Zapomenout

Definitivně jsem uzavřel naši kapitolu. 

Náš společný příběh. 

Dost často na tebe myslím. 

Vzpomínám, jak mi s tebou bylo, ale konkrétně na tebe už nemyslím. 

Dostanou se blíž, otevřou mě, ale už nepočítají s tím, kolik hnisu na ně vyteče. 

Všichni se leknou a nedostanou se k mé podstatě. 

Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou stranu i díky tomu ve mně nikdo neprobral k životu skutečnou lásku, takže ani skutečnou bolest. 

Nemůžu se vzbudit, protože nemám nikoho, kdo by se mnou prošel bdělým stavem. 

Zůstávám ve svých snech a představách. 

Jsem trochu moc zmatku pro jednu osobu. 

Možná se nikomu nepodaří ho seřadit. 

Už s tím stejně nepočítám. 

Nehodlám být celý život naivní. 

Je trochu neomalené vypustit tě ze svého života, ale nemůžeš pořád obíhat po mé oběžné dráze a přitom už nechtít být součástí vesmíru. 

Je to můj způsob, jak se z věcmi vyrovnat… zapomenout.