Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Balijské cestoviny 6) Durian

18. 04. 2020
15
17
959

6) Durian

 „Toužíte zapůsobit na své okolí? Chcete kolem sebe vytvořit efektní auru? Potřebujete si zajistit místo v přeplněném autobusu? Kupte si náš durian!“ hlásal reklamní poutač nad hlavou zelinářky v tržnici. A nezbylo, než souhlasit – banán nebo ananas vám tuhle službu jistě neposkytne. 

Každý, kdo navštívil Indonésii, zná cedulky s přeškrtnutým durianem na vchodech do obchodů, hotelů i dopravních prostředků, zakazující nejen konzumaci, ale vstup s těmito plody vůbec. Známy jsou i případy evakuací letišť či nemocnic právě kvůli durianu. Pravda, jen málokterý z cizinců najde k zakoupení tohoto ovoce odvahu, ledaže by to byl stejný pitomec, jako já. Kdoví proč, jaksi mě to k té zelinářce a jejím durianům táhlo.

Praví znalci si durian pečlivě vybírají. Rozvážně plod potěžkávají, poměřují zbarvení ve stínu i proti slunci, zkoumají pravidelnost rozložení ostnů, kontrolují pružnost a pevnost na stisk, hodnotí celkový dojem. Jejich vyvolený kousek musí mít dokonalý tvar, barvu a především buket. Však také domorodec, který se už hezkou chvíli těmito ostnatými koulemi probíral, znalecky každou očichával a potřásal s ní u ucha. Pak se zahleděl na hromadu, kde jej zaujal brouk vruboun, který se usilovně snažil zadníma nožkama jeden z plodů odkoulet.

„Vám to chutná?“, vyzvídám. „Je to dobré?“

„Jo, to to je jako s olivami, k tomu se musíš projíst,“ opáčil mužík.

„A jak si mám vybrat?“, táži se bezradně a snažím se vzbudit lítost, aby mě jeho rada nestála příliš mnoho peněz.

Balijec opatrně sebral broukovi jeho kousek, něžně plod polaskal, zatřepal mi s ním u ucha a říká: „Slyšíš, jak se to tam hýbe? Nesmí to žbluňkat ani chrastit.“

Neslyšel jsem nic.

„A teď si přičichni. Ve srůstech to musí být trochu cítit, ale ne moc.“

Necítil jsem nic.

Chlapík se usmál a pravil, že jestli ten durian budu chtít, ať za něj nedávám víc než 20.000 rupií, a hlavně ať si jej nechám dobře zabalit. Durianem jsem ještě chvíli třepal, aby bylo vidět, že tomu rozumím, pak jsem ho usmlouval na 40.000 a šel k autu za zbytkem výpravy. Dámy nijak neprotestovaly, neboť byly ještě omámené dojmy z návštěvy veřejného WC. Až na moji ženu, která si byla koupit vějíř. Když vstoupila do vozu, chvíli čichala a potom řekla: „Co je to? Řekněte mi všechno, ať je to zpráva sebehorší.“

Na ta slova balíme durian do dalších tří igelitových pytlíků, omotáváme izolepou, věšíme na vnější stranu okénka automobilu a okno zavíráme. Odjíždíme z tržnice směrem k hotelu. Po chvíli téměř zastavujeme. Před námi jde smuteční průvod. Jedeme disciplinovaně za procesím, když tu se náhle obrací vítr. Truchlící pozůstalí se začínají přiklánět k názoru, že kremace nesnese odkladu a přidávají do kroku. Ovoce, v mnoha směrech podobné námořní mině, slaví svůj triumf. Začíná slzet i řidič. Jedna z pasažérek mu duchapřítomně zakrývá nos mokrým kapesníkem a podpaluje vonící stromeček na zpětném zrcátku. K hotelu už zbývá jen dvanáct minut cesty. Během ní ještě dvakrát hlasujeme, jestli smraďocha radši nevyhodíme. Česká šetrnost nakonec zvítězila.

Durian cibetkový (Durio zibethinus) patří mezi ovoce s vysokou cenou, takže o plodící stromy je potřeba pečovat jako o slepici nesoucí zlatá vejce. Strom dorůstající až třiceti metrů kvete jednou za dva roky. Plody mají velikost lidské hlavy a jsou nápadné velkými výrůstky vzdáleně připomínající trny. Jsou velice zdravé. Konzumace durianu snižuje horečku, dobře zasytí a působí také jako afrodiziakum. Mnozí lidé si myslí, že má magickou moc a zaručí ženám mladistvý vzhled. Dělá se z něj zmrzlina, marmeláda, bonbóny a také koktejly. Má však i stinné stránky. Toto ovoce by neměly jíst osoby s vysokým tlakem a těhotné ženy. A nemělo by se kombinovat s černou kávou a alkoholem. Dá se říci, že durian je plodem pro skutečné gurmány. Nesnese ho každý. Důvodem je jeho intenzivní odér, který v přírodě vyhledávají veverky, myši, prasata, a dokonce i šelmy. Lidé jen někteří. Zvýhodněni jsou ti, kteří přišli o čich, mají silnou rýmu nebo bydlí v Lošticích, protože stačí malá škvírka ve slupce, a v nepřipraveném člověku vyvolá extázi, kterou nelze popsat pouhými slovy. Na stupnici lákavosti k jídlu pak dosahuje stupně mínus šest. 

Durian, který jsme si vezli, jak už dramatičnost cesty napovídala, při procesu věšení z okna utrpěl malou trhlinku. Už po vybalení jeho zápach měl sílu dvou set chcíplých tchořů, táhl se zaručeně do vzdálenosti tří kilometrů a na sto metrů byl schopen porazit šest dospělých očkovaných mužů evropského typu, žijících nad hranicí chudoby. Taková věc dovede leckoho odradit, ne však mě. Navzdory respektu k tomu ovoci, podobajícímu se velkému kaštanu, beru nůž a pomalu zapichuji hrot do malé škvírky v obalu. Vím, co je puch, byl jsem dva roky na vojně, ale to, co se vyvalilo z řezné rány, nemá konkurenci. Snažím se myslet na něco jiného, úplně jiného, na něco… ne, na tohle ne. To bych si moc nepomohl. Na tohle taky ne. No, na tamto už vůbec! Nemyslím na nic, ale nelepší se to. Dostávám se dovnitř, kde jsou tři oddělení plná mazlavé bíložluté hmoty a v ní několik amorfních hrud s peckou. Teď už stačí jediné – zapomenout na vše a prostě se jenom zakousnout.

„No ty ses zbláznil, to ať tě ani, ještě tě to, ještě ti to oči, prsty, ústa, nos, ještě nás to všechny!“ snaží se mě demotivovat spolucestovatelky a některé se dívají pohoršeně, většina se ale s odporem odvrací. Zvedá se mi trochu žaludek, ale ochutnávám. Proslulý britský přírodovědec Alfred Russel Wallace v 19. století mluvil o chuti smetanového krému s bohatou příměsí mandlí a dodával: „Navzdory svému zápachu chuť durianu nevyvolává pocit na zvracení ani nic podobného. Čím více ho jíte, tím méně vám páchne.“ Kousnu si ještě jednou, ale ta orgie chutí na jazyku, ten silný a zároveň jemný dopad na chuťové kanálky, ta mazlivá rozplývavost hmoty ze směsi banánového pudinku, vanilky, skořice a nebeské many se stále nedostavuje. Pořád cítím hnijící brambory, zkaženou cibuli, přezrálý sýr, zpoceného psa a skunka chcíplého v pavilonu opic. Na to, aby mi páchnul méně, jak pravil Mr. Wallace, zřejmě nemám dost durianů.

*


17 názorů

Můra73
24. 06. 2020
Dát tip

:D

 


Muhehe, to je síla, co?



lastgasp
19. 04. 2020
Dát tip

Po takovém čtení se dostavilo pokušení. Tak působivý fejeton jsem dlouho nečetl. Snad budu mít úspěch na znovuotevřeném  farmářském trhu.


Durian se musí pojídat čerstvý, jinak začne podléhat chemickým změnám a jeho zápach se ještě zhorší, jakkoli by se mohlo zdát, že už to není možné. Pokud překonáte výrazné aroma, čeká vás „nezapomenutelná“ chuť. Nejmilejším ovocem se pro mne asi durian nestane. Nicméně klidně si jej pro zpestření dám někdy znovu. Něco na tom přece být musí!


Můra73
18. 04. 2020
Dát tip Gora, Alegna, vesuvanka

Oživil jsi mi vzpomínku na neodbytné aroma prostupující celým panelovým domem v době, kdy si můj tatínek nadevše oblíbil smažené loštické. Marně jsme jej prosili, aby si našel nového favorita v chuti, sousedé jej stejně marně upláceli košíky jahod a pugéty letních fial. Stromečky rozmanitých vůní visely  bez kýženého efektu ve všech chodbách, v té naší v několika vrstvách… Nás všechny zachránil až gurmánův letní pobyt v končinách, kde syrečky byly nedostatkovým zbožím. Teď jsem zpětně vděčná, opravdu vděčná, že tenkrát nenavštívil místa, kde se prodává durian!


jo. a najlepsie je, ze to citis este tak pol dna. ja s manzelkou sme si kupili aj durianove cukriky. poznatky su take, ze kamaratom cukriky nechutili. vacsina vyplula. jeden si to dal do piva a urobil dobre. aroma sa zvyraznila a bola blizisia realnemu ovociu.:)


8hanka
17. 04. 2020
Dát tip Gora, Alegna

sklamal si ma, neskutočne si ma sklamal...

celý čas sa trasiem závisťou, kedy to  príde...

OK, všetko skvele popísané, až som mala pocit, že sme na durian dvaja...ale stále som sa  čakala, tešila na finále, ako sa zahryzneš, sladká, voňavá šťava Ti potečie po brade, chuť  bude niečo mendzi nebeskou mannou a ...Ty cítiš hnilé zemiaky, Božeeeeee...

**************


Alegna
17. 04. 2020
Dát tip

ano, radost jsi mi udělal :-) a za statečnost si zasloužíš i obdiv*


vesuvanka
17. 04. 2020
Dát tip Gora

Pěkně a humorně napsané, navíc jsem se dozvěděla něco o durianu, který jsem neznala. Ten bych jíst nemohla.  

Některé země mají svoje "voňavé" speciality, například Island. Jednou jsem si na akci "Islandský den" v Praze koupila ze zvědavosti malý sáček islandských bonbónů. Mezi nimi byl jeden, který na pohled připomínal křížalu. Zajásala jsem při představě, že Islanďané díky geotermální energii pěstují nejen banány, ale možná i jabloně, takové zakrslé stromečky s malými jablíčky.... Fantazie pracovala do chvíle než jsem domnělou křížalu dala do pusy. Začalo to být mazlavé a silně páchnout po shnilé rybě... Ještě, že jsem byla doma a mohla to jít okamžitě vyplivnout. Pak jsem si vzpomněla na islandskou specialitu, o níž jsem někde četla - asi půl roku uleželý žralok. 


Květoň Zahájský
17. 04. 2020
Dát tip Gora, kouzelná_květinka, Alegna, Můra73

Díky, přátelé, tušil jsem, že někomu udělám radost.

Ochutnávka durianu je jedna z věcí, které člověka dokážou potěšit leda, když se stanou někomu jinému.

 


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Moc se mi líbí to tvoje květnaté, přitom civilizované přehánění. A vlastně celý fejeton. Výborně napsaný.


:-D 


Kočkodan
16. 04. 2020
Dát tip Gora

Ze tvých dílek je vždy cítit smysl pro humor. Dnes, věru, i cosi jiného…

 

S durianem mám také zkušenosti. Moje žena si tyto plody před léty kupovala. Aromatická brizance byla vskutku impozantní. Jednou u nás zazvonila dokonce sousedka a ptala se mě, jestli nevím, co to na schodišti tak zapáchá. Tož jsem ji zasvětil do exotického labužnictví své manželky.


To byla chuťovka.  Dnes jsem sledovala přípravu pokrmu z tohoto ovoce a bylo to zajmavé. A pak už to nesmrdělo.


Gora
16. 04. 2020
Dát tip

Ještě ses prostě k durianu neprojedl:-)

Pochutnala jsem si na dalším díle, jen čich trochu utrpěl... i tak díky!


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru