Rok nula

Praotec skřivan přivedl svůj hnědoperý lid v roce nula.

Do mírné zelené krajiny s ženskými tvary.

Pravil: zde vyprovázejte zimu písní a jaro vítejte o půltón výš.

Milujte se a v blankytu koupejte svá těla.

Pokolení vaše ať vrací se na tato místa až do skonání světa.

V těch písních zní sekera a pluh,

řeka i pláč a dětský smích,

požár, koňské ržání, granátů burácení,

neživých draků půdu drásajících řvaní.

Vymírá hnědoperý lid, ubývá písní.

Sítě a hlad.

Však znovu vzlétá prasyn do oblak,

z modré výšky lásku svou volá.

Zmizeli lidé, koně i kovoví draci.

Nikdo nenaslouchá tónům vítání jara.

Další rok nula.

Kdo zoufá si, bojí se či jásá?

Nový praotec volá zpět svůj lid hnědoperý.

Vyjdou snad ze svých příbytků lidé?

Jiní, po čase ticha?

Naděje zpívá.