Štěstí?

    Přijmout štěstí?
    Nikdy mi nenapadlo, že i to se musí člověk učit. 
    Myslel jsem si, že štěstí přijde a tím je všechno jasné.
    Štěstí je milion věcí, aby to mohlo být jen to jedno štěstí.       
    V koutě komory leží dřevěný kohout, který je šťastný, že je tam kde je, když přišla Polednice.
    BUM BÁC!

    Každej z nás někdy v sobě nechal narůst ten pocit: KOHO BYCH CHTĚL?
    On takovej pocit není k zahození, protože vyzkoušet se musí všechno.
    I instantní bramborová kaše.
    A pak se objeví zákonitě otázka: KDO BY CHTĚL TEBE?
    BUM BÁC!
   
    Největší štěstí je, když potkáte na své cestě životem bytost, s níž jste šťastní.
    I když jste nešťastní.
    Člověk si bez toho štěstí málokdy uvědomuje v přímém přenose.
    Proto s takovou oblibou vyzdvihujeme staré dobré časy.
    Pořád hledáme cosi dokonalého v nedokonalosti.
    Co asi tak můžeme najít?
    Vražednou zbraň?
    BUM BÁC!

PS.
    Kde se může člověk zapsat, když si myslí, že už toho tady má dost?
    To by bylo štěstí.
    Najít takové místo.
    BUM BÁC!