Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Den jedenáct a čtvrt

24. 03. 2020
13
7
749
Autor
LGarra

Lesknou se ve slunci

proti mým očím 

nitky nemohoucnosti.

Budoucnosti ... 

 

Kdo by na ni teď myslel? 

Víčka mi ztrudomyslněla

Jdu zpaměti

nakoupit a zpátky 

 

Těžko se o mne může někdo opřít.

 

Ale tenhle okamžik patří 

lesklým vlákýnkům 

vydýchané roušky

A ještě slunci,

které polykám plnými doušky. 


7 názorů

B.Ezejmenij
26. 03. 2020
Dát tip LGarra

Jdu zpaměti nakoupit a zpátky*


LGarra
25. 03. 2020
Dát tip

Já myslím, že to tak máme všichni... v jakémkoli "průseru"... To hezký... Jen na chvilku třeba... Ale navěky... Děkuji vám... 

 

 


Benetka
25. 03. 2020
Dát tip LGarra

Hezké.

A každý čtenář si v tom najde to své... ;)

 

Já: Lesklým vlákýnkům

Jako otevřeným okýnkům...


Vika
25. 03. 2020
Dát tip LGarra

jj přece jen tam ten doušek slunce je


dievča z lesa
24. 03. 2020
Dát tip LGarra

dúšok slnka to je budúcnosť


Dát tip LGarra, Abelquin

přijde mně, že tam nemusel být ten poslední verš s rýmem na konci ... roušky - doušky, jakoby to malinko zlehčilo táma vyjádřené volným veršem

kladem je dozajista velmi dobře vyjádřená aktuální atmosféra, nejen ta vnější - celospolečenská, ale i ta hmatatelně blízká - vydýchaná rouška

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru