Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
utopie
datum / id21.03.2020 / 504947Vytisknout |
autorBlue soul
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
zobrazeno31x
počet tipů1
v oblíbených0x
utopie

Dívám se do tvých oken. A nevim. Nemám tenhle pocit ráda. Ještě jsem ho nějak nepřijala za svůj. Nebo... On nepřijal mne... Co já vim. Dneska nevim.  No nic.

 

Někdy to hold nevyjde. Co se dá dělat. Neber si to zle. Mám De javu.

 

ve zlomku vteřiny cítíš svět úplně jinak.

 

Ony některý věci mají svůj čas. Za to se neomlouvej. Za to se nikomu nemusíš omluvat.

 

Potřebovala jsem splynout.  Včera není dnes.

 

Kdybych přestala dýchat. Ani bych si toho nevšimla.

 

To je ta moje vlnovka.

 

Je mi smutno. Po nikom.

 

Potřebuji. Se.

 

Ikdyž se svěřuji. Necítím se svěřena. Necítím se.

 

Zvěř. Žena. Nic.

 

Je to asi o tom. Že jsem zvyklá . Být hodně sama. Hodně. A hodně často.

 

Neumím být. A neumím už být bez sebe. Ani vedle. Sebe. V sobě. Nebo za sebou.

 

Když jsem. S někým. Neslyším se. A je mi po sobě smutno.

 

Nezvyku si být jen tak bez sebe.

 

Říkám. Neber mne vážně. A doufám ,že bereš.

 

Odcházím hledat samotu v blízkém blízku nedaleko v dálce.

 

Přes cizí duši. Neslyším svý hlasy. Nevidím,jak se v dešti suší. A ony mi pak rvou vlasy. Pro kousek pozornosti asi.

 

V samotě. Bytost hledá. Sama sebe. V páru bytost hledá tu druhou bytost. A proto jsou ztracení. Nemůžou najít. A pak už musí. Jít.

 

Nemám nic. Z toho jak toho mám moc.

 

Chci se bavit s nestranou stranou. Co se mi nebude stranit.

 

Ale nemám hlas.

 

Nejsem zvyklá být tak často. Radši nebývam.

 

Občas mám pocit. Že někde přebývam. Tak ubydu.

 

Něco jsi ve mně probudil. Ale mně se chce spát.

 

A teď budu muset celý noci psát. Než se vypíšu. Abych popsala popis popisu popisného dopisu popisující popis. Bez dopisu.

 

Až dopíšu dopis. Bude dopsáno. A nikdo nezjistí,co je uvnitř dopisu napsáno. Zalepeno a posláno. Na moji adresu. Kterou nemám. Abych nemusela vybírat poštu. Jen další slova do poštu. Počítám se slovy. Jako by to byla čísla. Někdy se přepočítám. Tak odčítám a sčítám. Nikdy si nic nevyčítám. Abych se nemusela vracet do starých rovnic. Kvadratické pocity. Ze vzorce . Který každý radši opíše,než aby si pamatoval. Jaký jsem měla výraz.

 

Po tomhle výrazu většinou přichází naráz. Když narazíš na náraz můžeš se rozrazit. Nebo se odrazit. To je na tobě. Nebo pod tebou. Podle toho kde se nacházíš. A kým se scházíš a rozcházíš. Aby ses mohl sejít. Z cesty.

 

Jestli neumíš plavat. Můžeš se potápět. Až dopadneš na dno. Prohrab se mořským dnem za dnem. Na druhou stranu . Do noci. Není mi pomoci,když tohle cítím. Jako rybě... Bez vody. Zamotaný v síti. Když to vzdáš . Nikdy se nedozvíš,jak to dopadne. Ale nesmíš se tomu poddat. Lepší je se někomu oddat. Třeba sobě. Šílenství. Nebo jak chceš.

 

Některý dny už nikdy nezažiješ znova. Ale jiný se vrací. Furt do kola. Až se ptáš. ... Co to kurva je????! Stojím na místě,nebo couvam? Co je horší? Chci se nechat unášet. Unes mne!

 

Někdy jsem unešená. Ani nevím z čeho. Říkám si... Jsem svoje,nebo jeho? A utíkám podívat se za jezero. Chci být za vodou. Každý chce.

 

A když se ti přestane chtít. Prosíš,aby chtěl někdo za tebe. Tebe. Nebo před tebe.

 

Možná by stačilo,kdyby byl vedle tebe. Ale já chci... abychom byli jedno. Ale to je každýmu jedno.

 

Nikdo neodpovídá na otázky a já jich mám čím dál tím víc. Dost. Dost na to se někam zavřít. A tam se otevřít. Podívat se dovnitř. Co je ve mne.

 

Vypustit to ven. Vypustit se. Spustit se. Rozpustit se. Zpustle. Zpustošit zbytky zpustošené pustiny.

 

Hledět do tý pustiny. a hledat. Stíny. Zapomenout. Na starý viny. Dostat se z tý kocoviny.

 

Opilá všedním dnem.

 

Chce se mi z toho blít.

 

Nevím, proč musíme furt pít. Proč nemůžeme prostě jít. Nedopít. Nechat na stole kus týdne ve sklenici.

 

Nechci být každý den.

 

Některý dny chci taky nebýt.

 

Jsem ubitá bytím.

 

Nebejt. Nebe. Nevidět sebe. Ani tebe.

 

Co když ti co to nevzladnou jsou nejsilnější?

 

Protože to kteří se nutí být. Už pak úplně nejsou. Není v nich ani kousek z nich.

 

Nenávratně. Roztříštěná duše.

 

Shořela by v benzínovém lijáku. Za zvuků výbuchů. Srdce. Srdcí. Možná. Někdy mne tak bolí... Jako bych jich měla víc. Přitom je to jen malý kousek svalu. Podvědomě poháněný. Vpřed na místě. Ovšem bez něj by nepřežily ostatní kousky. To si někdy neuvedomujeme.

 

Trhame se na kusy a nedochází nám... Že fungujeme jen jako celek. Jako jedno. Všechno je jedno!

 

Lidi jsou utopie.

 

Každý kdo to pochopí... Tak pije.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

22.03.2020 17:14:44dát kritice tipBlue soul

Děkuji mnohokrát. 

22.03.2020 16:57:39dát kritice tipAlam.Almas.

Je to hrozne krásne... možno jediné čo poviem je, že je to dosť dlhé a rozdelila by som to na viac textov, aby dĺžka niekoho neodradila od čitania, čo by bola škoda lebo to naozaj má hodnotu...  neiktorými myšlienkamy som sa krásne spojila

*/



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.