Básníkův smutek

čím to že dnes již nemám slova?
panenko moje
sametová
duše se halí do olova
a já stůl prostírám sám

večeřelas,
moje milá?
nebo jen tělo utlumila?

Trochu mne děsí
že jsi jiná
jiná než si vzpomínám

-

jsi uvázána k roklinám
když košilí tvé nebe stírám
a zázrak?  - jenom bublina
nevypukne 
dokud snívám

 však
proč na tom visím zrovna teď?
natolik nesvůj
skoro k pláči

myslet že dívce slova stačí.
že ticho víc je
než zpěv ptačí
- ne

jsou dny kdy neléčí

-

já chtěl jsem tvoje bezpečí
s tvými vzdechy v noci hýbal
vlny smutku tiše líbal

copak jsem býval netečný?

žal tíží dech  já nelhal
vskutku
moc poddala ses svému smutku

kde jsou ty břehy kdy jsi stála
pod javorem a neplakala
s náručí plnou hlíny světa
radostí tolik podemletá

že nebylo třeba útěchy ?

kde jsou ty doby
moje milá?

chodívám sám
a bezdechý.

-

mám -  mezi žebry příliš času
krásu a tvou vůni hlasu

chybí mi tep našich srdcí

pátrám v mapách po průvodcích
co tě jednou zhoupnou v bocích

a beze slov ti řeknou vše
zač já tebe nadnášel

ukáží ti hebkost světla
múzu která poodlétla

sejmou z tebe prázdná místa
- vím, jsem věčný utopista-

leč jiný lék
jsem nenašel