Lana

Mám vlastnost, jak kdy, někdy dobrou jindy zlou,
k sobě vázat lidi
přitáhnout je tváří bezelstnou,
převázat jim rány, službičkou je zavázat, svou dobrotou jim vnutit pocit viny,
když chtějí jít o dům dál.

Postupně je svázat, připoutat, spoutat, jak to umí pavouk v sítí, 
paralyzovat pocitem bezpečí, myšlenkou, že pro ně cesta jiná není,
když nemohou vyvléci se, tak to vlastně sami chtějí,
zůstat a nechat se rozložit.

Někdy se pramen otřepí, potom další a další, až lano se trhá,
těžko hovor, přátelství, vztah, závislost znovu navázat,
když tvá oběť prchá

ty sama vracíš mi lana,
pouta jsou po tolika pokusech nadobro zpřetrhána,
Jsi volná, já musím pryč,
za mnou však vine se slabá nit,
kdyby přeci jen pocit zvítězil,
že v okovech ti je líp