Proč krást růže?

    U pokladny v obchodě byla tmavá černovláska, co vykládala, jak si nechala kompletně spravit zuby, ale kdyby věděla, jak to bude bolet, tak by byla raději bez zubů.
    Byla samá sranda a říkala, že jsem na ní moc rychlej, jak odebírám zboží od kasy zpátky do košíku.
    Tak jsem jí řekl, že je to těžký, že jedna to chce rychle, a jiná zase pomalu, že se v tom jen těžko orientuju, že jsem se ráno ani nepodíval jakej mám horoskop, a ona se naklonila od kasy a píchla mě prstem do pupíku. 
    „Pro štěstí,“ řekla a rozzářily se jí oči, i ty její fungl nový zuby, a dala mi zadarmo.
    Dvě firemní tašky.
    Připadal jsem si jak protekční fracek.

    Byla jak dárkový koš.
    Miloval jsem dárkové koše, protože obsahovaly tajemství.
    Ty všemožné pochutiny získaly tím obalem velkou moc.
    Bylo to jako otevírat perlorodku.
    Jako svlékat ženu potmě a pak rozsvítit.
    SAKRA!

    Moje matka, která zásadně nesázela, protože věděla, že nevyhraje, tak se nechala jedinkrát ukecat u kola štěstí a přivezla domů dárkový koš.
    Po zbytek života o tom vyprávěla.

    Na té dívce opravdu něco bylo.
    A tak jsem jí poslal růže, aby si mohla ustlat.