Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+17 neviditelných
Jízda
datum / id22.03.2020 / 504978Vytisknout |
autorsupizmus
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno66x
počet tipů4
v oblíbených0x
Prolog

tématické dny - Den zdraví

Jízda

   Byla noc. Od rána nepřetržitě sněží a srážky zesilují. Na krajinu dopadají pořád nové a nové vločky. Najednou se v tichu noci objeví dvě malá světla, která se postupně přibližují a zesilují. Je slyšet i drčení motoru. Pravidelná noční linka autobusu z krajského města projíždí svoji denní trasu. Silnice se ztrácí pod nánosy sněhu.

    Řidič, asi padesáti letý muž, se snaží jet s krajní opatrností. Tuto práci získal teprve nedávno a i to přispělo k tomu, že jeho takřka mrtvé manželství se začalo pomalu ozdravovat. Po letech, kdy se s ženou pomalu a nenápadně jeden druhému odcizovali, se náhle cosi změnilo. Dokonce se teď už domů i těšil a odpočítával si hodiny a minuty, které jej od manželky dělí. Kromě něj byly v autobuse další tři muži.

   Čilý šedesátník, který byl v krajském městě v nemocnici navštívit umírajícího otce. Aby mu řekl, že po těch desítkách let, co spolu nepromluvili, mu odpouští. Byl rád, že to dokázal, že to stihnul. 

   Přes okenní sklo se dlouze díval do tmy sotva třiceti letý mladík. I přes svůj mladý věk vypadal strhaně. Řídké vlasy začínaly šednout, na čele již měl vrásky a prázdný pohled očí směřoval ven, do světa lidí, kteří nepoznali to, co on. Po půl roce v protialkoholní léčebně se vracel domů, celou svou silou a vůlí přesvědčen, že už se nenapije. Věděl, že život je natolik vzácná komodita, že stojí za to bojovat o jeho důstojnost. Nechtěl do toho znovu spadnout a byl připraven pomáhat i těm, kteří sešli podobně jako před pár lety on.

    Posledním, kdo seděl v naší noční lince, byl urostlý čtyřicátník. Jako dítě byl pokřtěn, ale v mládí, coby vzdor svým bigotním rodičům, instituci církve opustil a žil běžným životem člověka bez víry. Před pár dny se v důsledku několika životních událostí ale začal zamýšlet nad životem z jiného úhlu. A Boha, coby milosrdného Otce, objevil a po pětadvaceti letech byl u zpovědi. Od ní se teď z krajského města vracel zpět domů.

    Naráz z lesa před autobus vyběhla skupina divokých prasat. Řdič prudce zabrzdil a strhnul volant, ale neshrnutá, mokrá vozovka vykonala svoje, autobus se dostal do smyku a namísto zastavení ve vozovce z ní sjel a kopec, z něhož měli pomalu klesat serpentinami, byl dějištěn nekontrolovaných přemetů.

   Dole pod vozovkou byl zamrzlý rybník. Pochroumaný autobus na něj dopadl a led pod jeho váhou začal praskat. Během několika minut vozidlo skončilo pod hladinou. Rozhostilo se ticho, do kterého stále padaly nové a nové vločky. Od jara upomínal okolo projíždějící vozy kříž na čtyři muže, kteří ve chvílích, v nichž začali s uzdravováním svých životů a vztahů, tyto své životy v plné míře naplnili.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.03.2020 13:04:281 tipů dát kritice tipJackie Decker

Přijde mi divné napsat: "Byla noc." Ale záhy skočit do přítomného času: "Od rána nepřetržitě sněží a srážky zesilují." Sjednotila bych to. Vzhledem k tomu že je zbytek miniatury psán v přítomném čase, změnila bych "Byla noc." na "Je noc."

"Najednou se v tichu noci objeví dvě malá světla, která se postupně přibližují a zesilují. Je slyšet i drčení motoru. Pravidelná noční linka autobusu z krajského města projíždí svoji denní trasu. Silnice se ztrácí pod nánosy sněhu." - Je noc. Jedná se o pravidelnou noční linku. Přesto projíždí denní trasu. Zvolila bych zde jiné slovo, takto mne to praštilo přímo do očí.

Druhý odstavec. Popisuješ řidiče. Dozvídáme se o jeho věku, manželství a ty jej zakončíš větou: "Kromě něj byly v autobuse další tři muži." Ta věta na závěr odstavce zní divně. Řidiče jsi nám přiblížila. Ty muže nám popisuješ v dalších odstavcích, takže si myslím že by bylo lépe text rozdělit malinko jinak: " Řidič, asi padesáti letý muž, se snaží jet s krajní opatrností. Tuto práci získal teprve nedávno a i to přispělo k tomu, že jeho takřka mrtvé manželství se začalo pomalu ozdravovat. Po letech, kdy se s ženou pomalu a nenápadně jeden druhému odcizovali, se náhle cosi změnilo. Dokonce se teď už domů i těšil a odpočítával si hodiny a minuty, které jej od manželky dělí.

Kromě něj byly v autobuse (ještě - to bych tam přidala aby ta věta nezněla tak suše) další tři muži.

Čilý šedesátník, který byl v krajském městě v nemocnici navštívit umírajícího otce. Aby mu řekl, že po těch desítkách let, co spolu nepromluvili, mu odpouští. Byl rád, že to dokázal, že to stihnul. (Usmíval se. - bych dodala.)

Přes okenní sklo se dlouze díval do tmy sotva třiceti letý mladík. I přes svůj mladý věk vypadal strhaně. Řídké vlasy začínaly šednout, na čele již měl vrásky a prázdný pohled očí směřoval ven, do světa lidí, kteří nepoznali to, co on. Po půl roce v protialkoholní léčebně se vracel domů, celou svou silou a vůlí přesvědčen, že už se nenapije. Věděl, že život je natolik vzácná komodita, že stojí za to bojovat o jeho důstojnost. Nechtěl do toho znovu spadnout a byl připraven pomáhat i těm, kteří sešli podobně jako před pár lety on.

(A - protože je to poslední z těch naznačených tří cestujících, tak aby čtenář dobře chápal, že tímto popisem ukončuješ načaté téma) posledním, kdo seděl v naší noční lince, byl urostlý čtyřicátník. Jako dítě byl pokřtěn, ale v mládí, coby vzdor svým bigotním rodičům, instituci církve opustil a žil běžným životem člověka bez víry. Před pár dny se v důsledku několika životních událostí ale začal zamýšlet nad životem z jiného úhlu. A Boha, coby milosrdného Otce, (znovu - myslím že by to znělo lépe) objevil. (tady bych větu rozdělila na dvě) Po pětadvaceti letech byl u zpovědi, (ze které se - místo Od ní se) teď z krajského města vracel zpět domů."

Myslím, že takto by text vyzníval celistvěji a kompaktněji.

"Řdič prudce zabrzdil a strhnul volant, ale neshrnutá, mokrá vozovka vykonala svoje," - Řidič (malý překlep), a vykonala své (znělo by to lépe než nespisovné "svoje".

"a kopec, z něhož měli pomalu klesat serpentinami, byl dějištěn nekontrolovaných přemetů." - byl dějištěm (opět malý překlep.)

"Pochroumaný autobus na něj dopadl a led pod jeho váhou začal praskat." - Tuším že správně je vahou a ne váhou. Ale dalo se by určitě použít i slovou tíhou...

"Od jara upomínal okolo projíždějící vozy kříž na čtyři muže, kteří ve chvílích, v nichž začali s uzdravováním svých životů a vztahů, tyto své životy v plné míře naplnili." - závěrečná myšlenka je hluboká i depresivní. Jen se nemyslím že slovo naplnili je v tomto případě správné. Naplnit život nevnímám jako zakončit jej smrtí. Ale naplnit jej něčím smysluplným, co mi dá smysl nebo pro mě bude štěstím. Takže bych to upravila spíš stylem: "tyto své životy završili."

Jedná se pouze o mé návrhy, názory a připomínky. Nemyslím to nijak zle, ani osobně. Pouze říkám svůj názor. Prosím neuraz se. Text jako takový se mi líbil, hlavně jeho pointou a sdělením, které říká.

24.03.2020 07:34:16dát kritice tiplastgasp

Tématicky je příběh je o smrti, nikoliv o zdraví. Prolínání préterita mi nevadí.

23.03.2020 15:44:18dát kritice tipK3

Už na začátku změna času. Byla noc - nepřetržitě sněží. Lepší celou noc nepřetržitě sněží. Nebo to /byla/ novynechat. I později se mění čan z přítomného na minulý. Postupně je to rozváděné jakoby začínaly samostatné příběhy. Lepší by bylo aby to plynule navazovalo. Stačilo by oddělit odstavci. Mezerou stačilo oddělit úvod a závěr. Odstavec o křtu a bohu je též divný.

23.03.2020 09:43:53dát kritice tipzvedavec

Ak má život zmysel, či už z pohľadu ateistu, alebo veriaceho - čomu pritakáva moja nádej - rada by som i ja donaprávala pre koncom svojho života svoje zlyhania,

alebo - rada by som sa vymanila zo svojich omylov, sebaklamov a rada by som skončila svoj život zmysluplne. To pre mňa znamená, vylepšila by som ešte život iným (ako to urobili prví traja), zbavila by som sa rada aj toho, čo zväzuje mňa (ako to urobili všetci štyria).

Podľa mňa nie je jedno, kam sa pred koncom života dopracujeme. A ak áno, potom neviem - aký zmysel má môj život?

Mne sa toto dielo páči a to predovšetkým svojím odkazom. 

22.03.2020 10:12:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Je to, supíku, úhel pohledu každého čtenáře, zda naplnili /v tu chvíli/ své životy nebo naopak zmarnili.

Konec mne jako ateistku zklamal, obsah celkem bavil, snesla bych i podrobnější vykreslení postav, zde jsi je podal jen rámcově...  a ty číslovky by chtělo opravit...

Díky za příspěvek do Tématických dní.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.