MYSLIT A CÍTIT

Mě se to náhodou líbí, jako když v šiku vycepovaných spartakiádních cvičenců schválně jeden kulhá, nijak viditelně na první pohled, ale sdostatek, aby se nakonec do burácivého marše vkradl nejistý vrávor, a celý ten bolševisticiánský nedostatek chaosu nahlodal jaksi zúvnitra. 

Jepice bez píce,

z pece zejí líce,

cepnice bělíce,

dřepí, čep íček...

Dobrá.  Zamyslím se nad tím. Možná mi z toho něco vyleze.

Je třeba rozumět obsahu. Druhá sloka, kde je záměrné vybočení z rytmu ve třetím verši pro zdůraznění obsahu, a také vzhledem k opakování prvního verše z první sloky, je neformálním rozvinutím sloky první.

Moje básně nemají otrocká básnická schémata. Forma je tvůrčím způsobem nabourává a rozvíjí dle svého obsahu. Všechno má ale pevný řád, vycházející právě z těchto schémat.

Mám tomu rozumět tak, že i s přízvuky, které jsem vyznačil, je to v pořádku nebo mi jejich novým vyznačením dáte nahlédnout do vašeho slohu? Vždyť se to přímo nabízí.

Vyznačte, jak je to podle vašeho osobitého slohu a pak to porovnáme. 

Nejsou, vše je obsahově i formálně v pořádku, nechápete nic vy!

Vidím, že nechápete. Y misto i byste nenapsal, ale rýmovat ve čtyřverší, které vyžaduje dokonalost a vtip obsahu i formy (abych se vyjádřil Vaším jazykem) rytmicky nesouladně Vám nevadí. Možná byste to přepsal jinak. Třeba byste spoléhal, že metrum přenese odchylky. Nejsou ty druhé dva verše vlastně trosky?

Z jedné strany lásky zpěv,

na druhé, její zkouška.

Zdali to byl, jen oděv,

sladkostí tak do ouška.

Co to píšete za nesmysly. Tato báseň je významová koláž a technika verše je záměrná.

To vás , Litartsi, neomlouvá. To byste s podobným zdůvodněním mohl psát y misto i a naopak.

Pro vás.

Mám svůj vlastní styl.

Když se (dokonce opakovaně) rýmují nepřízvučné slabiky s přízvučnými, je půvab pryč. To by se Angelu Silesiovi asi nelíbilo.

Erbene, mácho, večer možná přijde i Vrchlický