Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Trojice

30. 03. 2020
15
4
730

 

Při nemoci

plné hřmění

vykašlalo moře

to temné ze svých hlubin,

aby bylo zase čisté.

Na bílou pláž.

A nikdo na ni nejde,

jen racci se slétávají

na černé chuchvalce.

Někdo se totiž musí živit temnotou,

aby zmizela.

A nemá tak smysl

vyčítat těm ptákům,

že jejich šedé peří

není bílé.

 

Ozvala se rána,

když zářivá gilotina

rozpůlila moji duši

a já dostal od světla vstupenku.

Do temnoty.

Bouře už dávno utichla,

nikoli však hlas

obou mých polovin.

Jen slova se totiž

mohou dostat

skrz mříž uvnitř mě.

A říci,

že přišla jiná bouře,

která se naučila mlčet,

neboť ticho

bolí nejvíc.

 

Noc byla tak temná,

že se plačící nebe muselo

několikrát hlasitě pokřižovat

a zavolat vichřici.

Ta řvala,

teprve až ráno utichla,

ale pak všechny hodinové ručičky

začaly ukazovat minulost.

Asi kvůli tomu větru.

Ne kvůli jeho síle,

ale ze strachu,

že by v budoucnu přišel zas.

A ne sám.

 


4 názory

Alegna
31. 03. 2020
Dát tip Entropia

Ráda jsem si přečetla, každá má své kouzlo


Philogyny
30. 03. 2020
Dát tip

....taky nejvíc první, zvláštní...


atkij
30. 03. 2020
Dát tip

Za první...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru