Mezi vteřinami

Je dobře, že i tady platí ono otřepané: holky vs. vdolky...

Já mám tento "moderní" styl ráda. Mně se právě strašně líbí třeba "cinká srdcí lžíce o dno v pavučině"... Hned mi blesklo v hlavě: Dno pavučiny! To je teda zajímavé!  Naopak když se to změní jen na ostýchavou mušku v pavučině, není to ono. Takhle tam lze vidět mnoho prazvláštních jevů. To řádkování dělá opravdu hodně, mně se ten jakýsi guláš zamlouvá v původním znění, než ten níže zde v komentářích. 

Třebaže každý obraz odráží konkrétní skutečnost, vjem, pocit...byl to pokus o zmatenost...přerývanost, tedy nesouvislost...jak vidno...povedl se?...ale chápu, asi na úkor sdělení...díky za připomínky...lze i takto...

Polední město

cinká srdcí lžíce

o dno

v pavučině utkvěla

ostýchavá

muška očí

pupeny se nalévají

větve roztahují

dubnem chromé prsty

květy mrznou

sedící pes

hypnotizuje kliku

od vrátek

čas běží po svém

a vysmívá se

hodinám

tak řekni něco

pořád jen přežehluješ

prapodivná přání

zatímco já čekám

                                   TEBE

Vypadá to, jako by báseň ani nebyla tvořena verši (intonačními jednotkami), ale podivně rozsekanými větami. Navíc to máme bez interpunkce, aby větné členění nenarušovalo verš (rozuměj řádek). K tomu nesmyslné přesahy.To že autor nezachytil zvláštnost chvíle a její poezii, bych mu nevyčítal. Ani to nešlo. Viděl špatně na cestu.

vypadá to zajímavě, když čtenář čte verš:

se nalévají větve roztahují dubnem

nerozumím tomu zalamování, nevím proč (napadá mě pro ozvláštnění, zajímavost, je to moderní) ale špatně se mi to čte

I když, kdo ví, třeba je na vině má dyslexie.

Zatímco já tu čekám na tebe, uteklo spoustu krásných chvil, které jsme mohli strávit spolu. Když slova zmizela