej pocit a tak
jakože něco uzavřu udělám tlustou čáru
i když těch čar je v poslední době příliš
jejich průběh je nekontrolovatelný
a raději ani nemluvím o tom že omlouvat se nemíním kvůli nim ale kvůli sobě
---
mluvit s nimi s tebou se sebou
anebo mlčet a poslouchat
hukot motorů uvnitř masivu
údery kamenických kladiv
dusot kopyt a ržání koní
- hnáni do vrchu pak padají přes hranu útesu
šum veliké řeky mezi bílými ostrohy
a ticho mělkého teplého moře
hukot
údery
dusot
ržání
šum
a ticho města pod námi
- co kdybychom právě tady vyvěsili žlutou vlajku
no ovšem
to se dalo čekat
…
10 názorů
hm. možná je to tím, že ty předchozí nebyly tak osobní... tato je příliš... přespříliš. umění odpustit sama sobě raději moc nekomentuju.
každopádně dík za čtení.
Omluvit se tak, aby to nebylo laciné gesto, je umění. A vyžaduje odvahu, mnohem větší než někoho urazit:).
děkuji, děkuji všem, že mě (pořád ještě) čtete.
Helen, jo, přesně. hodně lidí bere omluvu jako nějaký úžasný očistný akt, vstřícné gesto a podobně, přitom je to v mnoha případech jen sobecká a sebestředná záležitost... na druhou stranu - člověku, kterýmu se omlouváme, to všechno může být - a většinou bývá - úplně jedno. (nic novýho pod sluncem.)
lawenderr, pořád se vracím - původně to sice měla být jen jedna exkurzní lokalita, jeden text, ale nějak se to zvrhlo... vlivem okolností (a teď nemluvím o tom, co se děje zrovna teď, všude kolem nás)... pro mě je to spíš způsob, jak to (sebe) uchopit... a jak se toho všeho zbavit. (pardon, jsem nějaká sentimentální :))
ještě jednou díky všem.
mi se to líbí celé - možná ta první půlka víc:) - že je to trochu jako já - a v té druhé je kus všech těch, co už jsem od tebe četla ... ale super retrospekce, zapadá to ... tohle nemůžeš nikdy dost čekat:) teda ne já
Ta první je ale důležitější. Možná by šla rozvést víc do prozaického textu, i uspořádáním, tak by se mi to líbilo víc. A ukončit básní...T.
Helen Zaurak
17. 03. 2020Mně se líbí celá, tak jak je; pokud jde o zařazení, zvolila bych asi prozaickou miniaturu. První část vnímám jako drsnou pravdu, každý ji nedokáže často ani sám sobě přiznat. Druhá část je plynulejší; nevěděla jsem, jaký význam má žlutá vlajka, že znamená signalizaci pro zpomalení nebo dříve označení lodi s nebezpečnou nákazou. To je super pointa! :-)
kouzelná_květinka
16. 03. 2020Druhá polovina je super, u té první mi to přijde klisoidni a nevyspělé :-)