Obyčejné ráno

přes všechnu depresi bývají
některá rána legrační
vyjdeš ven a před sebou máš nebe
 - skoro ho slyšíš téct
všechno i vzduch
je v protipólu k představě
dnešního světa

do zimy trčí rozkvetlá třešeň
jeví se na sídlišti drze
hřivnáči na ní před léty
vystlali hnízdo
 kdyby přišlo tornádo - my už tu nebudem
ale to hnízdo je tak kvalitní stavařská práce
že by tam zůstalo i po konci světa

na balkoně stojí rozcuchaný
sotva probuzený pán
šklebí se tak až je roztomilý
prádelní šňůry zežloutly
v duchu mi určitě někdo nadává
že žiju jak strašák do polí

nemám kam jít a tak jsem si stvořila
království mezi panely
všechen nepořádek mi bude svědčit u soudu
že ač to nevypadá
žiju
třeba i špatně
ale žiju

všechno tu dýchá mojí snahou zapojit se do dění
vyprávím sousedce do okna sny
dědovi chodím popřát dobrou chuť 
a alespoň ještě deset dalších let

jsem příliš ospalá
ale peřinám nechám prázdniny
co si asi o mně myslí můj byt
mám tu fakt binec
a neumím se přimět
aby mi vadil

ještě než budu  otrokem žití
a budu se snažit vytírat
luxovat
prát
učit se  skripta abych se stala 
komandérkou s papírem

zkusím se nadechnout
a kopnout do míče

černobílou nevidím

ještě se bude něco dít