Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2-3 b.
Autor
egil
Marek nám vypráví
…v Rusku jsem ochutnal mamutí maso.
Sem tam, když odtaje permafrost, naleznou mužici mamutí mršinu.
Chutná jak voskovky. Lůj. Nebo svíčka:
ačkoli knot dávno vyhořel.
My chceme víc!
Dobrá tedy. Víte, že v Dánsku
našli lidé v rašelinách dokonalou smrt?
pevné kostry vylouhoval močál. Kůže jsou skladné a zprahlé;
pružností si nezadají s kobercem. Zčernalé tváře
jen promluvit. Marek nám
vypráví. Poutá
a nenudí. Silně však nezvládá umění skončit.
Snad kdesi v močálech ochutnal tváře
sbalené v úhledných ruličkách. Čeho je moc, toho je příliv.
V něm se vše mísí a kříží.
Na slechy přitlačím dlaně,
uslyším – v těle mám ústřici: štěnici moře.
Do skla tluče morseovka deště… Měkkýše v těle
zakape kyselým deštěm. Před školou
vykopu ze vzduchu smyslnou mršinu: toto je tma
a z ní je mé vědomí.
Nesčetným příběhům navzdory –
nemyslím, že něco vím.
Vědomí jsou těstoviny
Bylo to jen úniková hra – ze školy,
černým tkáním chobotnatců navzdory.
Čekám teď v kavárně Na půli cesty. Dávám si
jídlo, co hraničí s obsesí:
zvrstvené lasagne! Zamíříš k našemu stolku; a uvidíš:
pitvám se níž – kluzkým bešamelem
ke zpevněným vrstvám.
O vrstvu hloub bude neolit; a nad samým dnem –
hluboko pod slupkou ega – Agnatha
přetvářejí žábry v první čelisti.
/Je to už dávno
Sandokan měl žluté dlaně (olizoval Vitacit);
mikina do rozpadnutí,
kopačák a spousta suti – a tak dále…
čím to je, že s tímhle málem
krásně jsem si vystačil./
12 názorů
Nejvíce mě zaujala "Je to už dávno", vydařeně vypointovaná jak by napsal kritik. Sdílím podobnou zkušenost, dokonce i s Vitacitem. Je to i tím, že je krátká a na první pohled možná obyčejná.
I ostatní básně jsou dobré, výborné. Jen lehká kritika, asi nezasloužená, ale přece: Delší Vaše texty (myslím ne jen na této straně) jsou si trochu podobné, je to normální, i velcí básníci se dají často rozeznat dle stylu, tematu atd. (Holan). Ale, možná by jste mohl zkusit psát jinak, stejně dobře. Určitě by to byla také dobrá poezie .
Díky
Viviana Mori
22. 04. 2020Nejlepší věc / věci, co jsem za hodně dlouhou dobu četla. Ukládám a děkuji.
Honzo, ale tuhle informaci nemám od Radka - je od docenta Marka, který nám ji sděloval na přednáškách z Paleontologie bezobratlých - jako jednu z mnoha nesčetných historek; kterých bylo tolik, že to až iritovalo - ale vypravěč je Marek skvělý, to zas jo). A ten motiv, jak sis všiml, už podruhé hledá místo v textu. Ten předchozí jsem zahodil - a tady v té "únikové hře" konečně zakotvil.
Na pojídání mamutího masa je specialista Radek. Nedivím se, že Tě tím Marek neoslnil. Taky bych asi znuděně mávnul rukou :)
Líbí se mi poslední text. Hodně.
Na pojídání mamutího masa je specialista Radek. Nedivím se, že Tě tím Marek neoslnil. Taky bych asi znuděně mávnul rukou :)
Líbí se mi poslední text. Hodně.
môj prvý dojem hraničí s paródiou, niektoré časti drží pokope len štýl
napr. toto je to efektné, dve kyslé veci, ale výsledný efekt rozpačitý:
Do skla tluče morseovka deště… Měkkýše v těle
zakape kyselým deštěm.
ideme do hĺbky a nájdeme ornament:
ačkoli knot dávno vyhořel.
aj toto je nejaké prestrelené:
Silně však nezvládá umění skončit.
tie "posuny" sú tu akési plytké, aj tie žiabre vyznejú akosi duto
Agnatha
přetvářejí žábry v první čelisti.
Karpatský knihomoľ
14. 04. 2020Marek nám vypráví a Je to už dávno obzvlášť čítavé.
Obě fajn, po několika čteních čím dál lepší. Čeho je moc, toho je příliv. U Tebe většinou neplatí.
Poslední skvělá svou sdělnou jednoduchostí. Jsem se smála...a co teprve šumák...:)