Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Světýlko v mlze

17. 04. 2020
16
39
1783
Autor
revírník

 

Světýlko v mlze

 

Ještě v roce 1995 jsem věděl jen to, že tatínek mé ženy Jany se víc než před osmdesáti lety narodil „kdesi v Beskydech“, a to bylo všechno.

Moje „kdesi“ teprve toho léta na sebe vzalo jasnější podobu.

Když se Jana vyptávala tatínka na cestu, tušil jsem pěkný výlet.

Jen jsem si ho představoval poněkud jinak.

„Přes Kudlačenu nechoďte, to je dlúhá cesta. Kratší je přes Ondrové. Odtam na Radlické, okolo Hatlapatků a Macečků. To ste skoro doma. Nad Macečkama už je Kladnatá skoro vidět.“

S nadšením jsem naslouchal šťavnatým jménům beskydských samot. Máme je oba rádi, lákají nás k poslechu i navštívení, já však jsem doposud v Beskydech pouhý platonický cizinec. A Jana? Ani ta se tam často nedostala.

 

Na Horní Bečvu lehla hustá mlha. Drobně mžilo, chvílemi pršelo.

Trošku zalitujeme. Ale už jsme tady a měnit plán kvůli tomu nebudeme. Jenom škoda těch ztracených výhledů!

Třeba se vyčasí.

Co když ne? Jak teď může být od jakýchsi Macečků dědečkova rodná Kladnatá vidět? A jak tam nahoře chceme vůbec najít Macečkovy? Jana zde byla s dětmi naposled za slunečného počasí před nějakými dvaceti lety.

Přesto jsme vyrazili.

Lesem se šlo dobře, ten mlhu zřeďoval. Potom však bylo třeba tušeným směrem vyjít z lesa „na paseky“. Tam už jsme tápali. Jen černé siluety smrků-solitérů nám vyměřovaly trhliny v oslepující šedi. Jako ztracení jsme stoupali od smrku ke smrku. Mapa nám byla málo platná. Šli jsme stále víc podle citu: vzhůru a trochu doleva.

Konečně se vynořil elektrický sloup. Dráty nás dovedly k samotě. Byli jsme v Ondrových.

Pak, znovu pod lesní klenbou, jsme stoupali potokem a příkrým srázem, vyhýbali se rozbitým ledničkám, překračovali klozety, umyvadla, plasty, bylo to odporné, ale podle toho jsme poznali, že nad námi je lesní cesta, která sem do beskydské tišiny přináší poselství kulturního lidstva.

Nad cestou paní v pláštěnce holýma rukama čistila svůj potůček. Po několika přátelských slovech se ukázalo, že je z Radlického. Tam jsme mlhou nedohlédli, ale vysvětlila nám cestu.

Radlické jsme minuli. Další samotu jsme obešli zadem. Obdivoval jsem dřevěné korýtko, kterým z lesa ze skutečného pramene proudila voda do umělé studánky nad domem.

Teď už si Jana byla jistá. Také Macečkovy po delším hledání v mlze našla. Poznávala plot, poznávala dům, samota byla, kde být měla – a­le kam jen se poděla Macečků paseka!?

Les dorazil za ty roky až k zápraží!

Úplně nahoře, poslední samota těchto pasek, je Kladnatá.

Dědeček by ji asi stěží poznal. Bez lidského přičinění a hlavně bez lidské vůle roste všude kolem na bývalé pastvině les. Chalupa již nevyhlédne z temného chvojí ani v jasný den.

Podle Janina svědectví se zde před těmi dvaceti lety začaly teprve objevovat první nalétnuté smrčky a modřínky. Tehdy se na slunečné stráni, přehledné až daleko k Macečkovým, ani náznakem neprojevovaly jako divocí nájezdníci. Z trávy sotva vyčnívaly jejich něžné, nevinné vršky. Dnes jsme svědky nájezdu opravdového lesa. Spojil se přes pastvinu zprava, zleva.

Studánku, co kdysi napájela lidské i zvířecí obyvatele Kladnaté, užívá nový majitel-chalupář. Obestavil ji kašnou ve tvaru domečku a drží ji pod zámkem. Prýštila pod kamenem na holém prostranství, a teď je skrytá ve smrkové tyčovině, která nad ní své zelené větve rozprostírá jako svatyně klenbu.

Strnuli jsme. Je to zázrak a vidíme ho po svém.

Většině lidí připadá samovolné obsazování kulturních pozemků lesem jako trestuhodná nedbalost v péči o půdu zděděnou po předcích. Divočina je synonymem chaosu a nepořádku. My však jsme se po svém nalezení dnešní dědečkovy rodné paseky zaradovali blaženou jistotou: les – t­en nádherný zázrak nás dvou přírodních bláznů – m­á dost sil, aby se vracel, aby okupoval, aby znovu dobýval ztracená území.

A možná tam nahoře, odkud kdysi Kantorů Janík denně šlapával do školy a kde v genech mé nenarozené ženy se probouzela láska k horám, možná jsme tam poprvé kdesi v podvědomí vytušili společnou touhu dožít život v horách. Tady se kruh uzavře.

A možná právě ta mlha a bloudění a tápání po stezkách nasycených vláhou, která má sílu vracet les kam patří, možná právě to urousané stoupání lesem a pasekami a znovu lesem, podávalo našemu podvědomí konečnou zprávu o končinách, kde nejen les, ale také my dva jsme doopravdy doma.

 

 

 

 


39 názorů

revírník
20. 04. 2020
Dát tip

To rád čtu, děkuji.


Moc hezké :)


revírník
19. 04. 2020
Dát tip

KK děkuji za tip.


Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Juchúúúúú, dve som si objednala :).



Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Revírníku, s Tebou ve při? Nemožné! :)


revírník
18. 04. 2020
Dát tip

Vždyť já jsem to věděl od začátku. Úplně zbytečně jsme ve při.


Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Ešte sa nič neotvorilo :(.

Závidííííím... aj ja chcem knihy, kde ich kúpim? 


juj, aká pekná slovenčina, Jarko a keby títo tu vedeli, že ja mám tvoje knižky a môžem si v nich zalistovať, kedy sa mi zažiada a prečítať si kapitol, koľko sa mi zachce, ako by mi závideli

pozdrajum Iren, blýska sa ti na lepšie časy, v Čechách sa situácia uvoľňuje, hranice otvárajú...


Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Ještě se pokusím vysvětlit lépe. Tvá slova mě odvedla přímo do zamlženého lesa, bylo to tak autentické... tak pozitivní, že můj mozek zprvu nepochopil, že jde o odpadky. Když mi to došlo, řekla jsem si - ježiiiš, já jsem blbá. V podstatě jsem ti složila kompliment a ty se omlouváš :).

Gabi, krásne ránko.


revírník
18. 04. 2020
Dát tip

Dobré ráno. Viem o tebe, dobre viem, gabika, a ďakujem.


revírník
18. 04. 2020
Dát tip

Ten vzkaz se i mně líbí.


dobré ránko, Jarko, len som si prišla skontrolovať, či o mne vieš :)


Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Není proč se omlouvat. Píšeš reálný příběh, nádherný, poutavý... a realita není jenom růžová. U jednoho smetiště je cedule: "Milý debile, když už si dáš tu práci a naložíš odpadky do auta, dojeď s nimi prosím o 100 m dál, až do sběrného dvora, kde tvůj bordel nebude hyzdit tak úžasné místo. Děkuji! Les." Ani slovo "debil" mě v tomto kontextu nijak nepohoršuje. Těším se na pokračování :).


revírník
18. 04. 2020
Dát tip

Jak vidím Iren, svou prostořekostí a taky nadsázkou (použitím množného čísla) na tak nepoetickém místě jsem ti pěkně zkazil dojem z přečtení. Musím se proto i tobě omluvit: promiň. Ale aspoň teď snad chápeš, jak to i pro mě bylo nečekané, že jsem se ani pak při psaní dostatečně neovládl. No, aspoň že to ostatní tě s textem smířilo. Za to ti moc děkuju.


Iren
18. 04. 2020
Dát tip

Děkuji za poutavá a láskyplná slova. Nic jiného jsem nečekala.Důkazem toho je, že když jsem četla: "vyhýbali se rozbitým ledničkám, překračovali klozety"...  vteřinu jsem přemýšlela, co to jsou ty rozbité ledničky? Zmrzlé kaskády potůčku? A klozety? Snad nějaký lesnický sleng pro malé roklinky? Vzápětí mě "umyvadla, plasty"  vrátily do reality civilizace. Pouze tato věta: "les – t­en nádherný zázrak nás dvou přírodních bláznů – m­á dost sil, aby se vracel"  narušila plynulost mé procházky po samotách. Přetransformovala jsem si pro sebe: "les - pro nás přírodní blázny nádherný zázrak - má dost sil".Děkuji za příjemný zážitek :).


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Vidím tě, Gabi, děkuju.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Však to byla fuška, furt do kopce až tam, tak se nedivím.


lastgasp
17. 04. 2020
Dát tip

Tak jsem věrně šel s vámi, až jsem se zpotil. Díky za takové čtení, díky.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Luboši, děkuji za pozvání.


Kočkodan
17. 04. 2020
Dát tip

No, nejdřív jste vlastně došli k pasece, kterou nadělali bordelářští lidé. Škoda že nezmizela také.

Ty se, Jardo, naopak objevuj.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Děkuji, Jitko a Čudlo, za tip.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Jsem rád, Renato, že i ty to tak vidíš. Děkuji.


bixley
17. 04. 2020
Dát tip

Člověk občas v životě tápe jako vy v té mlze. A kéž by potom objevil nějaký takový vzrostlý les. To je ta nejkrásnější odměna. Moc hezké. T.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Phil, dík za tichý tip.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Viď? Jsi můj člověk, Jano.


vesuvanka
17. 04. 2020
Dát tip

Krásně se mně četlo - tajemná cesta krajinou v mlze a překvapení z objevení lesa, kde byla dříve paseka. Příroda si obhospodaří půdu po svém, a to je zázrak. Vidět tu proměnu v krajině je úžasné. TIP


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Diano, nás to taky ohromilo, to jsme opravdu nečekali. Ale taky jsme něco podobného už nikdy jinde v Beskydech nenašli. Byl to nešťastný náhodný objev, měl jsem si ho raději nechat pro sebe. Jenže, když já už mám takovou vadu: co na srdci... Promiň.


Diana
17. 04. 2020
Dát tip Gora

Beskydy byly často cílem mých prázdninových výšlapů, yejména Horní Bečva. S velkým zájmem jsem četla, jaké je to tam teď. Jen ty hrozné odpadky mne ohromily. Nikdy to tam nebývalo! Strašné i jen představit si to! Moc pěkně napsáno.


revírník
17. 04. 2020
Dát tip

Vzácní přátelé, děkuji vám za příznivá slova a tipy.


Vika
17. 04. 2020
Dát tip

jak kdybych se prošla, moc pěkny


celou cestu jsem šlapala s váma....přes Ondrové...kolem Macešků ...lesem...lesem...lesem......s chutí jsem četla..........*/****


trojort
17. 04. 2020
Dát tip

...tam v té mlze to určitě je...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru