Jihomoravská

Ahoj, přijde mi to nedopsané, neuzavřené, několik obrazů, které jsou příliš vzdálené - Vánoce a pak hned červenec. Nejsem si jistý, jestli jití alejí v červenci bude mít takovou sílu do Vánoc, že povde k tání.

Další věc je, že dílo řadíš do vázaného verše, to znamená, že by mělo být zrýmované, mít nějakou vazbu a rytmus - tady mi to nepřijde v žádném z parametrů.

Ty dva verše poslední sloce - Čejkovice a ve spacáku mi přijdou nejlepší, ale poslední verš je umrtví, nepasuje tam smyslem. I jako celé uzavření básně nedává smysl (rozuměj - mně to nedává smysl, je možné, že jsem to nepochopil).

Možná moje závěrečná rada (klidně se na ni vykašli, třeba nemám co radit) je, uvědomit si, co chci sdělit. Jaký případně vyvolat pocit. Vykreslit vinný kraj? Cestu z vlaku? Hřejivost krajiny, vína, aleje? Koncipovat to třeba jako prosbu, modlitbu, ... tyto prvky tam v náznacích cítím, ale velmi rychle ustoupí.

Mělo by být tvůrci jasné, co zprostředkovat čtenáři. No a pak to realizovat. 

PS

Nenech se odradit těmito postřehy, naopak piš a piš, čti to po sobě znova, znova, ... měň, přepisuj, doplňuj. Jsou tam zárodky kvality, hezké nápady. Takže na to máš, umíš si všimnout. tip na povzbuzení a za verš: jenom žízeň, žádný hlad