Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Překvapení

25. 03. 2020
0
0
150

Já jsem totiž chtěl najít Malý Spád. Šel jsem tedy tak, jak jsem si ho pamatoval z minula, ale šel jsem zase zkratkou, takže nejenom že jsem si to strašně prodloužil, ale já jsem se zase kompletně ztratil.
Což není špatně. Není to špatně, když se ztratíte jako já a já jsem se ztratil krásně. To co jsem našel, mi vynahradilo úplně všechno. Nemůžu ten obraz dostat z hlavy, možná ani nechci.

Viděl jsem výběžek skály jenom na ohniště; Jenom na ohniště na samotném ostrohu, jako nějaký Lví král, je tam prostě ohniště, jedna lavička a neskutečný srub nad tím. Jen tak jdete lesem. Kamenná Veranda, dřevěné zábradlí. Starý. Starý. Nejstarší. V životě jsem neviděl starší chajdu. A tam, tam jsem cítil opravdu něco mocného v tom ohmataném zábradlí se otiskly ruce možná až tří generací? Nevím zda tam dnes někdo jezdí? Je to opravdu srub v lese: Jdeš prostě lesem, všude stromy, a najednou flákho! Srub a díra dolů k řece. Krása a historie.

Je to jako pozdravit starého přítele, kterého jste sice nikdy v životě neviděli, nepotkali, dokonce ani neslyšeli že existuje, ale na první pohled víte, že se znáte už celá staletí. A právě z té úcty, a z toho co mě tam zachvátilo, neprozradím slovem nikomu, kde tohle místo najdete.

Možná tam jednou někdy někoho sebou dovedu, pokud bude srub ještě stát, budeme ho moci pozdravit společně.

Jsem opravdu zvědavý, kdo to bude?


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru