Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 438 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+13 neviditelných
Když padá déšť 13c
datum / id12.04.2020 / 505778Vytisknout |
autorbixley
kategoriePřekladyDalší dílo autora
zobrazeno74x
počet tipů2
v oblíbených0x
Prolog

překlad knihy Alexandra Mccall Smithe "The Right Attitude to Rain"

Když padá déšť 13c

 

Isabel naklonila hlavu. „Ovšem. Promiňte, nedala jsem si dvě a dvě dohromady. Viděla jsem vás venku na druhém konci stolu, ale neudělala…“

Cynthia zvedla ruku. „Taky jsem si nebyla jistá,“ řekla. „A pak mi někdo řekl, že jste to vy. Nepamatuju si už přesně, kde jsme se potkaly naposled, ale nebylo to na výboru? Když se řešila ta nemocnice?“

 

Zjistily, kde a kdy to bylo a potom se krátce bavily o výboru. Isabel si myslela: tak to je ona, Patrickova matka. Majetnická. Opravdu na to vypadala – byla to matrona, lokomotiva, která jede plnou parou vpřed. Byla vysoká a měla ten pohled typický pro ženy v politice. Byla v něm tvrdost a odhodlání jít za svým cílem.

 

Stály blízko dveří, které vedly do velké jídelny, odkud se linula hudba.

 

„Stojíme v cestě,“ řekla Cynthia a jemně odváděla Isabel. „Tady je sofa. Můžeme si sednout.“

 

Isabel trochu nelibě nesla, že je vedena pryč a že si má sednout. Co kdyby radši stála? Ale to korespondovalo s Cynthiinou povahou, říkala si, měla ve zvyku lidem říkat, co mají dělat a zřejmě v tom nacházela potěšení. Bylo jasné, že Cynthia jí chce něco říct, což Isabel zajímalo. Zřejmě něco, co se týkalo Cat, pokud o tom věděla.

 

„Myslím, že máme něco společného,“ řekla Cynthia.

 

Isabel si pomyslela: nemarní čas. „Ano,“ řekla. „Vy jste Patrickova…“

 

„Jsem Patrickova matka, ano,“ řekla Cynthia. „A vy asi budete Catina teta. Vypadáte na to dost mladě.“

 

Isabel se usmála. Zatím to nebylo vyhlášení války, ale asi to přijde za chvíli, nepřímo, říkala si. Ale pak se znovu podívala na ten povýšený nos a pevné rty a napadlo jí, že to asi tak nepřímé nebude.

 

„Cat se narodila, když byl můj bratr hodně mladý. Takže jsem mladá teta,“ řekla Isabel mile. „A Patrick byl u mne na večeři. Líbil se mi.“ Řekla tu lež bez přemýšlení a hned si vduchu pomyslela: společenské lži jsou tak snadné.

 

Nečekala, že její poznámka na Cynthii nějak zapůsobí nebo že se tím starší ženě vetře do přízně, a opravdu nezapůsobilo. Cynthia se napila kávy a dívala se do šálku, jako by ten kompliment byl tak přirozený, že ho nemusela brát na vědomí.

 

„Patrick ve své firmě postupuje dobře,“ řekla.“ Byl u Dicksona - Minto, víte. Bruce Minto – nevím, jestli ho znáte, je to jeden z nejúspěšnějších právníků v zemi – ho školil. Osobně. Potom Patrickovi nabídli nové místo a on to vzal. Odešel s Bruceovým požehnáním.“

 

„Tak je to vždycky lepší,“ odtušila Isabel.

 

Opět na její poznámku nenásledovala žádná odpověď. Isabel se cítila divně. Zatím v jejich hovoru řekla pár frází a připadala si hloupě a nemožně Jako člověk, který ví, že má v hovoru výhodu druhá strana. Nebyl důvod, aby se tak cítila, byla této političce intelektuálně rovna. Bylo to něco, co lidé nazývali chováním alfa. Isabel si nikdy nebyla jistá, co patřilo k těmto alfa vlastnostem, ale souvisely s touhou a schopností těchto lidí druhým dominovat. Většinou se mluvilo o alfa mužích, ale nebyl důvod nepředpokládat, že existovaly i alfa ženy. A pokud opravdu existovaly, Cynthia byla jednou z nich.

 

Cynthia se na Isabel během hovoru nedívala, ale teď to udělala a Isabel na sobe ucítila pohled jejích velkých hnědých očí. „Dnes je to těžké,“ řekla. „Je to samé soutěžení. Dokonce i pro lidi jako je Patrick, kteří jsou…na vrcholných pozicích. Musejí pracovat většinu dne. Dělat všechny ty transakce, všechny ty obchody, ve kterých jsou zapojeni.“

 

Udělala pauzu a Isabel cítila, že by měla dát najevo souhlas a že by teď bylo vhodné říct něco banálního. „Jistě,“ řekla, „jak to dělají…“

 

„Patrick teď nedávno se mnou mluvil,“ přerušila ji Cynthia. „Říkal mi, že pracují na něčem tak intenzivně, že musejí spát v kanceláři! Pracují do tří do rána a pak pokračují od sedmi. Mají tam rozkládací lehátka a právníci na nich přespávají.“

 

To je k smíchu, řekla si Isabel. Hasiči by tohle mohli dělat a doktoři taky. Ale proč právníci? Nicméně věděla, že je to pravda. Celá kultura práce začala být tak vtíravá a náročná, že to lidé dělat museli. A výsledkem bylo, že jim zbylo málo času na normální život, na to, aby šli na procházku, aby poseděli v baru, přečetli si knihu. Všechno byla jen práce.

 

„Proč musejí lidé tak tvrdě pracovat?“ zeptala se. „Myslíte, že to je přirozené pracovat deset hodin denně každý den? Co myslíte, byli jsme k tomu stvořeni?“

 

Cynthia se zamračila. Vypadala s touto poznámkou nespokojená, jako by Isabel přerušila tok jejích myšlenek nějakou zavádějící otázkou. „Prostě to tak je,“ řekla. „Jako v Číně a Indii, ne? Tam pracují do úmoru skoro za nic, takže to znamená, že naši lidi se musí honit, aby s nimi drželi krok. Nikdo ale nemůže soutěžit s tou jejich vykořisťovatelskou manufakturou.“

 

Isabel si pomyslela, že to je asi pravda. Pokud jsme se domnívali, že přežijeme jen díky svému důvtipu, aniž pro to cokoli uděláme, potom jsme žili v jakémsi ráji bláznů. Ale nebyla si jistá, zda to platí pro právníky. A tak jen řekla „Ne.“

 

„Ne,“ opakovala Cynthia. Každopádně, musím říct, že Patrick to dělá s veselou myslí a zvládá to velice dobře, jak už jsem řekla.“ Odmlčela se. „Kariéra je pro něj hodně důležitá, víte.“

 

„O tom nepochybuji,“ řekla Isabel.

 

Cynthia se natáhla pro polštářek a mačkala mezi prsty jeho třásně. „Nemám pocit, že je to pro něj  tak úplně dobrý nápad se v tuto chvíli silně citově angažovat,“ řekla potichu. „Těch několik příštích let pro jeho kariéru bude naprosto zásadních, pracovně vytížených. Představuju si, že mu za nějaký čas nabídnou partnerství, pokud o ně požádá.“

 

Isabel se snažila nezasmát. Už na to došlo a Isabel žasla nad Cynthiinou nestoudností. Pobavilo ji to, takhle uvažoval každý, ale daleko víc udivující bylo, že Cynthia cítila, že tento problém může před ní vznést. Byla připravena ji vyzvat, říkala si Isabel, aby se do toho vztahu vměšovala.

 

„Citově se angažovat je přirozené,“ řekla. „To děláme všichni.“

 

Cynthia se nadechla. „Nemyslím si, že se k sobě hodí,“ řekla. „Promiňte, ale nemyslím si to.“

 

„Těžko říct,“ odpověděla Isabel neutrálním tónem. „Lidé, kteří jsou rozdílní nebo, které lidé vnímají jako rozdílné povahy, mohou spolu dobře vycházet. To je chemie, nemyslíte?“

 

Cynthiiny oči na ní opět visely. „Znám svého syna. Vím, jaký je.“

 

„To jistě znáte. Ale když přijde na věci jako je… sex, to je soukromá věc, ne? A jsme schopni říct, kdo si s kým bude sexuálně rozumět? Já tedy ne. Nikdy jsem tohle neuměla.“  

 

Cynthia ztuhla. „O tom nic nevím,“ řekla. „Nemám dojem, že by za tím byl sex.“

 

Isabel mlčela. Patrickova matka určitě neznala Cat. Isabel si vzpomněla, jak jednou Cat řekla, že si svět příliš sexualizuje. A Cat se zasmála a odpověděla: „Ale svět je o sexu, to teda je.“

 

Cynthia se na ni podívala, ale když Isabel nic neříkala, pokračovala. „Neznám vás moc dobře, ale vím, že nám oběma záleží na Patrickovi a Kate…“

 

„Cat,“ opravila ji Isabel.

 

„Cat. My obě máme na srdci pro ně to nejlepší. Mohla byste promluvit pár slov se svou neteří, aby pochopila, že tohle pro ně dva rozhodně není to nejlepší. Nemyslíte?“

 

„Ne,“ řekla Isabel.“Opravdu si to nemyslím.“

 

Cynthia najednou vstala. „Je mi líto, že jsem tohle téma nadnesla,“ řekla. „Byla jsem toho názoru, že bychom se na to mohly dívat ze stejného úhlu. Je zřejmé, že to nevidíme stejně.“

 

Isabel se také postavila. „A nemyslíte, že bychom si toho neměly všímat?“ řekla. „To je přece jejich věc.“ A chtěla ještě dodat: „A je načase, abyste se přestala starat o svého syna.“ Ale neřekla to, protože cítila, že by to bylo kruté, přestože bylo nad slunce jasnější, že Cynthia by to udělat měla.

 

Později toho večera, když se vracela s Joem a Mimi a líčila jim tento rozhovor, reagovala Mimi: “Tos udělala dobře, žes už neřekla nic víc. Chudák ženská. On je všecko, co ona má a to je dost smutný. Lidi se drží svých dětí. Není to ta nejlepší cesta, ale dá se pochopit, proč to dělají.“

 

Isabel si tím připadala potrestaná. Potřeby druhých tu nebyly proto, abychom je soudili mírně, i když byly nerozumné, což byl Cynthiin případ. Měla bych s ní soucítit, říkala si Isabel, ne být podrážděná. Přesto někdo nemohl držet někoho přes jakousi přirozenou hranici. A Patrick této hranice, kde ho jeho matka měla opustit a nechat ho žít vlastní život, už dosáhl. To ji přivedlo k tomu, že si vzpomněla na Jamieho.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.04.2020 19:07:09dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Taky mi to přišlo přesně popsané... 

12.04.2020 18:37:03dát kritice tipAlegna

pěkná sonda do  myšlení ženy, která má potřebu řídit nejen svého syna...

12.04.2020 15:46:25dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Kočkodane, to mě nikdy nenapadlo, že je právníků přebytek, ale asi máš pravdu. Zajímavý postřeh. Díky, že mých dílů není přebytek :-)

12.04.2020 15:26:07dát kritice tipKočkodan

Na můj vkus je na světě příliš mnoho právníků. To o něčem svědčí, asi ne úplně skvělém.

Množství dílů tvého překladu mi vadí podstatně méně. ;-)

12.04.2020 15:20:54dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Přesně tak, Ireno. :-)

12.04.2020 14:59:20dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Mateřská láska by neměla být opičí... :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.