Hledají

Jsem jen jak stín, který roste mi v patách

když tělo odkládám do hloubky tvé

a křídla pomalu k šatům tvým skládám

narostla jiná nám, není to zlé.

Před pádem chrání nás tma v tomhle pokoji

a hvězdy na nebi svítí jak kdysi

mé ruce v píscích tvých stále tě hledají

nachází tvých ňader bělavé chmýří.

Nabídneš k mlčení mi svoje ústa

jablka v zahradách ještě jsou květ

se mnou až do jara prosím tu zůstaň

co ráno okolo to nový svět.

Bolest se zahojí a srostou kosti

pak jazyk rozřízne rty naše ve dví

polibkem ztichnem jak smuteční hosti

růže se svítáním zabarví krví.

To je ten okamžik, kterým se hledáme

a který dokáže zastavit čas

v propasti skleněné jak ticho padáme

ze střepů skládáme obrazy nás.