Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+11 neviditelných
LÁSKA NA PRVNÍ POHLED
datum / id23.03.2020 / 505015Vytisknout |
autorAnadad Le Hinad
kategorieOstatní nezařaditelnéDalší dílo autora
zobrazeno36x
počet tipů0
v oblíbených0x
LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

LÁSKA  NA  PRVNÍ  POHLED

 Tedy, mezi námi, nebyl to zrovna bůhvíjaký krasavec. Byl pohledný, to ano, ale spíš hezký, než klasicky chlapisky krásný – tedy ne vysoký ani štíhlý, s pekáčem buchet na břiše, po kterých se netloustne. Řekla bych, že byl dobře stavěný, ba použila bych až výraz sošný. Již na první pohled si však bezezbytku získal můj respekt a – což se většinou hned tak napoprvé nestává – naprostou důvěru.

Naše první setkání bylo víceméně náhodné – znáte to, jen tak projdete kolem a najednou zčistajasna udeří blesk, i když je zrovna průzračně jasno. Změnila jsem směr plánované chůze a pod průhlednou záminkou ho následovala až k němu domů, odkud zároveň pracoval. Naštěstí pro mne byl plně kompatibilní s mojí profesí i zájmy, a tak jsme se postupně začali poznávat a sbližovat víc a víc.

Postupem času jsem vyhledávala jeho společnost čím dál tím častěji. Dny prožité bez něho byly jako baterka bez světla, espresso bez cremy, tlačenka bez masa, knížka bez písmenek, Bach bez varhan. Každou volnou chviličku jsem se utíkala k němu. Jeho příbytek a okolí na mne působily dojemně chaoticky, a zároveň tam panoval všeprostupující, majestátní až vesmírný řád a libý soulad. Byl to džentlmen každým coulem – nikdy se v mé přítomnosti neposadil, i když já jsem se pohodlně a nevázaně rozvalila kdekoliv to bylo možné, hlavně co  nejblíže němu.

Naše rozhovory byly velmi hluboko(s)myslné a neuvěřitelně to mezi námi jiskřilo. Moje touha byla stále intenzivnější a bolestnější. Nejsem tak docela odvážná, ani odvázaná, takže mě to stálo mnoho úsilí, než jsem se odhodlala mu to všechno říci naplno: že ho potřebuji, protože ho miluji (a ne, že ho miluji, protože ho potřebuji); že každý den prožitý bez něj je žitý jen napůl – jako když se rozjíždíte na kole do prudkého kopce, jako když se díváte do zrcadla, jedno před sebou, druhé za sebou, a snažíte se najít ten poslední odraz. – To všechno jsem se mu rozhodla naplno a bez okolků sdělit.

Vidím ten osudově teplý, lákavý podzimní den jako dnes: Přicházím ve svých nejsvůdnějších černých džínech, které mi dějají fakt hezký zadek a sexy červeném tričku s dekoltem, který neudrží žádný pohled ve výši očí. Mám nový účes a nalíčila jsem se jen lehce, abych se o něj neotřela nestíratelným make-upem. Parfém J´adore nemůže nevypovídat. Srdce splašeně odbíjí v rytmu Čajkovského a kolena se mi třesou. Ovšem to, jak on sám se ke mně vztáhl, předčilo všechna má očekávání, a tak není divu, že jsem odhodila veškeré zábrany, stala jsem se necudnou tygřicí, která do něj zatnula své ostré drápy, až zaúpěl rozkoší, rozfoukala jsem jej silou vichřice o rychlosti 200 km/hod., obemknula ho po celém obvodu pažemi a ovinula touhou rozžhavenými stehny, tvář mu zabořila do jeho sexy záhybu a zavřela oči, abych umocnila ten stykový zážitek. Slyším bít jeho srdce, tepat život v každičkém kousíčku NĚHO,  cítím jeho vůni a elektrizující extatická energie se vlévá do všech zákoutí MNE. Zůstat takto navždy…

 

Roztřásla mne zima a i přes zavřená víčka jsem ucítila tmu. Otevřela jsem oči, odtrhla se od něj, naposledy jej něžně polaskala, pohladila konečky prstů a zašeptala: „Zase brzy přijdu…“ Ještě jsem mu po svěžím větříku poslala vzdušný polibek a přidala do kroku. Zvedla jsem límec své motorkářské bundy a ještě jednou se ohlédla. Kynul mi svými větvemi oděnými v již obnošeném saku, ale už ho dlouho nosit nebude. Já to cítím již teď – v měsíci, kdy jeho kolegové shazují veškeré šatstvo – příslib jarní mízy. I do mne se jí trochu vlilo. Jak jinak byste chtěli přežít zimu?




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.