Jaro morového roku

Břízko,

já nepatřím k těm, kdo by "utíkali do Asie" v bláhové naději, že lze psát haiku podobná těm japonským. Naopak. Vždy jsem zastávala názor, že haiku vždy odrážejí mentalitu národa a tak píšu česká haiku a česká senrjú pro Čechy.

Někdo "utíká" do historismu, jiný "utíká" k soudobé módě v bláhové viře, že z ní za padesát let ještě něco zůstane.   ...Ale všichni tady máme nějaké to své literární náboženství a je třeba to respektovat.  Na Opvs malvm se podívám.

- k Mariánskému sloupu jsem se vyjádřil k nelibosti mnohých v "Opvs malvm" a zjistil tak, že mít názor je i dnes těžce odpustitelné provinění . . . Jazykozpitný filigrán, historické reminiscence romantismu, surealistické variace, útěk do asie a mapování osobního emočního prostoru - to jsou daleko bezpečnější místa k poetické existenci - byť poměrně sterilní . . .

A nyní by se dala napsat báseň  Podzim morového roku a byla by ještě temnější než tvá báseň jarní . Tip.

Právě píšu Březinovské variace, jejichž součástí by měla být báseň Morový sloup(Nebo Mariánský sloup) proto hledám vše, co se týká moru.

Jsou chvíle, kdy věřit nechce se vlastním očím... Po tolika letech tolik návratů... Vítej!...

Touché, Břízo! 

Najs!

...i tak někdo tu je...

Potešilo ma, že sa text zaobišiel aj bez tak často používaných slov týchto dní.

těžká doba, napsané výstižné

po každém krupobití nakonec vysvitne slunce...

jinými slovy: tento způsob jara zdá se mi poněkud nešťastným

Ty jo, vlastně mě překvapuje, že jsme mírou věcí...