Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 435 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+7 neviditelných
Miluji babiččiny příběhy, příběh třetí
datum / id25.03.2020 / 505100Vytisknout |
autorEvženie Brambůrková
kategorieMiniatury prozaickéDalší dílo autora
zobrazeno97x
počet tipů11
v oblíbených0x
Miluji babiččiny příběhy, příběh třetí

 

                                      Pohádka o Čárlím

Za rovinou a dolinou a asi tak třemi řekami, v chaloupce pod horami, žil dědeček Hříbeček a babička Houbička.

Zas taková pohádka to nebude. Na počátku byl psík jako dárek pro babičku, aby si nepřipadala tak sama, když je děda pořád někde pryč .

,,Ten je krásný," rozplývala se Houbička, ale Hříbeček čul nějakou nepravost. Taky co čekat od malého psíka.

Přinejmenším to, že dobrmaní ovčáček pěkně vyroste.  Tomu se na chaloupce líbilo.

Zahrada, babička a ňamky byly super, s děděčkem to bylo horší. 

Ptáte se proč? Že by neměl rád zvířata? (ta k jídlu ano)

Má i nemá. Cizí pes mu nevadí, ale s vlastním by musel potupně bojovat o babiččinu přízeň.

Pak přišel ten telefonát.

,,Musíte si Čárlího vzít zpátky!"

,,Proč?"

,,Dědeček to nemůže vydržet."

,,Co nemůže vydržet?"

,,Už nechce spát v garáži na skládacím lehátku!"

,,A proč to, proboha, dělá?"

,,On je tam s Čárlím, aby v noci neplakal."

,,Kdo, dědeček?"

,,Ne, pes."

Nebylo divu, že toto babiččino geniální řešení dědoušek nestrávil. Po pravdě řečeno se mu nedivím.

Když jsme se té představě dosytosti nasmáli, darovali jsme Čárlího rodině s dětmi, kde nikomu nepřišlo divné, že s nimi pes žije i spí doma jako člen rodiny.

Všichni byli spokojeni, jen babičce se někdy zasteskne.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.03.2020 17:25:29dát kritice tipEvženie Brambůrková

Díky, trojorte, za úsměv.

27.03.2020 09:49:16dát kritice tiptrojort

... :-)...

26.03.2020 20:19:45dát kritice tipKarla9

Tak to se moc těším*

26.03.2020 10:49:13dát kritice tipEvženie Brambůrková

Nevadí, mám psy moc ráda. Kdysi jsem o nich napsala celou řadu povídek, ale pod jiným jmémem. Některé opráším a zasmějeme se.

25.03.2020 21:42:45dát kritice tipKarla9

Náš pes je zvyklý spát na polštáři. Já si ten svůj celou noc držím, aby mi ho nezabral, ale manžel se se psem rád podělí a někdy o polštář do rána přijde úplně. Jednou jsme odjeli na víkend a syn si pozval na pomoc sedm kamarádů. Sedm proto, že máme osm postelí. Na našem dvoulůžku spal jakýsi mladý pár. Po návratu jsem se syna ptala, jak to zvládli. Zajímalo mne, zda náš rozmazlený pes nerušil mladé ženy a muže v noci kňučením ze svého pelíšku. Překvapilo mne, že kňučením vskutku nerušil. Spal totiž na svém místě - na polštáři. Představa mladého zamilovaného páru, kterému spí cizí pes u hlavy, mi přišla úsměvná. Zeptala jsem se tedy: "A nevadilo jim to?" "Vadilo, ale co mohli dělat." Pravil syn lakonicky.

PS Evženie Brambůrková, snad se na mne nebudeš zlobit, že ti tu zabírám tolik prostoru se svým vyprávěním:-) 

25.03.2020 15:23:122 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Chtěla bych vám všem moc poděkovat za krásné  komentáře. U nás je pro psíky vždy dost místa. 

25.03.2020 15:05:24dát kritice tipČudla

Ta představa pobavila. /*

25.03.2020 14:41:59dát kritice tipblacksabbath

Já s prvním psíkem spala na lehátku v hale na zemi...aby neplakal. Měl tam určené místo. Jinam nesměl. Teď bojuju o kousek místa v posteli....krásně jsi ta zachytila......*/***

25.03.2020 13:48:16dát kritice tipNami 99

Kočkodan -

to musím někdy vyzkoušet.  Manželku jakoby přehlídnu a přivítám se jenom s Alíkem. To si myslím bude víc, než žárlivá scéna.

25.03.2020 13:22:24dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Milé, Evži, i komentáře pod:-)), o zvířatech já vždycky ráda...

25.03.2020 13:18:26dát kritice tipKočkodan

Spíš bych očekával, že bude děda spát s nějakou kočkou.

Mimochodem Evži, začínáš svými dílky silně konkurovat Příběhům lišky Bystroušky.

 

Nami, to ale nebylo nic proti peklu, které by nastalo, kdybys po příchodu domů obejmul a dal pusu Alíkovi.

25.03.2020 12:55:10dát kritice tipNami 99

Ale i pejskové umí žárlit. Vždycky když jsem přišel dmů z práce a obejmul a políbil manželku, mohl se náš Alík zbláznit.

25.03.2020 12:54:14dát kritice tipAlegna

babičce se nedivím*

25.03.2020 12:40:15dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky to znám, přítel žárlil na mého psa. Bohužel už pejska nemám a nového si asi kvůli dalšímu žárlení nebudu moct pořídit. :-(

25.03.2020 12:37:33dát kritice tipNami 99

Hezké.

25.03.2020 12:27:39dát kritice tipAndělka1

:-))...to znám mnoho řípadů, kdy páníčkové žárlí na pejsky...ale, kdy je nakonec ta láska největší od toho páníčka, který nechce o psovi ani slyšet."Odříkaného chleba nejvíce"...nebo tak nějak?? vzpomenu  si na toto moudré příšloví v mnoha jiných situacích...:-))...:-))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.