Náhlá svoboda

Ono úplně není jednoduchý ze dne na den pochytiti tu svobodu, co vám ze dne na den přistane v klíně. (Haha) I tam přistane. Přistane všude. A vám z toho zcela jistě klepne.

Když jste zvyklý, že Vám někdo 5 let tařka řídí každou hodinu, každý den, každý víkend, ovlivní každé vaše rozhodnutí, pečlivě dodržujete nastavené podmínky a pravidla a skoro se bičujete za sebemenší porušení, sami z toho vyloženě máte noční můry, stres, že byste něco mohli udělat špatně a nebo, že by si mohl jakýkoliv čin vyložit jinak, než je ve skutečnosti zamýšlen. Kámoši na vás koukaj jak na přiblblou podbačkoru, když si s nimi nedáte ještě jeden drink. Jo, protože si můžu dát max. dva. Neexistuje, že bych si dala víc.

Ach bože, jo, až teď si uvědomuji, jak neschopně to vyzní. Jak jsem asi potřebovala tu kontrolu nad mým životem, to dočasné pohodlí nezodpovědnosti, které mi to přinášelo. Nebo jsem si to alespoň myslela. Když jste moc mladí a pitomoučký, je to docela jednoduchý, dostat se do vlivu něčeho, někoho špatného. Už si to tolik přestávám vyčítat. Pomalu, ale jistě. Však on byl ten starší, ne zas o tolik, ale dostatečně na to, aby věděl jak hnusně a prasácky jedná. A jak to může ovlivnit mladou slečnu.

 Nejvíc mě zmítá myšlenka, proč? Proč měl potřebu si mě najít, manpiluvat a lhát, lhát a lhát. Dělat tak podlé a hnusné věci, aby dosáhl svého. Jakože.... já se fakt bojím to napsat.. ale on to byl prostě perverzák a já mu to s radostí a s přesvědčením, že to má jen dobrý účel, pomáhala uskutečňovat.

Už chápu ty ženské někde na ostrově v omámení šamanského jogína, který jsou potom obviňováni jako spolupachatelky v obvinění znásilnění a zneužití.

Je to docela jednoduchý, stačí promyšlený lži a poblouznění a už v tom jedete v hlavní roli. 

Ale zpátky ke svobodě. Si tak jednou uvědomíte, že je to prostě neschopný prase, které nic nedokázalo a nedokáže a na tom smradlavým gauči s hnědou hnusnou tlustou poďobanou prdelí bude vězet furt a nadávat, chlastat a sebelitovat se, zároveň mít psychopatické chvilky lhaní a manipulace, aby si zas něčeho užil a vymýšlel a měl vás naprosto pod kontrolou, víc jak loutku na drátkách... zkrátka vezmete mobil a pošlete toho slizáka do hajzlu.

-Jo, konečně, v bezpečí, v dostatečné vzdálenosti, sice s veškerými věcmi u něj, ale co už, nějaký vedlejší ztráty musí vzniknout. Ani nevím, jak jsem dostala odvahu. Uf, ještě že k tomu vůbec došlo. -

Tak se jdete ožrat a olíbat celou knajpu, ženská, neženská, chlap, nechlap, každý ode mě dostal toho večera radostného hudlana. A spíš to lidi brali hezky. Asi tušili tu radost a štěstí, když jsem se toho dementa zbavila. Zatím jen fyzicky, psychicky... no... kéž bych to v sobě vyřešila hned.

Ono jen tak přejít pět let hrozného života... si myslet, že to nějak čas zahojí, že to řešit vůbec nemusim. To fakt nejde. A taky že nešlo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Do teď přemýšlím, zda jít na policajty nebo ne. Zda ho obvinit a zasírat si ještě další roky s nim... Možná jen, kdybychom se spojily...