Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Ředitelka
datum / id24.03.2020 / 505058Vytisknout |
autorNarvah
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno88x
počet tipů0
v oblíbených0x
Ředitelka

Dveře do třídy se s tichým skřípotem pomalu otevřely a v jejich rámu se jako živý obraz objevila postava ředitelky Hany. Její šaty hýřily veselými barvami, na očích měla brýle s falešnýma očima.


Terezce v první lavici při pohledu na ředitelku zaskočilo.


„Klid...“, řekl spolužák Honza a udeřil ji mezi lopatky. Zbavil ji tak zeleného bonbónu, který po dopadu rychle a pevně přilnul k linoleové podlaze.


Ředitelka nejistými kroky dospěla k tabuli a zamumlala: „Běžte na koberec.“


Když se děti začaly šouravě přemísťovat z lavic na určené místo, vytáhla z kabelky plácačku s alkoholem, otočila se čelem k tabuli a rázně si přihnula. Pak se odebrala za dětmi. Našlapovala obezřetně a přidržovala se lavic. Děti mezitím utvořily na koberci kruh a ona jej úspěšně doplnila.


„Víte, kdo má dnes svátek?“ zeptala se s předstíranou veselostí.


Děti mlčely, udiveně se po sobě dívaly.


„Já!“ důrazně prolomila ticho ředitelka.


„Zpívejte!“ rozkázala.


I přesto, že se Terezka rozbrečela, začaly děti nesouhlasně zpívat. Během chvíle však jejich hlasy splynuly v tuto píseň: „Dnes má někdo svátek a to se nám líbí, je to - vždyť ji znáte - Hana z naší třídy, všechno nejlepší, všechno nejlepší, všechno nejlepší, všechno nejlepší...“


Když dozpívaly, byly Haniny oči zalité slzami. To děti spatřily až když si sundala brýle s falešnýma očima a dala je Terezce, která prožívala podobné emocionální vypětí jako ona.


Pak bylo ticho. Když se Hana uklidnila a vytřela si oči kapesníkem, pronesla tuto řeč: „Děkuji vám, milé děti. Je moc pěkné, že jste si vzpomněli na můj svátek. Má pro mě někdo nějaký dárek?“


Ticho a sklopené oči jí byly odpovědí.


„No, nevadí. Je to vaše kolektivní vina. Nebudu z toho dělat ukvapené závěry. Se školou v přírodě však nepočítejte.“


Když se toho odpoledne za posledním dítětem zavřely dveře, Hana si k sobě do ředitelny zavolala školnici a řekla: „Seber to hovno u brány, očisti lavičky posrané od ptáků a zlikviduj tu zdechlou kočku za plotem.“


Školnice nervózně trhla hlavou a téměř neslyšně řekla: „Svině.“ Pak za sebou zabouchla dveře a zmizela. V tu chvíli do sborovny vyzdobené spoustou pravidel o asertivitě vstoupily dvě mladé kolegyně,


„Ahoj holky! Hu hu hu!“ řekla Hana.


„Hu hu hu!“ odpověděla Jitka s Maruškou současně.


Pak si všechny klekly na čtyři, chytly se vzájemně za nohy a plazily se chvíli dokolečka. Po tomto rituálu ženy se smíchem usedly do křesel.


„My pro tebe něco máme, Haničko!“ řekla Jitka. „Ale předtím, než ti to dáme - ale to ty jistě tušíš, ti zazpíváme.“


Jitka s Marií zpívaly píseň Dnes má někdo svátek a Hana se jako by stále více nořila do křesla, na kterém seděla. Když jí děvčata předala sadu kříd, ukazovátko z jasanu a láhev becherovky, Hana málem štěstím omdlela.


Když ji kolegyně se smíchem vzkřísily, vzájemně se všechny objaly, řekly si, jak moc se mají rády a slavily hluboko do noci.


Nechtějte vědět kolik nevinných dětí dalšího dne pocítilo trpkou příchuť moci z rukou ředitelky.


 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

24.03.2020 13:03:46dát kritice tipMajaks

A já se omlouvám za zbytek příspěvku.

24.03.2020 13:00:07dát kritice tipNarvah

Díky za ten první postřeh.

24.03.2020 12:51:49dát kritice tipMajaks

ředitelka šouravými kroky tohle, děti nejistými kroky tamto

kvalitním fontem

neobjevné cosi

děti pocítily příchuť moci, protože byly bezmocné?

vylepšil bych to vykřičníkem na konec



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.