Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ředitelka

24. 03. 2020
4
6
660
Autor
Narvah

Dveře do třídy se s tichým skřípotem pomalu otevřely a v jejich rámu se jako živý obraz objevila postava ředitelky Hany. Její šaty hýřily veselými barvami, na očích měla brýle s falešnýma očima.

Terezce v první lavici při pohledu na ředitelku zaskočilo.

„Klid...“, řekl spolužák Honza a udeřil ji mezi lopatky. Zbavil ji tak zeleného bonbónu, který po dopadu rychle a pevně přilnul k linoleové podlaze.

Ředitelka nejistými kroky dospěla k tabuli a zamumlala: „Běžte na koberec.“

Když se děti začaly šouravě přemísťovat z lavic na určené místo, vytáhla z kabelky plácačku s alkoholem, otočila se čelem k tabuli a rázně si přihnula. Pak se odebrala za dětmi. Našlapovala obezřetně a přidržovala se lavic. Děti mezitím utvořily na koberci kruh a ona jej úspěšně doplnila.

„Víte, kdo má dnes svátek?“ zeptala se s předstíranou veselostí.

Děti mlčely, udiveně se po sobě dívaly.

„Já!“ důrazně prolomila ticho ředitelka.

„Zpívejte!“ rozkázala.

I přesto, že se Terezka rozbrečela, začaly děti nesouhlasně zpívat. Během chvíle však jejich hlasy splynuly v tuto píseň: „Dnes má někdo svátek a to se nám líbí, je to - vždyť ji znáte - Hana z naší třídy, všechno nejlepší, všechno nejlepší, všechno nejlepší, všechno nejlepší...“

Když dozpívaly, byly Haniny oči zalité slzami. To děti spatřily až když si sundala brýle s falešnýma očima a dala je Terezce, která prožívala podobné emocionální vypětí jako ona.

Pak bylo ticho. Když se Hana uklidnila a vytřela si oči kapesníkem, pronesla tuto řeč: „Děkuji vám, milé děti. Je moc pěkné, že jste si vzpomněli na můj svátek. Má pro mě někdo nějaký dárek?“

Ticho a sklopené oči jí byly odpovědí.

„No, nevadí. Je to vaše kolektivní vina. Nebudu z toho dělat ukvapené závěry. Se školou v přírodě však nepočítejte.“

Když se toho odpoledne za posledním dítětem zavřely dveře, Hana si k sobě do ředitelny zavolala školnici a řekla: „Seber to hovno u brány, očisti lavičky posrané od ptáků a zlikviduj tu zdechlou kočku za plotem.“

Školnice nervózně trhla hlavou a téměř neslyšně řekla: „Svině.“ Pak za sebou zabouchla dveře a zmizela. V tu chvíli do sborovny vyzdobené spoustou pravidel o asertivitě vstoupily dvě mladé kolegyně,

„Ahoj holky! Hu hu hu!“ řekla Hana.

„Hu hu hu!“ odpověděla Jitka s Maruškou současně.

Pak si všechny klekly na čtyři, chytly se vzájemně za nohy a plazily se chvíli dokolečka. Po tomto rituálu ženy se smíchem usedly do křesel.

„My pro tebe něco máme, Haničko!“ řekla Jitka. „Ale předtím, než ti to dáme - ale to ty jistě tušíš, ti zazpíváme.“

Jitka s Marií zpívaly píseň Dnes má někdo svátek a Hana se jako by stále více nořila do křesla, na kterém seděla. Když jí děvčata předala sadu kříd, ukazovátko z jasanu a láhev becherovky, Hana málem štěstím omdlela.

Když ji kolegyně se smíchem vzkřísily, vzájemně se všechny objaly, řekly si, jak moc se mají rády a slavily hluboko do noci.

Nechtějte vědět kolik nevinných dětí dalšího dne pocítilo trpkou příchuť moci z rukou ředitelky.

 


6 názorů

Josefk
06. 07. 2021
Dát tip

sviňa :)))


StvN
27. 04. 2020
Dát tip

Cajk.


waldekke
09. 04. 2020
Dát tip

Já!


Narvah
24. 03. 2020
Dát tip

Díky za ten první postřeh.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru