Na předměstí

nedopadlo to podle osnov nadoblačných snů
i já žiju tady na předměstí
není to místo pro veselý a něžný povahy
- přiznej si to
na to už nemáš rty
ani chuť
 
aby z úst létaly zpěvné historické střepy
květiny
či duhou lemovaní vraníci - to přenech věčně romantickým  duším
 ten svět
 není vůbec pro křehký nafintěný dámy
je plný špíny
s cigaretou v koutku úst  se občas poddám šedi
bdím mezi panely a povídám si s potkany
jestli jsi nóbl
tak se tu v noci nezjevíš

potkani mluví a vypráví
jak nejlépe využít kartony
jak chutná mrkev z posilovny
kterému smolaři lze jednoduše ohryzat lem deštníku
komu sníst rukávy které si předtím
daly rande s kávou
co se děje
v  hlavě nočním můrám a za kolik
jim prodalo vetešnictví plášť
kolik kapek deště se tváří jako starý hodný pán s lékem na žízeň

proč mi to povídají?
z tolika řečí mě občas bolí zuby a zaléhají uši
 v okenních tabulích hledám praskliny
důvod  pro vzlétnutí

potkanům se takový svět líbí
mně nikoli

tak si tu bdím a nesu ti
knihy
cigára, Morgena a prášky na spaní

nedopadlo to podle osnov romantického snu
nebe  miluje smog protože za tři vteřiny 
obtočí tvar komína
ani netuším kolikrát to moje ruka vzdala
a stejně mě baví
foukat bubliny do nesmyslných vesmírů

a myslet na lidi kteří mě nikdy nepotkali
kteří mi nikdy neřekli ahoj já jsem tvá možnost

hledět do větví a nenápadně beze svědků
 pít
a čeřit hladinu